Článek
Zvýšení bezpečnosti především před vojenským napadením se u nás stalo klíčovou otázkou nejen pro politiky, ale i pro občany. Mnohem menší pozornost ze strany vlády a politiků je ale věnována bezpečnosti před dopady klimatické změny. Přitom jsme svědky nárůstu počtu i rozsahu negativních dopadů extrémního počasí, zejména povodní a sucha v Evropě (Španělsko, Itálie, Francie atd.). V Česku napáchala velké škody povodeň v září 2024 i několik přívalových povodní v letošním roce.
Ukazuje se, že nákladné snižování emisí skleníkových plynů, by se pro to, aby bylo účinné, muselo provádět celosvětově. Dopady změny klimatu zatím neklesají především proto, že země s nejvyššími emisemi (Čína, USA, Indie, Rusko a další) emise dostatečně nebo vůbec nesnižují. Proto je dobré se na změnu klimatu adaptovat, a to pomocí protipovodňových a dalších opatření, která jsou oproti snižování emisí účinná lokálně, prakticky nezávisle na dění v ostatních zemích. Je to nutné i proto, že dopady klimatické změny budou podle klimatologů pokračovat dalších deset či více let, i kdyby celosvětové emise skleníkových plynů v nejbližších letech klesly.
Loňská zářijová povodeň způsobila především v oblasti severní Moravy a Slezska obrovské škody, přestože řada opatření, především v prvních dnech povodně, jako včasné varování, jeho šíření i rychlá reakce Integrovaného záchranného systému a občanů, zafungovala velmi dobře. Zatím stále pokračuje první fáze odstraňování následků této povodně - rekonstrukce zasaženého území včetně infrastruktury a poškozených či úplně zničených domů.
K urychlení odstranění dopadů povodně a také oprav a výstavby nových domů přispěl kromě obcí a krajů významně i stát zejména pomocí programů Živel 1 až 4 Ministerstva pro místní rozvoj a také programů financovaných dalšími ministerstvy. Úsilí se ale zatím soustřeďuje pouze na obnovení staveb a infrastruktury do stavu před povodní, tj. do stavu s původní malou nedostatečnou odolností vůči povodním podobné síly.
Obvyklá obnova budov nestačí
Občané se proto obávají opakování povodní a necítí se bezpečně. Je třeba soustředit se i na dlouhodobější a preventivní fázi - důkladnější opatření pro zvyšování odolnosti a připravenosti na budoucí dopady klimatické změny. Při zářijové povodni došlo v řadě míst k podobnému nebo i většímu rozsahu zničení domů a infrastruktury než například při velké povodni v roce 1997, právě v důsledku nedostatečných adaptačních opatření po minulých povodních.
Pouze obvyklá obnova staveb a infrastruktury do stavu před povodní pro adaptaci nestačí, je třeba postavit domy a infrastrukturu znovu tak, aby byly vůči budoucím povodním odolnější. Efektivní a osvědčené jsou dlouhodobější opatření s využitím principu „postav lépe“ (Build Back Better - BBB), i když vyžadují větší úsilí, kapacity, náklady i obvykle delší čas než jedno volební období.
Účinné je postavení nového domu na jiném místě, kde je ohrožení povodní nízké, avšak tomu často brání nedostatek volných pozemků, nutnost změny územního plánu a další problémy. Ke zvyšování odolnosti je vhodné kombinovat individuální výstavbu domů s většími „kolektivními“ stavbami hrází, nádrží, suchých poldrů i celé řady přírodě blízkých opatření v rámci obce, kraje či státu. Řada těchto opatření přitom pomáhá i v boji proti suchu.
Poměrně málo rozšířené je v Česku využívání individuálních opatření proti povodním, založených na ochraně vchodů a přízemních oken, posunutí elektrických instalací či umístění drahých zařízení (pračky, boilery atd.) do vyšších poloh v suterénních či přízemních částech domů, atd. Tato menší opatření lze často provést svépomocí či s využitím drobnějších zařízení vyráběných na komerční bázi. Uplatňují se zejména u povodní menšího rozsahu. Získání finančních prostředků je vždy klíčové, a pojištění na to obvykle nestačí.
Pro kvalitní pojištění, které v oblastech ohrožených povodněmi bývá často nedostatečné nebo nedostupné, je nutné mít dostatek financí. Některé státy, jako například Spojené království, proto vyvinuly společné programy státu a pojišťoven, které pomáhají majitelům domů v oblastech ohrožených povodněmi získat adekvátní pojištění za dostupnější cenu. Taková spolupráce státu a pojišťoven v Česku dosud chybí, a proto mnoho zničených domů nebylo při zářijové povodni proti dopadům povodně pojištěno vůbec nebo bylo výrazně podpojištěno.
Podle předběžného „Vyhodnocení povodně v září 2024“ ČHMÚ zářijová povodeň ukázala dobrou připravenost na první fáze povodňového nebezpečí včetně kvalitního včasného varování. Povodeň ale odkryla i některé nedostatky v adaptaci spočívající v prevenci a zvyšování odolnosti vůči povodním v budoucnu.
Jde o proces obvykle delší než jedno čtyřleté období, které k rozhodování potřebují politici, a proto je bezpečnost před budoucími povodněmi většinou stranou jejich zájmu a není, i když by měla být, předmětem předvolebních slibů. Situaci ztěžuje složitost získání povolení, majetkových vztahů, ochrana přírody a někdy i odpor zejména k technickým protipovodňovým opatřením. Ukázkou této situace je mnohaleté váhání při povolování výstavby přehrady Nové Heřminovy, které přispělo k obrovským povodňovým škodám v oblasti této „nepostavené“ přehrady.
Lidé někdy při ochraně před povodněmi příliš spoléhají na stát, aniž by se snažili sami či v rámci obce zvýšit ochranu majetku. Škody z povodně 2024 byly obrovské, více než 70 miliard korun. Proto bychom měli mnohem více podporovat i dostatečně financovat zvyšování odolnosti a tím i bezpečnosti nejen z přímých dotací, ale co nejvíce také z prostředků vyčleněných na „boj“ proti změně klimatu, jak od státu, tak i z EU. Klíčové je zajištění dobré mezirezortní koordinace dlouhodobé ochrany před povodněmi a zejména jejího jednotného a stabilního řízení (zmocněncem, členem vlády či jinak), které dosud chybějí.
