Článek
Muž se u Ústavního soudu domáhal práva na účinné vyšetřování, protože je přesvědčený, že se jeho manželka dopustila mezinárodního únosu jejich dětí. Policie a státní zastupitelství s tím nesouhlasily, podle nich se jedná pouze o civilní spor. S tím se ztotožnil i Ústavní soud - mužovu stížnost zamítl, protože matčin čin nenaplnil podstatu únosu.
„Únos je klasifikovaný závažnějším charakterem. Násilím či zneužíváním spácháným na dětech. Kdyby dítě unesl maskovaný člověk z ulice, samozřejmě by se o únos jednalo. Toto je však pouze manželský spor,“ vysvětlil soudce zpravodaj Zdeněk Kühn.
Ústavní soud rovněž odůvodnil své rozhodnutí tím, že kauza není uzavřená a muž se stále může odvolat u civilních soudů. „Ústavní soud chrání Ústavu, ne běžné zákony,“ dodal Kühn. Soud přičetl matce k dobru i to, že se aktivně účastnila českých civilních soudů, i když jen online.
Do Ruska přes Dubaj
Pár má dceru narozenou v roce 2021, muž si zároveň osvojil i syna své manželky. Obě děti mají české i ruské občanství. Rodina zpočátku žila v Česku, v roce 2022 se ale přestěhovala do Dubaje. Otec tvrdí, že šlo jen o dovolenou, matka ale mluvila o přesunu rodinného zázemí.
Na začátku roku 2023 muž podepsal dokument, v němž souhlasil, aby byl pobyt dětí v Dubaji registrován na manželku, a zároveň ji zmocnil k vyřízení pobytových víz. Podle něj ale souhlasil pouze s krátkodobým pobytem. Tvrdí, že právě v roce 2023 viděl své děti naposledy.
Zahájil tedy opatrovnické řízení, v němž se domáhal svěření dětí do péče. Zároveň podal na manželku trestní oznámení kvůli údajnému mezinárodnímu únosu dítěte a osoby stižené duševní poruchou.
Až následně zjistil, že se matka mezitím přestěhovala i s dětmi do Moskvy a tam zahájila vlastní opatrovnické řízení. A to o několik dní dřív než jejich otec v Česku, což zapříčinilo, že jeho žádost o opatrovnictví byla zastavena. Podal proto ještě jedno trestní oznámení, tentokrát kvůli přesunu dětí z Dubaje do Moskvy bez jeho souhlasu.
Jde o občanskoprávní spor
Policie i státní zastupitelství však ani v jednom z podaných oznámení trestný čin neshledaly. Podle nich jde pouze o občanskoprávní spor. Přihlížely mimo jiné k tomu, že matka má české i ruské občanství, její rodina žije v Rusku, sama nechce žít v Česku a kvůli práci často cestuje. O těchto skutečnostech otec podle státního zastupitelství věděl ještě před založením rodiny.
Mezitím došlo k rozvodu. Oba rodiče nadále mají rodičovská práva. Ruský soud v květnu 2024 určil, že bydliště dětí bude u matky v Moskvě a zároveň stanovil pravidla pro styk otce s dětmi. Rozhodnutí v prosinci potvrdil i odvolací soud. Otec zná adresy, kde se děti s matkou zdržují.
Stěžovatel dříve označil postup státních zastupitelství za nepřijatelný exces. Podle něj totiž nezohlednily, že matka přemístila děti z Dubaje do Ruska bez jeho souhlasu. Orgány se podle něj spokojily s odkazem na civilní právo a nedaly mu žádný účinný prostředek k ochraně. Tvrdí také, že se nevypořádaly s jeho tvrzením, že jednání jeho bývalé manželky naplňuje znaky trestného činu.
Matka i otec se zároveň domáhali náhrady za soudní řízení, to jim však Ústavní soud nepřiznal.
