Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
Iniciativa poslala tento pátek dopis členům pražského zastupitelstva, ve kterém jim svůj návrh představila. Vyzývá je, aby jej schválili a za peníze z rozpočtu města, případně z veřejné sbírky, realizovali. Pamětní deska by podle nich měla být u sochy Edvarda Beneše na Loretánském náměstí v Praze, která stojí před budovou Ministerstva zahraničních věcí, kde Beneš v pozici ministra rovněž působil.
„Náš návrh vychází z respektu k historickému dědictví, jakož i ze snahy přispět k zachování paměti a hodnot, na kterých naše společnost stojí. Pamětní deska by měla sloužit nejen jako připomínka minulosti, ale také jako varování současným a budoucím generacím obyvatel i návštěvníků města,“ stojí v dopise, který podepsalo třináct osobností z řad novinářů, historiků, ale také exministr spravedlnosti Jan Kalvoda a bývalý předseda Senátu Petr Pithart.
V dopise je i návrh textu, který by měl na pamětní desce umístěné na chodníku před sochou stát. Píše se v něm, že prezident Beneš nesl zodpovědnost za to, že po válce „komunisté získali výsadní postavení ve státě“ a že byl tím pádem spoluzodpovědný i za zločiny, kterých se režim dopustil.
„Zabránil obnově demokracie a napomohl sovětizaci země. Ke všemu bezpráví mlčel,“ píše se v textu, který by měl být na desce.
Co by mělo stát na pamětní desce o Edvardu Benešovi
Edvard Beneš v letech 1943–1948 nesl jako prezident prozatímní exilové vlády a prezident republiky politickou zodpovědnost za to, že komunisté získali výsadní postavení ve státě. Po válce byl spoluzodpovědný za to, že v důsledku státem organizovaného násilí zahynuly desetitisíce obyvatel Československa. Další desítky tisíc lidí byly odvlečeny do Sovětského svazu. Miliony lidí ztratily domov a byly připraveny o majetek. Zabránil obnově demokracie a napomohl sovětizaci země. Ke všemu bezpráví mlčel.
Pithart: Má být jasné, kdo to je v tom kameni
Podle jednoho z členů iniciativy novináře a ředitele Ústavu nezávislé žurnalistiky Ondřeje Neumanna vznikl nápad na pamětní desku při psaní knihy České průšvihy 1945-1948, kterou vydává u příležitosti 80. výročí konce 2. světové války zpravodajský web HlidacíPes.org a na které se signatáři podíleli.
„Neradi bychom byli vnímáni jako vymazávači historických postav, ale říkáme si, jestliže tady existuje zákon pravící - Edvard Beneš se zasloužil o stát –, tak je potřeba také říct to B - čemu jenom přihlížel, čemu nezabránil, případně na čem se aktivně podílel,“ míní Ondřej Neumann.
Podle bývalého předsedy Senátu Petra Pitharta, který se českými moderními dějinami podle svých slov zabývá už 50 let, by nebylo dobré sochy bourat, ale mělo by být jasné, „kdo je v tom kameni“ vytesán.
„A to se dá spravit těmito tabulkami,“ domnívá se Pithart a jako příklad dává sochu Zdeňka Nejedlého, která je podobnou tabulkou také opatřená. „Sochy nechme, ti lidé hráli velkou roli v našich dějinách, ale musí být zřejmé, že rovněž možná ne vždycky kladnou roli,“ uzavřel Pithart.
Edvard Beneš byl prvním ministrem zahraničí v dějinách Československa ve vládě Karla Kramáře. V roce 1935 byl, i hlasy komunistů, zvolen po Tomáši G. Masarykovi prezidentem. Po uzavření mnichovské dohody utekl do Londýna a později se stal vůdcem československého zahraničního odboje. Významnou roli sehrál i při únorovém komunistickém puči, kdy 25. února 1948 přijal demisi ministrů a opětovným sestavením vlády, aniž by byly vypsané nové volby, pověřil předsedu Komunistické strany Československa Klementa Gottwalda.
