Dostali jsme jen část peněz, vadí v Opavě, kde voda zatopila šest tisíc domů

Článek si také můžete poselchnout v audioverzi.

Pan Jiří se prochází nedaleko Čapákova nábřeží. Řeka Opava poklidně teče v korytu možná pět šest metrů pod úrovní rozšířeného břehu. Loni 15. září zdaleka nestačil.

„Na dvoře jsme měli skoro tři metry vody, v bytě 90 centimetrů. Bydleli jsme s manželkou nejdřív na chatě, pak v podnájmu v Kateřinkách. Jak jsem to zvládl? Držel mě optimismus, co jiného,“ popisuje osmdesátník hodně perný rok. Už zase bydlí nedaleko odtud, domů se vrátili v lednu.

Opavu s 55 tisíci lidmi loni zasáhla více než pětisetletá povodeň. Masy vody se prohnaly i touto čtvrtí s rodinnými domky. Voda pohltila osminu plochy města, přes 6800 stavebních objektů. Přímo zaplaveno bylo 4800 domácností, tedy asi 10 tisíc lidí.

Jiří má pořád výčitky. Když se blížila povodeň, pobývali s manželkou v Jeseníkách, na poslední chvíli pospíchali domů. „Špatně jsem reagoval, zaváhal jsem. Co nebylo výš jak metr, tak se pak vyhodilo,“ šátrá ve vzpomínkách. Museli se zbavit nábytku, elektroniky, kol, vrtaček. Část nových věcí si mohli nově pořídit až díky pojistce.

Stejné starosti tu řeší všichni. V Mostní ulicí se i kolem poledne mísí zvuky kladiv, míchaček či sbíječek. Některé domy mají od silného proudu dál vymlácená okna, řada zdí je popraskaných. Někteří majitelé se stále nevrátili domů, nebo bydlí jen v horních patrech.

Řemeslník Ondřej Mališka s kolegou zrovna obouchávají venkovní omítku. „Jsem v práci od rána do večera. Soboty, neděle. Je to extrém. Co se týče zakázek, letošní rok je vyřešený. Už jen drobnosti pro známé. Nic většího se přibrat nedá,“ shrnuje situaci.

Baráky jsou podle něj v bídném stavu. „Zvlášť ve spodních patrech začínáme od hrubé stavby. Podlahy, rozvody, omítky. Velká část lidí počítá s bydlením až příští rok. Teď to není reálné,“ dodává živnostník.

To Dušan Němeček s manželkou Jarmilou už mají značnou část obnovy za sebou. Vlastní dva sousední domy s vícegeneračním bydlením. Reportéři jejich boj s velkou vodou sledují po celý rok. „Tady ještě máme výkopy, protože jsme kvůli odvodnění podkopávali celý barák. Skrz zeď zvenku nám prosakovala voda. Nakonec asi necháme strhnout i ten vinyl,“ ukazují manželé k podlaze suterénu.

Voda kompletně zalila sklepní místnosti, v obýváku a kuchyni dosáhla metr vysoko. Manželé tak zpočátku přebývali ve dvou horních pokojích, v jednom spali, ze druhého udělali skladiště zachráněných věcí.

Poslední rok hlavně dřeli. Obývák s kuchyní už mají zase vybavený. „A zbytek? Dávám tomu rok, maximálně dva,“ žertuje Dušan. Škody napočítali přes tři miliony korun, pojistka pokryla necelou třetinu. „Není to hitparáda ani tragédie,“ shodují se manželé.

Na zahradě hladina vystoupala do čtyř metrů. Třeba těžký zahradní nábytek řeka odplavila po celé čtvrti jako sirky. Bahno odklízel bagr. Teď je plot ze strany obsypaný sladkými plody vinné révy. Hojná sezona v zeleni doznívá. „Měli jsme úrodu jako nikdy. Broskve, švestky, úplně obsypané. Asi bylo dobře pohnojeno,“ glosuje Dušan. Obnovili také altán i terasu.

Se ženou teď hlavně vyhlížejí návrat invalidního syna. Kvůli zničenému sklepnímu bytu žije rok sám v pronájmu. „Má tam smlouvu do konce roku. Snad to tu stihne do té doby vyschnout,“ přeje si Jarmila.

Problémy dohnaly i druhého syna. „Také na něj dolehl stres. Celé měsíce makal a v lednu úplně zkolaboval, skončil v nemocnici,“ říká Jarmila. Vyšetření naštěstí vážnější problémy vyloučila.

Němečkovi se snaží dívat dopředu. „Už je to pohoda. Vždycky si odpočineme. Byli jsme třeba sjíždět řeku. Člověk z toho musí občas vypadnout,“ popisuje Dušan.

Nedaleké sídliště Kateřinky se loni proměnilo ve velkou lagunu. Také v Základní škole Edvarda Beneše uvázly tuny bahna. V té době měli kvůli opravám horního patra většinu vybavení ve velké tělocvičně. Těžký direkt. Voda tam vystoupala asi do 2,5 metru. „Vzala 90 procent majetku. Pořád vidím venku všechen nábytek, skříňky, pomůcky, jak se je snažíme očistit. Stejně jsme to za pár dní museli vyhodit,“ vzpomíná ředitelka Simona Horáková.

Po covidových letech opět učili také distančně, ale rovněž na chodbách nebo u záchodů. „Byl to takový personální audit a velký záhul. Ale co vás nezabije, to vás posílí. Snažili jsme se nebrečet a vytřískat z toho možnosti,“ dodává.

Jak rychle do školy natekla voda, pak tam naštěstí dotekla i pomoc. Získali miliony od města, státu, z nadací nebo třeba kancelářský nábytek od dárců z Prahy.

Podle ředitelky je 70 procent oprav hotových. Děti si užívají dvacítku nových učeben, řemeslníci dodělají dvě tělocvičny, zařízení auly, badatelnu nebo cvičnou kuchyni.

„Všechny třídy jsou už pohromadě, což je obrovský rozdíl proti minulému roku. Máme nové venkovní hřiště. Ale poslední rok byl obrovsky náročný. Nějaká duševní psychohygiena se nás netýkala ani o prázdninách,“ neskrývá únavu zástupce ředitelky Karel Frýdl, stejně jako kolegyně Romana Chalupská.

Školu za rok změnily k nepoznání objednávky za bezmála 40 milionů korun. „Bahno nebylo tak těžké jak veřejné zakázky. Popsat každou lavici - z čeho má být, jak má vypadat. Pro pedagoga to bylo velké sousto. Jsme v papírové válce,“ spílá ředitelka složité administraci.

Těžkosti potvrzuje také primátor města Tomáš Navrátil (ANO). Jen škody na obecním majetku vypočítává asi na 700 milionů korun. Z toho půl miliardy už spolkly opravy škol, školek, krytý bazén, další velká sportoviště nebo městské sady.

Podle něj jsou vládní dotační programy špatně připravené. „Jsem velmi kritický k systému. Žádáme od státu 300 milionů korun, máme na účtě desetinu. Dokážu pochopit byrokratické nesmysly. Splníte je. Ale mělo to být placené předem na základě projektové dokumentace a rozpočtu. A pak vyúčtovat na základě provedených prací,“ míní Navrátil.

Bez toho podle něj muselo město zainvestovat všechny naspořené peníze a na jiné chystané investice je nutný bankovní úvěr.

Koordinaci státní pomoci zajišťuje Ministerstvo pro místní rozvoj. Jeho mluvčí Roman Chrenčík uvádí, že systém proplácení vzešel z jednání více aktérů, včetně dotčených hejtmanství. „Zpravidla platí, že od dodání všech podkladů zasíláme žadatelům finanční prostředky do jednoho měsíce. Konkrétně od Statutárního města Opavy jsme veškeré podklady obdrželi na konci srpna.“

Navrátil oponuje, že ze 40 miliard alokovaných na povodně většina peněz zamířila jinam. „Některé obce nemají takové rezervy jako my. Mají prázdné kasy. Doufám, že stát splní svůj závazek,“ říká primátor.

Ministerstvo zatím v hlavních povodňových programech vyplatilo žadatelům necelých 700 milionů korun. „Například v programu Živel 1, který je určen na obnovu majetku samospráv a škol, už jsme schválili 355 žádostí (83 % všech přijatých) za zhruba 7,35 miliardy korun. V praxi to tak znamená, že všichni žadatelé obdrží peníze právě v momentě, kdy budou mít připravené veškeré potřebné kroky k realizaci projektů,“ dodává.

Navzdory těžkostem v místních zůstává i pospolitost z loňských extrémních dní. „Duch povodní přetrvává. V tom dobrém slova smyslu,“ přitakává ředitelka Horáková.

Němečkovi zažili pomoc od cizích lidí, ale i závist. Říkají, že tragédie prověřila charaktery lidí a stmelila sousedy. Na pátek chystají výroční setkání s pomocníky. „Uděláme oslavu pro všechny, co byli u nás v montérkách. Asi pro 50 lidí. Chceme jim moc poděkovat.“

Věří, že velká voda už nepřijde.