Článek
Začíná večerní dopravní špička a na parkovišti za Kongresovým centrem se pomalu schází necelá třicítka lidí včetně pěti malých dětí. Někteří vedou kola, další berou do rukou transparenty a chystají se na dnes už tradiční pochod po pražské magistrále. Tentokrát míří od Nuselského mostu na Pankrác.
Protestují za „humanizaci magistrály“. Pod tímto pojmem usilují o doplnění přechodů pro chodce a přejezdů pro cyklisty, odstranění plotů a svodidel, instalaci světelných závor proti vzniku kolon v centru nebo zřízení nepřerušovaných pruhů pro cyklisty a vozidla IZS.
Dopředu ale počítají s tím, že se od řidičů nedočkají pochvalných slov. „Budou na nás troubit a nadávat nám. My jim můžeme třeba zamávat. Není potřeba vytvářet jakýkoliv konflikt. Je to povolené shromáždění, neporušujeme žádný zákon a budeme dodržovat všechny pokyny policie,“ nabádá před začátkem pochodu pořadatel.
„Jste blázni, nikoho nezajímáte!“
Tři desítky lidí se vydávají svižným krokem po jednom z několika pruhů silnice. Sami jsou trochu rozpačití z toho, jak málo jich dorazilo. Počet hlídkujících policistů a novinářů téměř vyrovnává počty demonstrantů.
„Dokud se o to zajímají média, tak to má smysl,“ uklidňuje své kolegy hlavní organizátor.
Za průvodem jedou dvě policejní dodávky a za nimi se začíná tvořit kolona aut. Reakce řidičů na sebe nenechá dlouho čekat. Někteří troubí, jiní schválně šlapou na plyn a další stahují okénka a křičí nepublikovatelné nadávky. Sprostá slova se ozývají také od protijedoucích aut a dokonce i z oken některých bytů v domech lemujících silnici.
K průvodu se navíc přidávají - ovšem pouze z vedlejšího chodníku - recesisté ze skupiny „120 pro Prahu“. Další lidé přicházejí čistě ze zvědavosti. „Vy jste blázni! Nikoho nezajímáte, jenom mě!“ pokřikuje se šťastným výrazem asi pětadvacetiletý mladík, který bydlí nedaleko a přišel se na průvod podívat.
Demonstranti vysvětlují, proč vlastně zvolili tuto formu protestu.
„Jsem tu posedmé, možná poosmé. Je to prostě ekologický aktivismus. Také řídím auto, ale přesto si myslím, že by se automobilová doprava ve městě měla regulovat,“ říká asi třicetiletý muž. „Když se scházíme tak dlouho a tak vytrvale, tak doufám, že to začnou brát pražští politici vážně,“ doufá o něco mladší účastník, který dorazil i s přítelkyní.
„Přednost pro chodce na přechodu? Také se nám smáli“
Jarmila Johnová je bývalá disidentka a zakladatelka spolku Pražské matky. Za svoje předrevoluční aktivity obdržela ocenění účastníka odboje a odporu proti komunismu. Už před revolucí ale začala bojovat za životní prostředí a proti znečištění způsobeném automobilovou dopravu. Spolek Pražské matky - od roku 2020 pod názvem Pěšky městem - nyní spolupracuje s hlavním městem třeba na programu Bezpečně do školy.
Pražské dopravě se Jarmila Johnová věnuje od konce 80. let.
Jarmila Johnová věří, že pochod po magistrále, kterého se pravidelně sama účastní, má svůj smysl.
„Hned na začátku 90. let bylo naprosto nepředstavitelné, aby chodci měli přednost na přechodu. Když se v roce 2000 dělal silniční zákon, tak jsme napsali návrh toho znění a opravdu se to do zákona dostalo. Přitom nám všichni říkali, že jsme úplně blbí, že v Česku to není potřeba a že prostě jenom zdržujeme auta. Zprvu jsme také naráželi na tuto nenávist. To je úplně normální, musí se to prostě časem zlomit,“ říká bývalá chartistka.
Poklidný protest mezitím narušuje člověk s mikrofonem a velkým reproduktorem na zádech.
S mikrofonem a reproduktorem na zádech provází František Kubásek celý protest. Nechává se přitom natáčet od kolegyně.
František Kubásek pracuje jako řidič nákladního auta v rodinné firmě, zároveň ale provozuje „politicky nekorektní zpravodajství“ - webovou stránku a profily na sociálních sítích, kde kritizuje Evropskou unii a ekologické aktivisty, varuje před mocenskými čachry George Sorose nebo si zve na rozhovor představitele české antisystémové scény. Za to vybírá od lidí peníze. Jeho kanál na platformě YouTube sleduje přes 17 tisíc odběratelů.
Během hodinového protestu soustavně slovně napadá jeho účastníky. Tvrdí, že jsou placení ze zahraničí, a vysmívá se jim.
„Když se těmto lidem budeme přizpůsobovat, tak se průjezd Prahou bude zpomalovat a zpomalovat. A to bude mít za důsledek ještě větší zdražení logistiky a dopravy, což odneseme finančně my všichni. A nejenom to - lidé jako já budou déle v práci,“ vysvětluje Kubásek, proč přišel protest narušit.
Jednou z pravidelných účastnic pochodu po magistrále je i Anna Šabatová. Bývalá mluvčí Charty 77, pozdější veřejná ochránkyně lidských práv a také první východoevropanka, která obdržela Cenu OSN za obranu lidských práv. Ve středu večer se spolu se třemi desítkami demonstrantů vydala svižným krokem po ulici 5. května.
Anna Šabatová se protestu účastní pravidelně.
„Opravdu nechci paušalizovat, ale zdá se, že někteří řidiči jsou prostě hodně rozčílení, když se s tím střetávají. Přitom to omezení plynoucí z nahlášeného, legálního pochodu je vlastně minimální. Je to maximálně hodina jednou za 14 dnů, v létě to nebylo vůbec. Navíc jen v jednom z několika pruhů, takže doprava není zablokovaná, a přesto to takhle působí. Myslím si, že u těch lidí není dostatečný odstup od sebe jako řidiče a chybí pohled na to město jako celek. Samozřejmě, že i řidič je někdy chodec,“ popisuje svoje pocity.
S aktivismem má bohaté zkušenosti, už v roce 1971 byla zatčena a odsouzena ke třem rokům vězení za letákovou kampaň k parlamentním volbám. Kvůli občansko-právní agendě se později musela vyrovnat s nenávistí veřejnosti.
„Když jsem se jako veřejná obhájkyně práv zastala muslimské dívky, tak jsem se setkala s velmi silnou nenávistí a celkem dost dlouho to vydrželo. Mělo to jinou podobu. Nebylo to na ulici, ale prostřednictvím e-mailů, dopisů, urážek na sociálních sítí,“ vzpomíná Šabatová.
Třicítku v Praze už řeší někdo jiný
Jedním z hlavních hesel protestů na magistrále bývalo snížení základní rychlosti v Praze na 30 kilometrů za hodinu. Toto téma ale spolek Poslední generace, který pochody pořádá, raději přenechal jiným.
„Téma omezení rychlosti na třicet kilometrů za hodinu jsme přenechali uskupení ‚30 pro Prahu‘. Oni dali dohromady petici, jejich cílem je nasbírat pod ni podpisy a následně navázat na jednání s magistrátem. Tam už vidím, že by to mohlo být průchozí,“ říká za Poslední generaci Veronika Holcnerová.
Poslední generace totiž vede s hlavním městem soudní spor. Úředníci jim přikázali přemístit demonstraci na chodník a změnit trasu tam, kde žádný není. Tímto rozhodnutím se na sociálních sítích chlubil i primátor Bohuslav Svoboda.
Jenže Městský soud dal za pravdu aktivistům a umožnil jim pochody dál pořádat v jednom z několika pruhů pražské magistrály. Praha se odvolala k Nejvyššímu správnímu soudu. Aktivisté ale nechtějí, aby soudní spor ohrozil vyjednávání o omezení rychlosti na 30 kilometrů v hodině.
„My jako Poslední generace jsme si vědomí toho, že působíme určité kontroverze, ale zároveň myslím, že se nám povedlo to téma docela dobře zvednout. Když se tomu tématu teď bude věnovat někdo jiný, tak politici budou mít možnost se s nimi o tom bavit, aniž by utrpěla jejich reputace u jejich voličů,“ dodává Holcnerová.
