Článek
Obrozenci už od 18. století sbírali jednotlivé lidové písně a sepisovali je do sbírek, aby se neztratily a Češi nepřišli o tuto část národní identity. Tyto sbírky dnes spravují různé instituce, mimo jiné Národní ústav lidové kultury. Databáze Písňovna vznikla proto, aby byly písně veřejné a na jednom místě. Etnologický ústav akademie věd zveřejnil téměř 15 tisíc lidových písní a plánuje je doplňovat o další.
Písně jdou filtrovat například podle lokality, odkud pocházejí. Lze tak jednoduše zjistit, že lidových písní spojených s hlavním městem je pomálu a většinu z nich nabral spisovatel a básník Karel Jaromír Erben. Jedna z písní je koleda Den přeslavný jest k nám přišel, v němž má býti každý vesel, kdo jen odkud má začíti. Tato píseň je zaznamenaná ve sbírce Prostonárodní české písně a říkadla, ve které Erben zaznamenal přes tři tisíce písní z celých Čech a vydal ji v šedesátých letech 19. století. Připojil k písni poznámku, ve které popisuje, jak píseň zazpívala koledující chasa poslední den roku 1840.
K Brnu se váže písní výrazně víc. Sbírka Moravské národní písně čítá tisíce písní, které sesbíral duchovní František Sušil. Žil v 19. století a písně začal sbírat už ve svých dvaceti letech. Příkladem jsou Ta brněnská brána nebo Muzikanti co děláte.
Ze Slezska pohází vánoční píseň Pujdu pujdu do Betléma ze sbírky Antonína Brotana, který počátkem 20. století zapsal 600 písní z Opavy a Hlučínska. Vánoční písně a koledy byly materiálem, který byl pro sběratele v devatenáctém století velmi důležitý. Považovali je za klíčovou součást kulturního dědictví, takže jich je v databázi hodně. Jsou tam i písničky, které Vánoce nebo jiné svátky různým způsobem komentují, žertovné písně na vánoční témata.
Oblíbeným tématem lidových písní jsou myslivci, kováři nebo mlynáři.
„Hlavním cílem databáze je zpřístupnit bohatství, které leží v archivu Etnologického ústavu. Budovali ho naši předchůdci, sběratelé písní, už od devatenáctého století,“ popisuje Matěj Kratochvíl z etnologického ústavu. Doteď byly písně přístupné pouze badatelům v archivu, takže cílem ústavu je zdigitalizovat a tím zachránit před případným zničením co nejvíce záznamů. „A samozřejmě zpřístupnit písně co nejširšímu okruhu lidí,“ dodává Kratochvíl.
Další desetitisíce písní čekají na digitalizaci
Práce na digitalizaci sesbíraných písní začala už před skoro deseti lety. Samotná Písňovna, tedy podoba, která byla v pondělí zveřejněna, je dílem necelého roku.
Databázi výzkumníci doplňují neustále dál, další desítky tisíc písní čekají na digitalizaci. „Těžko se odhaduje, kolik přesně písní na nás čeká. Některé archivy jsou vlastně nespočítané, protože se jimi dlouho nikdo nezabýval. Tato práce je na nás a asi i na našich následovnících, protože to je práce pro mnohem víc lidí, než jaká je personální kapacita našeho týmu,“ vysvětluje Kratochvíl. Tým čítá pět lidí, kteří pracují i na jiných výzkumných projektech.
Jádro databáze tvoří písně přímo z archivu etnologického ústavu, kde je jich nejvíce. Ty kompletovali sběratelé už od devatenáctého století. Systém je ale nastavený tak, že kdokoliv, ať už jednotlivec nebo instituce, kdo bude mít nějakou sbírku písní, ji bude moct do databáze přidat a propojit s tím, co tam už je. V etnologickém ústavu lidem pomůžou zdigitalizovat třeba lokální zpěvníčky nebo sbírky, které jsou uložené v místních archivech.
Rozsáhlost informací o dané písni je závislá na tom, co zaznamenali sběratelé. „U některých písní známe jen text. Sběratelé k zaznamenávání přistupovali jinak a někdo zapisoval podrobněji, někdo zběžněji,“ popisuje Kratochvíl.
Žánry lidových písní nemají žádné přesně dané kategorie. Dají se ale rozdělit tematicky nebo podle toho, jakou funkci píseň ve svém původním kontextu plnila.
„Na velké množství písní se tančilo, což nám někdy sběratelé sdělili poznámkou, že se na to tančí například polka. Někdy dokonce podávají nějaké podrobnější informace,“ říká Kratochvíl. Písně se dají rozdělit například na milostné, historické balady, dají se najít písně pohřební, kterým je věnována celá jedna sbírka. Jsou tam například halekačky, což jsou popěvky, které si zpívali dětští pasáčci na kopcích na severní Moravě. Také je v databázi spousta písniček, které ukazují specifický druh folklorního humoru, který si dělá legraci z lecčeho.
Zjednodušení práce učitelům
Kratochvíl s týmem také vytvořili speciální podklady, které budou využitelné ve výuce. Hry, kvízy, předtočené písničky, které jsou snadno využitelné pro různé typy škol. „Uspořádali jsme sérii workshopů s učitelskou veřejností, kde nám říkali, co je při výuce realizovatelné a na co mají čas, abychom měli představu, jak materiály nejlépe připravit,“ popisuje Kratochvíl.
Systém ale považuje za otevřený, takže počítá s tím, že další materiály se budou vytvářet a modifikovat tak, aby byly co nejužitečnější.
„V menších i větších skupinkách jsme mluvili s více než sto pedagogy,“ říká Kratochvíl. Během léta je oslovili z různých typů škol, od mateřských po střední, a z různých regionů, aby měli pohled i z menších měst, kde třeba mají učitelé zájem o to, aby se zazpíval repertoár z jejich kraje. „Tyto workshopy budeme nabízet dál školám i jednotlivcům, komunikace s touto uživatelskou skupinou je pro nás velice důležitá i do budoucna,“ dodal Kratochvíl.
