Článek
Usmažili míň řízků, vytočili piva pod plán, zkazil se jim guláš na plotně. Hospodští a restauratéři žádají vládu, aby jim vyplatila peníze za několikahodinový páteční blackout. Lépe řečeno to žádají lobbisté organizací, které zastupují jejich zájmy. Zdá se mi, že tentokrát ovšem bojují za zájmy čistě vlastní – a chtějí ukázat svou důležitost a obhájit právo na svou existenci. Lidem z gastra však odvádějí spíš medvědí službu.
Hospodářská komora, Asociace malých a středních podniků a živnostníků a Svaz obchodu a cestovního ruchu společně předvádějí to, co by mohlo být ukázkovým příkladem „morálního hazardu“. Pokud by stát jejich nářky vyslyšel, vedlo by to jen k další neopatrnosti a bezstarostnosti. A k větším škodám v případě událostí, jako byl blackout. Protože proč s nimi počítat a připravovat se na ně, když případné škody zaplatí někdo jiný?
Páteční blackout, způsobený „spadlým drátem“ (a nikoli, tento text není místem, kde by měla začít miliontá a první debata o tom, jestli byl jediným viníkem spadlý drát, anebo jestli se k němu zařadily i německé větrníky), zasáhl asi milion odběratelů. Do večera bylo vše obnoveno. Čtyři hodiny bez elektřiny. Doba, za kterou se dá přečíst novela, uvařit oběd na plynovém sporáku nebo si konečně vyjasnit vztah s partnerem bez rozptylování televizí a telefony.
Pro gastro podnikatele to však byla zjevně apokalypsa. Vyházené jídlo, zrušené rezervace, ztracené tržby. Škody v řádu desítek milionů, tvrdí. Možná ano. Ale zde je háček: To je přesně ten typ rizika, se kterým by měl každý podnikatel počítat. Pokud vaše restaurace není připravená na výpadek elektřiny, nemá žádný záložní plán a ani žádnou rezervu na nepředvídatelné události, možná problém není v roztržených vodičích, ale ve vás.
Covid byl jiné kafe. Pandemie, která trvala spousty měsíců, zavřela celé sektory ekonomiky na měsíce, změnila způsob života celé planety. To byla situace, kdy státní intervence dávala smysl. Ale blackout? To je jako žádat kompenzace za to, že vám kroupy rozbily okno nebo vám host odnesl ze stolu slánku s pepřenkou.
Více k tématu si přečtete zde:
Žijeme v nejistém světě, to je pravda. Ale právě v této nejistotě se skrývá podstata podnikání. Riziko není chyba, je to „feature“. Riziko je v podnikání přítomno stejně jako zisk. Velké riziko rovná se šance na velký úspěch. A obojí je tím, co činí podnikání tak zajímavým (a zároveň těžkým).
Přitom je ironické, že žádost o kompenzace přichází zrovna v době, kdy se české gastronomii po covidu začíná znovu dařit. Možná líp než předtím. Vznikají skvělé podniky, jejich majitelé jsou kreativní, odvážní, dokážou překonat mnohem větší překážky než výpadek proudu. Pochybuji, že autoři této výzvy reprezentují právě ty nejúspěšnější z nich.
Výpadek elektřiny postihl všechny. Tisíce lidí nepřijely včas do práce, tisíce zmeškaných schůzek, zmeškané lety. Budou všichni žádat kompenzace? Kde je hranice? Máme kompenzovat „ušlý zisk“ („ušlé štěstí“, „ušlou radost“, „ušlý sex“… a co ještě?) každému, komu déšť pokazí piknik nebo komu sníh zkomplikuje cestu?
Hloupý nápad je rovněž to, že gastro lobbisté spojují blackoutový humbuk s legitimní debatou o tom, zda tato vláda dělá pro malé a střední podnikatele (na nich gastro stojí) dost. Jedním slovem: Nedělá. Mohli bychom se bavit o byrokratické zátěži, spotřebních daních, o digitalizaci… o desítkách témat. Ano, jeden z bonmotů politického PR říká: „Nikdy nepromeškej dobrou krizi!“ Ale spadlý drát je přece jen trochu nevhodná příležitost.
Česká gastronomie se skutečně zlepšuje. Máme restaurace, do kterých je radost jít, šéfkuchaře, kteří dokážou konkurovat světové špičce. Vedle „tvrdých“ ekonomických dat je gastro jedním z méně nápadných, ale často lépe vypovídajících ukazatelů o tom, jak se v té které zemi žije. Česko v tomhle srovnání dnes nedopadá vůbec špatně.
Gastro je tvrdá dennodenní práce, kde trvá dlouho, než si uděláte dobré jméno. To ví každý hospodský i majitel podniku. A ví taky, že o úspěchu a neúspěchu často rozhodují naprosté detaily. O to víc je škoda, že po kvalitním hlavním chodu servírují jejich lobbisté poněkud nepovedený moučník.
