Článek
Osmileté dívce byl omylem předepsán lék na potlačení imunity místo přípravku proti senné rýmě. Patrně proto, že mají oba podobné názvy. V dalším případě farmaceut zabránil výdeji inhalátoru pro pětileté dítě, který omylem lékař předepsal v síle pro dospělého pacienta.
To jsou jen dva příklady chyb, které vznikají při předepisování léků na recept, a lékárníkům se je podařilo odchytit. Průměrně řeší každá lékárna asi dvě chyby denně.
12 tisíc chyb v předpisech
Vyšlo to z průzkumu, který podnikla Česká lékárnická komora. Ve druhé polovině dubna se ho zúčastnilo 42 procent lékáren. Během 15 dnů zapojené lékárny odhalily přes 12 tisíc chyb v předepsaných lécích.
„Určitě nám nejde o to se nějak negativně vymezovat vůči lékařům, naopak chceme poukázat na důležitost spolupráce mezi lékařem a lékárníkem,“ říká v rozhovoru pro Seznam Zprávy prezident České lékárnické komory Aleš Krebs.
Chyby se totiž právě díky spolupráci lékařů s farmaceuty podařilo vyřešit.
| Popis chyby u předepsaného léku | Počet chyb |
|---|---|
| Předepsání léku na více než tři měsíce | 3586 |
| Chybějící dávkování | 870 |
| Vysoká dávka (i překročení maxima) | 714 |
| Nevhodné dávkové schéma | 707 |
| Jiný problém s dávkováním | 652 |
| Zdroj: Průzkum České lékárnické komory | |
Nejvíce chyb – téměř třetinu – tvořilo předepsání léků na více než tři měsíce (na přehled těch nejčastějších se můžete podívat výše v tabulce). To sice nikoho neohrožuje na zdraví, ale je to v rozporu s předepisovací vyhláškou.
Dalšími v pořadí už ale byly chyby, které mohou pacienta poškodit, jako vysoká dávka léku (714 případů), předepsání jiného léku, než bylo zamýšleno (507), nebo potenciální léková interakce – tedy že jeden lék pozmění fungování dalšího užívaného (372).
Jsme poslední záchrana, říká lékárník
Není to tak dlouho, co se ke mně dostal příběh jedné pacientky. Bere dlouhodobě lék na ředění krve, k tomu ji ale při nemoci předepsala praktička antibiotika, ovšem chybně. Kvůli nebezpečné kombinaci léků začala masivně krvácet. Je tedy lékárna posledním místem, kde se taková nebezpečná chyba dá zachytit?
Lékárník je skutečně poslední, který může takový problém vyřešit. Samozřejmě optimální by bylo, kdyby ke kontrole lékového záznamu docházelo i na straně lékařů. Protože chyby u lékařů vznikají nezřídka tím, že něco předepíše jeden lékař, pacient jde pak k dalšímu a od něj odchází s dalším receptem, a navzájem o sobě nevědí. Je to chyba, která by se neměla obecně stávat.
Jak časté jsou takové závažné chyby?
Úplně neobvyklé nejsou. Z našeho průzkumu vychází, že velkou část tvoří chyby administrativního rázu, které se vyřeší jednoduše. Zbytek jsou omyly podle různého typu závažnosti. Ale pokud se objevilo 900 chyb, které bylo nutné řešit s lékařem, tak už jde o chyby, které mohou být potenciálně závažné. Asi v 500 případech šlo o předepsání jiného léku, a to už je opravdu velmi zásadní chyba.
Proč jste se vůbec do průzkumu chyb pustili?
Chtěli jsme kvantifikovat, jakou roli vlastně farmaceuti ve zdravotnictví hrají. Opakovaně to vysvětlujeme, ale teď máme k dispozici i konkrétní data. Navíc jde jen o úzký výsek léků na předpis. Další důležitých činností je celá řada. Určitě nám nejde o to se nějak negativně vymezovat vůči lékařům, naopak chceme poukázat na důležitost spolupráce mezi lékařem a lékárníkem.
Dá se vůbec chybám, jako je předepsání nesprávného léku, omyl v dávkování nebo riziko interakce léků mezi sebou, nějak systémové zabránit? Nebo se prostě chyby dělat budou a záleží na lékárníkovi, jestli jim dokáže v posledním kroku předejít?
Některé věci se dají v rámci elektronických systémů předávání dat určitě zlepšit. Velkou část chyb ale prostě neodstraníme. I třeba kvůli tomu že personál ve zdravotnictví je často přetížený, a tak se nějakému omylu nedá vždycky zabránit.
Vy jste mimochodem při prezentaci dat z průzkumu říkal, že naopak v době papírových receptů mohlo chyb vznikat paradoxně méně…
Je to tak, protože v počítači se daleko snáze překliknete třeba o řádek. A pak dojde k předepsání úplně jiného léku. To se v době papíru samozřejmě nedalo udělat. Ale zase vznikaly jiné problémy, třeba po lékaři vyluštit, co vlastně předepsal. Zkrátka chyby určitě vznikat i nadále budou, šlo nám o to jen ukázat, že nejde některé články obcházet, a právě v lékárnách můžeme spoustě problémů předejít.
Co byste radil pacientům, aby se ideálně podařilo chyby vychytat?
Určitě by měli být pokud možno co nejotevřenější a upřímně odpovídat na dotazy, které v lékárně k léčbě dostávají. Důležité je, aby pacienti vyjadřovali i své pochybnosti. Pravidelně se setkáváme s tím, že na pacientovi vidíme, že v některé věci třeba zaváhal, nebo mu to patrně není jasné, ale nic neřekne. Může v tom hrát roli třeba i stud nebo něco jiného, ale bez otevřené komunikace to nejde.
