Článek
Je to nečekané, ale pravdivé tvrzení. Na autobusové nádraží v Litomyšli vyloženě chcete přijet. Dá se tu dobře najíst: domácí sekaná nebo voňavý croissant, vypít kávu, slupnout dezert nebo jen na lavičce čekat na svůj spoj. To vše v příjemném, klidném, čistém prostředí.
„Už od pohledu je to sympatičtější než ty klasický obrovský betonový parkoviště v jiných městech,“ popisuje své postřehy jedna z trojice mladých slečen.
„Hezký, hodně zeleně a navíc ve středu města. Ne jako jiné autobusáky, které jsou na okraji nebo daleko od centra,“ dodává druhá z dívek. Třetí přitakává a přidá jen slovo cool.
„Mně sem jezdí sestra z Moravy a taky se jí tu líbí. Je tu příjemná atmosféra,“ míní čtyřiasedmdesátiletá Anna. V ruce žmoulá igelitku. Zrovna si na nástupišti u řezníka nakoupila uzeniny. „Obchody jsou tu výborný. Masna, pečivo a v asijském bistru mají dobrý jídlo za dobrý peníze,“ potvrzuje Anna, že sem chodí, i když autobusem nikam nejede.
Do třetice dvě seniorky. Klábosí na lavičce pod dřevěnou konstrukcí s kruhovými otvory, jimiž na nástupiště proniká impozantní kužel světla. „Tady se turistům líbit musí. Je tu uklizeno, čistá čekárna i záchody, dobrý obchody, přehledné mapky a cedule kudy kam,“ doplňují se dámy.
Autobusové nádraží od architektů Tomáše Rusína, Ivana Wahla, Lukáše Vágnera a Zdeňka Sendlera.
Vedení Litomyšle o svém městě přemýšlí jinak. Má městskou architektku a na významné stavby či přestavby vypisuje architektonické soutěže. Před dvaceti lety se jednalo o rekonstrukci předimenzovaného autobusáku ve stylu „socík“. Tehdy se zapojila i vedle stojící Billa. Výsledek skvělý. Jednoduché, vkusné, vzdušné, moderní nástupiště s užitečnými obchůdky, vedle na zeleň a stín bohatý parčík a ve stejném stylu působící supermarket.
„Myslím, že reakce lidí budou pozitivní. Jsou tam kvalitní služby, je tam architektura, velkorysý park,“ reaguje Daniel Brýdl, starosta Litomyšle (Generace 89) na jednoduchou otázku, jaký si myslí, že mají turisté první dojem, když přijedou do města autobusem.
Seznam Zprávy v prázdninovém seriálu První dojem popisují právě to, co bezprostředně kolem sebe návštěvníci vidí v turisticky navštěvovaných místech Česka. Tento díl patří Litomyšli, hlavnímu městu soudobé moderní architektury, jak o sobě Litomyšláci hovoří.
Místo hospody šachy
Vlakové nádraží taková pecka není. Nádražní budova je sice opravená, okolí ale působí zanedbaně a zpustle.
„Na tak krásný město, přednádraží nic moc,“ hodnotí strojvedoucí Zdeněk. Do Litomyšle zajíždí rád, ale krásy tu prý moc neužije. Na druhou stranu upozorňuje, že výletníci či turisté železnici příliš nevyužívají. Vlak jede dlouho a to pouze z/do Chocně.
„A když sem někdo přeci jen zavítá, tak se tu nezastavuje. Jde rovnou do centra. Kousek po silnici, na kruháči rovně a pak doleva. Maximálně deset minut pěšky,“ šermuje rukou pošťák Jiří. Na zahrádce bývalé nádražky popíjí pivo z plechovky. Hospoda deset let nefunguje. Přesto město přišlo s originálním nápadem. Nechalo vyrobit nerezové stolky s šachovnicovou deskou a každý měsíc se tu pořádají turnaje.
Na šachový turnaj do bývalé nádražky.
„To tu bývá dost lidí,“ dodá třiasedmdesátiletý pošťák. Transparent na plotě zve na další šachový turnaj koncem srpna.
Starosta Litomyšle nedostatky přiznává. „Vím, není to taková paráda,“ krčí rameny. „Okolí určitě potřebuje revitalizovat, ale pracujeme na tom. Už teď rekonstruujeme výtopnu a do budoucna to tu chceme otevřít lidem,“ slibuje Daniel Brýdl, který město vede od roku 2018. Předtím tu v letech 1990-2002 starostoval jeho otec Miroslav Brýdl. Rodinná kontinuita zaručena.
Ženské, nebo pivo plzeňské?
Současný starosta odhaduje, že do města zapsaného v UNESCO přijede odhadem devadesát procent turistů autem. V drtivé většině jsou to Češi. A jejich první dojmy?
„Měli jsme štěstí, že jsme našli místo. Zaparkovali jsme kousek od náměstí, ale s odřenýma ušima,“ oddychne si Pavel. S manželkou si udělali do Litomyšle jednodenní výlet. Po chvilce nadávání nad zbytečnou složitostí parkovacího automatu už oba pějí jen ódy.
„Je to tu hrozně, hrozně dobrý a hezký. Zaujalo nás všechno. Nejvíc asi náměstí se systémem podloubí a ohromného množství pestrých obchůdků,“ říká nadšeně Pavel.
Netradiční fasáda.
Atmosféra v arkádách pohltí každého. Oči těkají od krámku ke krámku. Je jich tu přes sto a prodává se tady snad úplně všechno: obchůdek s oblečením, obuvnictví, zahradní potřeby, kosmetika, drogerie, řeznictví, bytové doplňky, optika, včelařství, krámek se spodním prádlem, hodinářství, zverimex, kuchyňské potřeby, železářství, jsou tu pobočky velkých bank, hraje se tu indoor golf, samozřejmě kavárny, vinárny, pekařství, jídelny, restaurace, bary, hospůdky…
Navíc v Litomyšli žijí vtipálci a volnomyšlenkáři. Svědčí o tom třeba informační cedule na zdech. U knihkupectví Paseka stojí: V tomto knihkupectví kojila dne 28. června 1997 kol. 10. hodiny dopolední svého syna Theodora světová operní pěvkyně Dagmar Pecková. O pár domů dál se člověk dočte: V tomto domě naposled pracovala a dohasínala Božena Němcová. Dohasínala? Nedaleko rodného domu Bedřicha Smetany lze vejít do kadeřnictví a holičství s názvem Má vlas. Na radniční věži stojí: Loket český = 59 cm. Míra platná v dobách 1370-1763. Zachován jest pouze v Litomyšli, v Praze a Litoměřicích.
Je tisíc a jedna věc, která v Litomyšli pobaví. Třeba automat na pralinky a čokoládu, nápis na fasádě: Ani tak neškodí ženské, jak pivo plzeňské nebo zdánlivě nenápadná vitrínka pohřební služby Litomyšl, kde se stále ještě vyvěšují parte a před níž stojí doslova fronta místních, kteří okukují, kdo zemřel.
„S těžkým srdcem oznamujeme…“ Z vitríny se místní dozvídají o skonu sousedů a známých.
Povznášející dojmy ale ruší střed náměstí, což je vlastně jedno obří parkoviště a čilý automobilový ruch. „Otravný, ty auta. Proč musí parkovat zrovna tady? Ať aspoň vypne ten motor, když nejede,“ stěžují si v rozhovorech s reportérem výletníci.
Starosta Brýdl kýve souhlasně hlavou. „Ano, jsme kritizováni za spoustu aut na náměstí. A je na to jednoduchá odpověď: tak to má být,“ konstatuje komisně.
„My záměrně nemáme žádná nákupní centra na kraji města, jak bývá zvykem všude jinde. My máme největší nákupní centrum přímo v centru na náměstí. Je tam přes 100 obchodů. Lidem vysvětlujeme, že když chceme, aby lidé bydleli a podnikali v centru, tak tam logicky chtějí i parkovat. Tak to je. Taková je doba,“ hovoří o úlitbě starosta.
„Klidová zóna je zámecký areál, klášterní zahrady, Olivetská hora nebo nábřeží říčky Loučná. Náměstí má být živé obchodní centrum a bydliště lidí. Až se postaví dálnice kolem města, současnou čtyřproudovou silnici použijeme na odparkování asi stovky aut. Pak už máme vypracované dvě studie, v nichž budou kolem sochy Bedřicha Smetany a kolem Morového sloupu zóny se stromy a vodními prvky,“ popisuje starosta budoucí vizi města.
Pleskotův odkaz je vidět
Litomyšl není jen náměstí, nabízí mnohem víc. Výletník nemá první dojem, ale desítky prvních dojmů. Když místní sebevědomě tvrdí, že hlavní město soudobé moderní české architektury je Litomyšl, není to domýšlivost nebo nabubřelost. Je to tak.
Podloubí s obchůdky kam se podíváš.
„Dojmy jsou perfektní. Jsme tu poprvé a určitě se sem vrátíme. Takhle si představujeme, že by město mělo být spravováno a vedeno,“ shodují se zhruba padesátníci Zdeněk a Lenka. V rukou drží mapky, v nich ručně napsané poznámky, kam jít a co vidět. Na cestu do Litomyšle se dopředu připravili. Sami žijí v historickém centru Hranic na Moravě, takže porovnávají, jak se jakému městu podařilo snoubit historii a modernu.
„Krásné je to propojení moderní architektury s tou původní. Neruší. Zapadne to, jako by to tam patřilo. Je vidět, že hodně práce tu udělal pan architekt Pleskot. Takhle bych si představoval, aby to bylo třeba i u nás,“ přeje si Zdeněk.
Podobná superlativa používá německý pár Katharina a Udo z Hamburku. Včera přijeli, dnes se poprvé procházejí po Litomyšli.
„Je to tu něco neuvěřitelného. Vůbec jsme to nečekali,“ rozplývá se šestaosmdesátiletý senior. Třídenní pobyt v Litomyšli dal své ženě k nedávným třiaosmdesátým narozeninám a prý předčil očekávání.
„Jednoduše to je přenádherné město, lidi přátelský a temperamentní. Jsem překvapená, v jak dobrém stavu jsou všechny ty budovy,“ chválí Katharina. Oba přejí městu další a další rozkvět. „Sejdeme se tu za čtrnáct let, to mi bude sto a posoudíme,“ vtipkuje Udo.
„Jsme kritizováni za spoustu aut na náměstí. A tak to má být,“ říká starosta Daniel Brýdl.
„Náš turismus není zahraniční, jezdí převážně Češi. Školní výlety, rodiny s dětmi, konference a kongresy a čím dál větší skupinu tvoří lidé, kteří jezdí za moderní architekturou,“ popisuje svou zkušenost starosta Brýdl. Prý až dvacet procent výletníků. Otevírá prospekt a vyjmenovává významné a odborníky oceňované stavby a rekonstrukce ve městě a okolí.
„Dostavba areálu školy restaurování, rekonstrukce zámeckého pivovaru, piaristického chrámu Nalezení sv. Kříže a koleje, revitalizace regionálního muzea, zámecké jízdárny, nádvoří a parku, obnova hřbitova, originálně vypadající škola se sportovní halou, domov mládeže, futuristicky působící krytý bazén, Smetanova lávka, tribuna stadionu, zmíněné autobusové nádraží…“ vyjmenovává starosta a je k nezastavení.
