Hlavní obsah

Edvard Beneš

Foto: ČTK
Článek

Politik, ministr a v pořadí druhý prezident Československa Edvard Beneš figuroval v událostech válečné i poválečné doby naší země. Mnohými je označován tvůrcem československé zahraniční politiky. Mimo jiné je neodmyslitelně spjatý s obdobím komunistického převratu v únoru 1948.

Život a odbojářská činnost

Edvard, rozený Eduard Beneš se narodil 28. května 1884 coby nejmladší, desátý potomek do rodiny rolníka. V mládí se přestěhoval do Prahy. Vystudoval gymnázium, filozofii na Univerzitě Karlově a poté se přesunul na studia v zahraničí. V roce 1906 se zasnoubil s Annou Vlčkovou. Oba si poté změnili jména, Anna na Hanu a Eduard na Edvarda. V manželství zůstali až do Benešovy smrti v roce 1948, dětí se ale nikdy nedočkali.

Příchod 1. světové války podnítil v zemi odbojářskou činnost. Beneš organizoval vnitřní odboj s názvem "Maffie", prostřednictvím kterého informoval T. G. Masaryka v exilu o tom, jak to v Praze vypadá.

Benešovy dekrety

Benešovy dekrety byly zákony, které prezident vydával z exilu. Jednalo se o jakési ekvivalenty běžných zákonů, jelikož během německé okupace za 2. světové války nebylo možné vykonávat zákonodárnou moc tak, jak bylo zvykem. Bylo publikováno celkem 106 dekretů. Jejich legitimita byla potvrzena Ústavním soudem, i tak se ale některé z nich staly předmětem kontroverzí.

Situace v republice ale nebyla dobrá a boj z tuzemska přestával stačit. Na podzim 1915 se Beneš přesunul do Francie, kde spojil své síly nejen s Masarykem, ale také s odbojářem M. R. Štefánikem. Rok nato přispěl k založení Československé národní rady a stal se jejím tajemníkem. Rada byla několika velmocemi uznána jako právoplatný orgán, což se dodnes připisuje jako jedna z největších zásluh Benešovy politické kariéry.

Po Masarykovi prezidentem ČSR

Vždy se angažoval v politice, vznik Československa ho do ní ale ponořil ještě více. Po Masarykově abdikaci se Beneš stal prezidentem. V té době byl místopředsedou ČSNS, díky čemuž mohl vnitrostátní politiku značně ovlivnit. Tíhnul k socialismu. Myšlení totalitního Ruska mu ale bylo cizí a svou zemi se před Sovětským svazem snažil bránit.

Vidina nacistické nadvlády, která se jako temná mračna nad Evropou stahovala spolu s nepříznivým vývojem 2. světové války, jeho myšlení obrátila. V roce 1943 podepsal smlouvu se Sovětským svazem. Beneš žil v představě mírové spolupráce Evropy a SSSR, která se s příchodem komunistů v únoru 1948 velmi rychle rozplynula.

Úspěchy a zajímavosti z Benešova života

  • V září 1915 začal figurovat v zahraničním odboji
  • Psal do zahraničních novin a v Evropě propagoval československou politiku
  • V roce 1916 spoluzaložil Československou národní radu
  • Od roku 1917 začaly v zahraničí na jeho podnět vznikat československé legie
  • Beneš se podílel na vzniku Společnosti národů
  • Při příležitosti vzniku ČSR v roce 1918 se stal jeho ministrem zahraničí
  • 18. 12. 1935 se stal v pořadí druhým prezidentem Československa
  • Po přijetí Mnichovské dohody v roce 1938 abdikoval a emigroval do Londýna
  • Do prezidentského úřadu byl znovu zvolen v roce 1946
  • Jako důsledek únorového převratu 1948 opět abdikoval a 3. září 1948 zemřel

Edvard Beneš přestal být pro komunisty důležitý a 7. června 1948, pouhých pár měsíců po převratu, se vzdal prezidentského křesla. Po abdikaci se přesunul do ústraní. Zemřel v září téhož roku v rodinné vile v Sezimově Ústí, kde je s manželkou také pohřben.