Článek
Volební prohru během komunálních voleb zaznamenaly nejen některé politické strany, ale také větrné elektrárny. Lidé o víkendu hlasovali v referendech o jejich možné výstavbě ve 21 obcích Česka. Zelenou dali „větrníkům“ jen v jedné.
Ačkoli jde o drtivý výsledek, nevypovídá o většinovém postoji Čechů, říká expert na geografii energií Bohumil Frantál, který působí v Ústavu geoniky Akademie věd ČR a na katedře Geografie UP Olomouc.
Z 21 referend, která proběhla během komunálních voleb ohledně větrných elektráren, se lidé pouze v jednom případě vyslovili pozitivně. Čekal jste takový výsledek?
Čekal jsem, že to ve větší části obcí dopadne negativně, ale nečekal jsem až takhle jednoznačné výsledky. Je ale potřeba se podívat do detailnějších dat. V několika obcích to bylo velice těsné, poměr hlasů byl třeba 54 na 46. Tak jednoznačné to tedy není, i když finální výsledek vypadá, jako kdyby to byla absolutní většina proti elektrárnám.
Další faktor, který je potřeba zohledňovat, je účast. Pohybuje se od nějakých 35, 40 procent až po 80. A v případě těch nižších volebních účastí se proporcionálně více prosadí odpůrci.
Odpůrci se tedy více zmobilizovali?
Přesně tak. Jsou lidé, kterým to nevadí nebo se o to nezajímají. Ti by elektrárnu třeba pasivně akceptovali, ale k volbám nejdou, takže se jejich hlas neprojeví.
Zdůraznil bych, že v některých z obcí, kde referenda proběhla, naše instituce v roce 2023 prováděla reprezentativní výzkumy veřejného mínění. Šlo o několik obcí na Svitavsku, z nichž v jedné obci referendum dopadlo pozitivně a ve třech to dopadlo negativně. Náš výzkum tam ale tehdy dopadl pozitivně pro elektrárny.
Nechci zpochybňovat validitu a závaznost těch referend, kdo chtěl, měl právo vyjádřit svůj názor. Ale v podstatě to nereprezentuje reálné rozložení názorů v populaci, bohužel.
Existuje trend, že se lidé staví k větrným elektrárnám čím dál negativněji?
Já si to nemyslím. Výsledek referend nevypovídá o reálném rozložení názorů v populaci a neindikuje, že se postoje výrazně mění k horšímu. Reprezentativní průzkumy na národní úrovni prokazují obecně vysokou podporu obnovitelným zdrojům i to, že lidé by byli ochotni akceptovat elektrárny i v blízkosti bydliště. Ta se dlouhodobě pohybuje mezi 55 a 60 procenty.
Vy jste analyzoval výsledky všech referend o větrných elektrárnách v posledních 20 letech v Česku. Dá se nějak říct, jak to průměrně dopadlo?
Analyzoval jsem data na konci loňského roku za období 2006 až 2025, to zahrnovalo celkem 71 referend. Celkově to dopadlo tak, že 60 procent obcí hlasovalo proti a 40 procent pro větrné elektrárny.
V analýze se projevila dvě základní zjištění. V lokalitách, kde už v době rozhodování nějaké elektrárny v okruhu 20 kilometrů stály, byl poměr hlasujících zhruba dvě třetiny pro a třetina proti. A naopak v lokalitách, kde ještě žádná elektrárna nestojí v rámci obce i širšího regionu, což jsou typicky místa v jižních Čechách, na Plzeňsku, Středočeský kraj, ale i třeba jižní Morava, byl poměr výrazně proti, 80 na 20.
Projevuje se tady známý efekt familiarizace, což znamená to, že lidé, kteří už nějaké větrné elektrárny v blízkosti svého bydliště mají, si na ně jednak zvyknou, vnímají je jako běžnou součást krajiny a zároveň vnímají právě i pozitivní dopady na lokální rozvoj. Ví, že obec z toho dostala nějaké ekonomické benefity, do něčeho investovala, takže převáží pozitiva.
Lidé často argumentují krajinným rázem. Není to tedy spíš o tom, že když už na místě jedna elektrárna stojí, druhá tolik neuškodí?
Máte pravdu. Ten argument vizuální změny krajiny je absolutně klíčový ve finálním rozhodování lidí. Pro hodně lidí je to důležitější než pozitivní dopady na životní prostředí a změny klimatu, zvyšování státní nezávislosti a energetické bezpečnosti.
Jaká je ta druhá hlavní věc?
Statisticky se významně projevilo, jak specificky, nebo obecně je naformulovaná otázka, o které se rozhodovalo. V obcích, kde se hlasovalo o nějakém konkrétním projektu a v otázce zazněly informace o maximálním počtu elektráren a jaké peníze za to obec dostane, referendum většinou dopadlo pozitivně, nebo je to minimálně velmi vyrovnané.
Naopak pokud byla otázka formulována obecně, třeba „Jste pro to, aby se na katastru naší obce stavěly větrné elektrárny?“, byla větší statistická pravděpodobnost, že to dopadne negativně.
V tomto se negativně projevilo i zveřejnění plánu na akcelerační zóny. Referenda v mnoha případech proběhla v obcích, které se teprve v letošním roce dozvěděly, že se nachází v plánované akcelerační zóně. Nebyl dostatek informací a lidé hlasovali jenom o nějaké obecné představě a potenciálním vyjednávání.
Co lidem na větrných elektrárnách obecně vadí?
Hlavním důvodem je vizuální změna krajiny. Lidé, kteří mají málo informací, se více obávají třeba nějakých zdravotních dopadů, zatímco aspekt krajinného rázu je víceméně subjektivní. Nedá se to spojit s nějakými objektivními údaji. Takže to je klíčový faktor.
Co má naopak vliv na přijetí nebo toleranci, jsou ekonomické benefity - jak na státní úrovni, to znamená odklon od uhlí, zvyšování energetické nezávislosti, tak na lokální úrovni, to znamená, co z toho bude mít obec či konkrétní domácnost.
V kontextu odporu proti větrným elektrárnám se často zmiňují různé mýty, dezinformace. Jakou roli hrají?
Hrají větší roli u lidí, kteří nemají tolik informací a povědomí, řekněme energetickou gramotnost. Informací o obnovitelných zdrojích je stále více. Ale značná část populace si je začne shánět a dělat si názor až v okamžiku, když se dozví, že se něco plánuje v blízkosti jejich bydliště. A čím méně objektivních informací člověk má, tím větší vliv mají dezinformace a mýty. Samozřejmě to ovlivňují i sociodemografické charakteristiky, věk, dosažené vzdělání. Určité skupiny jsou náchylnější.
Nemyslím si ale, že to je klíčový faktor. Z dvacetiletých zkušeností, kdy zkoumám postoje obyvatel, se domnívám, že dezinformace typu, že z vrtulí odlétávají mikroplasty nebo že to ovlivňuje lokální počasí, mají vliv na úplně marginální počet lidí. Pro absolutní většinu lidí jsou klíčové dva faktory: krajina a ekonomika.
Jak se primárně ty dezinformace k těm lidem dostanou? Může jít o nějakou organizovanou akci?
Děje se, že jsou skupiny protestujících nebo odpůrců, kteří organizují besedy a zvou tam skupiny reprezentantů za různá odvětví, kteří prezentují informace o dílčích negativních aspektech.
Zažil jsem několik veřejných slyšení vlastně na obcích, kde jsem byl pozván jako nezávislý odborník, a zažil jsem, že často malá skupina odpůrců dokázala výrazně ovlivnit nerozhodnuté lidi.
Jaká je motivace těchto odpůrců?
Využívají to jako vhodné téma k polarizaci společnosti a k upoutání pozornosti. Pracují s dosahy, sledujícími, na což se vážou i ekonomické benefity. Větrné elektrárny, tak jako bylo dřív téma covidu a vakcinace, následně války na Ukrajině, jsou tématem, které je kontroverzní a upoutává pozornost. A pravděpodobně tam existuje i napojení na nějaké lobby, ať už politické, nebo průmyslové.
Přečtěte si komentář k tématu:
Je Česko nějakým způsobem specifické v tom, že tak často odmítá větrné elektrárny?
Pokud se podíváte na statistiky a žebříčky zemí podle instalovaného výkonu, tak je to specifické, protože jsme na posledních místech v rámci Evropy. V Česku je prostě tradiční důraz na zdroje energie, jako je uhlí, jaderná energetika. To je dlouhodobě podporováno politiky na vládní úrovni napříč stranami i průmyslovou lobby.
Vnímání obnovitelných zdrojů je jak kdyby horší než v jiných zemích. Negativně tady k tomu přispěl i mediálně známý solární boom z let 2008 až 2010. Celý sektor je vnímaný jako nějaký spekulativní byznys pro pár vyvolených, kteří z toho rýžují peníze. Další věc je, že u nás téměř nefungují modely komunální energetiky.
Co z toho plyne pro investory a stát?
Hlavní je lepší informovanost. Co vidím jako důležité, je, že se v loňském roce konečně uzákonil garantovaný příspěvek obcím. Až do loňska to, kolik obec dostane z projektu, záviselo čistě na vyjednávacích schopnostech starostů.
A potom by pomohlo větší zapojení krajů do procesu plánování a rozhodování. Dalším problémem je také administrativní rozdrobenost, kolik máme malých obcí, což přispívá k tomu, že stačí nesouhlas jedné sousední obce a projekt padá nebo se odkládá.
