Globální oteplování dopadá na české hory. V Jizerkách chtějí zasněžovat v lese

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Deset tisíc lidí z mnoha světových kontinentů se mělo o víkendu zúčastnit několika závodů v Jizerských horách. V čele s nedělní Jizerskou padesátkou, která je od roku 1999 součástí prestižní světové ligy dálkových běhů Worldloppet.

Týden před závodem ale organizátoři museli akci zrušit. V nižších polohách už není skoro žádný sníh, až do víkendu budou navíc podle předpovědi panovat vysoké teploty spojené s deštěm a teplým větrem. V posledních letech je bohužel běžné, že závodníci i organizátoři čekají do poslední chvíle, zda vůbec bude možné závod uspořádat.

Bedřichov proto požádal CHKO Jizerské hory a vodohospodářský úřad o povolení k vybudování zasněžovacího systému pro nástup lyžařů ze stadionu do hor.

Oficiálním partnerem největší běžkařské akce ve střední Evropě je už osm let Český hydrometeorologický ústav. V tomto ústavu také před několika lety vznikla analýza, kdy je největší šance závod uspořádat. Z původního lednového termínu se po zrušení startu pro nedostatek sněhu v roce 2014 závod od roku 2015 přesunul až na polovinu února.

„Už tehdy nám z dat vycházelo, že pravděpodobnost úspěšného konání závodu v únorovém termínu je kolem 95 procent. To znamená, že jednou za 20 let se nepojede. Od té doby se devětkrát jelo a jednou – letos – nejelo. Máme nejhorší týden letošní zimy v Jizerských horách a zrovna se to přesně trefilo do termínu Jizerské padesátky,“ říká hydrometeorolog Tomáš Fryč.

Pokud se dalších deset let závod pokaždé pojede, bude odhad 95% pravděpodobnosti statisticky správný. Komplikací už ale od té doby bylo víc. Hned v prvním únorovém termínu v roce 2015 musel být závod kvůli nedostatku sněhu o několik kilometrů kratší.

V roce 2016 se závod odjel, ale za bizarních podmínek. Elitní závodníci museli 15krát obkroužit 3,3 kilometru dlouhý úsek, aby se dostali na požadovanou délku mezinárodního laufu. Amatérští lyžaři absolvovali pouze čtyři kola, během kterých na ledovaté a kopcovité trati někteří nepříjemně padali.

V roce 2020 nebyl ještě týden před závodem sníh prakticky žádný, až několik dní před startem napadlo vytoužených 30 centimetrů, na kterých bylo možné odstartovat. Letos se k podobnému „zázraku“ neschyluje.

„Zlepšovat se to asi nebude, to si musíme nalít čistého vína. Je tady nepopiratelný fakt globálního oteplování. Jsou to sice jenom desetinky stupňů, ale když se o ty desetinky ohřeje celý oceán, tak se změní klima ve střední Evropě. Oceán má určitou energii, a když se v zimě stane, že u nás převládne proudění od oceánu, tak to přinese úplně jiné počasí, než bychom si jako lyžaři představovali,“ říká meteorolog Fryč.

Sám jako aktivní (a velmi dobrý) běžec na lyžích vidí pro Jizerskou padesátku jediné řešení: Umělé zasněžování, ke kterému se uchýlili při organizaci nejslavnějšího obdobného závodu v Itálii.

„Bude to plíživým krokem pořád trošku horší a horší. Můj soukromý odhad je, že jestli se za posledních deset let Jizerská padesátka zrušila jednou, za následujících deset let se zruší třeba dvakrát a za dalších deset let už to bude třeba třikrát. Dá se proti tomu bojovat asi jediným možným rozumným způsobem, a to je poučit se z italské Marcialongy. Prostě se tady taky musí udělat určitá místa, kde povolí zasněžování a udělají se hromady sněhu i jinde než na stadionu v Bedřichově,“ říká Fryč.

Jizerská padesátka vznikla v roce 1968 jako oddílový závod TJ Lokomotiva Liberec a součást horolezecké přípravy některých členů oddílu. V roce 1970 se jí zúčastnilo všech 14 členů Expedice Peru 1970, kteří zahynuli pod kamennou lavinou na Huascaránu. Od té doby se jezdí jako memoriál této expedice.

Od roku 1999 je Jizerská padesátka součástí mezinárodní série závodů Worldloppet. Jde o komerční akci, kterou v posledních letech pořádá agentura Raul. Organizátor Marek Tesař popisuje, jakým směrem se ubírají myšlenky na pořádání závodu v příštích letech.

„Nejsme Marcialonga, která má obrovskou podporu od regionálních organizací, které zasněžují. Mají také výhodu, že i když přírodní sníh není, tak dole kolem potoka u trati mrze a je možné ho vyrobit. To v Jizerských horách není realizovatelné. Na druhou stranu dlouhodobě diskutujeme s obcí, s krajem a s Jizerskou o.p.s. o možnosti zasněžování minimálně prvního úseku na Novou louku, respektive k Buku. To by ve většině případů výrazně pomohlo, ačkoliv ani potom by nesmělo být deset stupňů, teplý vítr a silný déšť,“ říká Tesař.

Bedřichov už požádal CHKO a vodohospodářský úřad o povolení k vybudování zasněžovacího systému a čeká jen na to, až dokument nabyde právní moci.

„Obec má 300 obyvatel, ale o víkendu je tady třeba 10 000 lidí. Máme infrastrukturu, máme kapacity na parkování. Díky zasněžování dokážeme zajistit nástup lidí do hor. V Bedřichově bychom udělali nějaké kolečko kolem stadionu, třeba pětikilometrové, kde se návštěvníci a hobíci budou moci vyžít v lyžování, ale především je to pro děti a pro oddíly běžeckého lyžování, kterých je tady požehnaně, třeba v Liberci a v Jablonci. Aby měli kde trénovat a kde dělat závody, to je smysl tohoto projektu,“ říká starosta Petr Holub.

Hotovo by mohlo být za dva roky . Platit by měl kraj a stát.

„Máme velkou podporu Libereckého kraje, který nám memorandem přislíbil zhruba 30 procent financování. Součástí toho bude i budova zázemí na stadionu, která dlouhodobě v Bedřichově chybí. Liberecký kraj odsouhlasil zhruba 34 milionů a zbývající peníze budeme žádat od státu, tedy od Národní sportovní agentury. Počítáme s výběrovým řízením, takže na příští zimu se to ještě určitě nestihne, ale v sezoně 2025/2026 by to mohlo být stoprocentně využitelné,“ věří starosta.

V Novém Městě na Moravě startuje už tento týden mistrovství světa v biatlonu. Přestože počasí pořadatelům nepřeje, sněhu mají dost. Konkrétně umělého sněhu v podzemních zásobnících.

„My máme zásobník sněhu na 60 000 kubických metrů. Jizerská padesátka se jezdí výhradně na přírodním sněhu, což je obrovské riziko, protože sníh taje desetkrát rychleji než umělý sníh, který má úplně jinou strukturu,“ říká prezident biatlonového svazu Jiří Hamza.

Porovnávat mistrovství světa v biatlonu s Jizerskou padesátkou je ale podle něj nešťastné. Náklady na umělý sníh jsou totiž vysoké.

„Záleží na ceně energií. Letos vyšlo určitě na deset milionů korun. Udělat mistrovství světa není o tom, jestli se to finančně vyplatí. Něco jiného je komerční Jizerská padesátka, přestože jde bezesporu o světovou akci, a něco jiného je mistrovství světa, které zkrátka musíte udělat, protože ztráty by byly nedozírné,“ říká Hamza.

Pro město jako takové má pořádání šampionátu na umělém sněhu velký přínos, popsal minulý týden pro Seznam Zprávy starosta Nového města na Moravě Michal Šmarda.

„Přibývá ubytovacích kapacit, podnikatelů v cestovním ruchu a nese to změnu struktury nabízených služeb. Značka Nového Města, kde dokážeme zorganizovat světovou akci bez průšvihu, roste,“ pochvaloval si starosta a šéf SOCDEM.

Podle starosty Bedřichova je Jizerská padesátka podobně zásadní pro celý region.

„Je to obrovská reklama pro běžecké lyžování, svátek běžeckého lyžování a samozřejmě je to důležité pro celé Jizerské hory a celý region,“ říká Petr Holub. Vyčíslit ztrátu za neuskutečněný ročník je podle něj složité: Hlavní příjmy pro místní plynou z ubytování a podmínky pro případné storno se výrazně liší. Celkem jde o částku v řádu milionů, odhaduje starosta. „Ekonomický dopad toho víkendu není tak zásadní jako případný výpadek zbytku sezony.“

Jakou cenu zaplatí lidé a příroda za to, aby se slavná Jizerská padesátka mohla jezdit bez výjimky každý rok?

„Správní řízení o vydání patřičného souhlasu a výjimek ještě není ukončené, takže nechci nic předjímat. Nicméně našich zájmů se to dotýká spíš jen v menší míře. Zasněžování má být jen v krátké vzdálenosti od stadionu, nějaký kilometr a půl k rozcestí U Buku,“ říká vedoucí Správy CHKO Jizerské hory Tomáš Korytář.

Zásah do přírody bude podle šéfa místní CHKO minimální.

„Bavíme se o stávající lesní cestě v průseku pod vedením vysokého napětí, kde už je prostředí antropomorfně ovlivněné. Nevidíme tam problém, pokud budou respektovány stávající porosty, stávající vodní toky, nedojde ke znečištění nebo regulaci vodních toků,“ vyjmenovává Korytář.

Vodu na zasněžování by podle Korytáře měla obec čerpat z koupaliště Dolina a motory čerpadel poběží přímo na stadionu. „Nepředstavujte si pod tím sněžná děla na sjezdovkách. Je zvolena technologie zasněžovacích sprch, které tam budou umístěny pouze v zimní sezoně. Kompresor bude v rámci stadionu, takže v lese bude slyšet pouze šumění sněhu. Je otázka, jestli to vůbec nazývat hlukem,“ slibuje šéf CHKO.

Větší zásah do přírody by podle něj Správa CHKO Jizerské hory nepovolila. „Kdybychom se bavili do budoucna o zasněžování na vzdálenějších částech Jizerských hor, tak si nedovedu představit, že bychom k tomu vydali souhlas. U tohoto projektu ale hraje roli veřejný zájem na užívání stadionu a přilehlých tratí, zajištění nástupu do hor,“ dodává Korytář.

Najdou se ale i hlasy proti zavádění technologie do přírody Jizerských hor. Jedním z nich je přírodovědec Jakub Hruška, vedoucí výzkumného týmu globální změny na Akademii věd.

„Umělým zasněžováním tratí v Jizerských horách bychom přírodu čím dál tím víc penetrovali. Musely by se tam natahat zasněžovací systémy, sehnat do nich vodu, navíc by to určitě fungovalo ve dne v noci, to znamená obrovský ruch. V Jizerkách žije jedna z posledních populací tetřívků, která je zrovna extrémně náchylná na rušení,“ říká Hruška.

Samotné množství vody potřebné k zasněžení běžeckých tratí podle něj není významné. „Upřímně si myslím, že žádné dramatické důsledky by to nemělo, kdyby se zasněžovaly jenom trasy. Ale na druhou stranu zápolíme s tím, že vody pořád ubývá. V Jizerských horách ubyla za posledních 20 let třetina povrchové vody, přestože ve srovnání s některými oblastmi v nižších polohách je jí tam stále poměrně dost,“ říká přírodovědec.

Přesto by podle něj bylo lepší se umělému zasněžování vyhnout a pořádat závod pouze v letech, kdy to příroda člověku umožní.

„Nové technologie bude potřeba obsluhovat, bude potřeba tam tahat kabely, bude se spotřebovávat elektřina. Salámovou metodou bychom se časem mohli propracovat k tomu, že velká část trasy bude uměle zasněžovaná. Přijde mi to neadekvátní tomu, co bychom od přírody měli chtít,“ uzavírá Hruška.