Hlavní obsah

Edvard Beneš

Foto: ČTK
Článek

Politik, ministr a v pořadí druhý prezident Československa Edvard Beneš figuroval v událostech válečné i poválečné doby naší země. Mnohými je označován tvůrcem československé zahraniční politiky. Mimo jiné je neodmyslitelně spjatý s obdobím komunistického převratu v únoru 1948.

Život a odbojářská činnost

Edvard, rozený Eduard Beneš se narodil 28. května 1884 coby nejmladší, desátý potomek do rodiny rolníka. V mládí se přestěhoval do Prahy. Vystudoval gymnázium, filozofii na Univerzitě Karlově a poté se přesunul na studia v zahraničí. V roce 1906 se zasnoubil s Annou Vlčkovou. Oba si poté změnili jména, Anna na Hanu a Eduard na Edvarda. V manželství zůstali až do Benešovy smrti v roce 1948, dětí se ale nikdy nedočkali.

Příchod 1. světové války podnítil v zemi odbojářskou činnost. Beneš organizoval vnitřní odboj s názvem "Maffie", prostřednictvím kterého informoval T. G. Masaryka v exilu o tom, jak to v Praze vypadá.

Benešovy dekrety

  • Benešovy dekrety byly zákony, které prezident vydával z exilu. Jednalo se o jakési ekvivalenty běžných zákonů, jelikož během německé okupace za druhé světové války nebylo možné vykonávat zákonodárnou moc tak, jak bylo zvykem.
  • Celkem bylo vydáno 143 dekretů. Jejich legitimita byla potvrzena Ústavním soudem, i tak se ale některé z nich staly předmětem kontroverzí.

Situace v republice ale nebyla dobrá a boj z tuzemska přestával stačit. Na podzim 1915 se Beneš přesunul do Francie, kde spojil své síly nejen s Masarykem, ale také s odbojářem M. R. Štefánikem. Rok nato přispěl k založení Československé národní rady a stal se jejím tajemníkem. Rada byla několika velmocemi uznána jako právoplatný orgán, což se dodnes připisuje jako jedna z největších zásluh Benešovy politické kariéry.

Po Masarykovi prezidentem ČSR

Vždy se angažoval v politice, vznik Československa ho do ní ale ponořil ještě více. Po Masarykově abdikaci se Beneš stal prezidentem. V té době byl místopředsedou ČSNS, díky čemuž mohl vnitrostátní politiku značně ovlivnit. Tíhnul k socialismu. Myšlení totalitního Ruska mu ale bylo cizí a svou zemi se před Sovětským svazem snažil bránit.

Vidina nacistické nadvlády, která se jako temná mračna nad Evropou stahovala spolu s nepříznivým vývojem 2. světové války, jeho myšlení obrátila. V roce 1943 podepsal smlouvu se Sovětským svazem. Beneš žil v představě mírové spolupráce Evropy a SSSR, která se s příchodem komunistů v únoru 1948 velmi rychle rozplynula.

Úspěchy a zajímavosti z Benešova života

  • V září 1915 začal figurovat v zahraničním odboji
  • Psal do zahraničních novin a v Evropě propagoval československou politiku
  • V roce 1916 spoluzaložil Československou národní radu
  • Od roku 1917 začaly v zahraničí na jeho podnět vznikat československé legie
  • Beneš se podílel na vzniku Společnosti národů
  • Při příležitosti vzniku ČSR v roce 1918 se stal jeho ministrem zahraničí
  • 18. 12. 1935 se stal v pořadí druhým prezidentem Československa
  • Po přijetí Mnichovské dohody v roce 1938 abdikoval a emigroval do Londýna
  • Do prezidentského úřadu byl znovu zvolen v roce 1946
  • Jako důsledek únorového převratu 1948 opět abdikoval a 3. září 1948 zemřel

Edvard Beneš přestal být pro komunisty důležitý a 7. června 1948, pouhých pár měsíců po převratu, se vzdal prezidentského křesla. Po abdikaci se přesunul do ústraní. Zemřel v září téhož roku v rodinné vile v Sezimově Ústí, kde je s manželkou také pohřben.

Články k tématu