Největší skanzen čekají změny. Rozroste se o polovinu a přibudou nové budovy

Téměř stovka památkově cenných historických domů, čtyři typově rozdílné areály a návštěvnost kolem 300 tisíc lidí ročně. To je dnešní vizitka Valašského muzea v přírodě, které je největším a nejznámějším skanzenem v Česku a až do 70. let minulého století bylo i jediným svého druhu v celém Československu.

Letos si připomíná výročí 100 let od svého založení. Hlavní oslavy připadají na první červencový víkend, kdy se konají tradiční národopisné Rožnovské slavnosti. Letos budou díky jubileu velkolepější než jindy.

„Festival se stane připomínkou slavnosti Valašský rok z roku 1925, která stála u zrodu muzea. Těšit se můžete na slavnostní reprízu divadelního představení Valašská svatba rožnovská, speciální scénu 1925, soutěž ve valašském odzemku, rumunský tanec căluș zapsaný na seznam UNESCO, krajanský soubor z Chorvatska a pokus o zápis do knihy rekordů v množství krojovaných v jednu chvíli na jednom místě,“ nabízí ochutnávku z programu Jindřich Ondruš, generální ředitel Národního muzea v přírodě, pod které dnes rožnovský skanzen spadá.

K výročí se vztahuje i řada dalších akcí po celý rok. Muzeum také ve spolupráci s Českou poštou vydalo speciální poštovní známku v podobě příležitostného aršíku, který navrhl malíř Jan Kavan. V hlavní vstupní budově skanzenu, industriální budově zvané Sušák, je k výročí připravená výstava Valašsko sobě a národu.

Rožnovský skanzen se během let postupně rozrůstá a vylepšuje. Nyní ovšem prochází velmi podstatnou proměnou. Vedle Dřevěného městečka, Mlýnské doliny a Valašské dědiny se má ve městě za dva roky otevřít další rozsáhlá část nazvaná Kolibiska. Vyžádá si náklady 230 milionů korun.

Představovat bude život Valachů v horách a areály skanzenu rozšíří o 15 hektarů, tedy zhruba o polovinu. Historické roubenky zde doplní i tři stavby v duchu současné architektury od rožnovského ateliéru Janca architect Karla Janči.

Muzeum také dále rozšiřuje působnost mimo město. Zatímco už nyní má ve své správě i známé Jurkovičovy stavby na Pustevnách, rekonstruuje rovněž historické Mikuláštíkovo fojtství v Jasenné na Vizovicku (fojt je valašský výraz pro rychtáře – nejbohatšího sedláka, obdobu starosty, pozn. red.).

„Jedná se o národní kulturní památku – patrový roubený dům s pavlačí z roku 1748. Fojtství zůstalo na původním místě. Rekonstrukce probíhá od roku 2024, otevření pro veřejnost je plánováno na květen 2026. Expozice představí život fojta, historii rodu Mikuláštíků a bude doplněna interaktivními prvky,“ popisuje ředitel Ondruš.

Podobně jako slovo kras pro vápencovou oblast s jeskyněmi má původ v zeměpisném názvu ze Slovinska, také skanzen je odvozený od konkrétního místa. Švédský Skansen u Stockholmu jako nejstarší svého druhu na světě dal původ názvu muzeím lidové architektury pod širým nebem. Právě odtud před první světovou válkou přivezl valašský výtvarník a umělecký řemeslník Alois Jaroněk nápad vybudovat podobné muzeum v Rožnově pod Radhoštěm.

S bratrem Bohumírem založili Valašský muzejní a národopisný spolek a veřejnosti představili plány na přenesení několika roubených staveb do městského parku. Uskutečnit se jim to podařilo až v roce 1925 v rámci uspořádání velké folklorní slavnosti zvané Valašský rok. Na mýtinu v lázeňském parku byly tehdy přestěhovány dva roubené domy z rožnovského náměstí spolu s dalšími menšími stavbami a akce se konala v prostoru mezi nimi.

„Plán připravit slavnost byl inspirován úspěchem obdobných akcí uskutečněných v předchozích letech na Hané, Slovácku nebo ve Slezsku. Slavnost navazovala na tradici národopisných výstav, včetně té pražské z roku 1895, ale měla silně regionální charakter a ambici vytvořit trvalou instituci,“ vysvětluje Jindřich Ondruš.

Vznikl tak základ dnešního areálu Dřevěné městečko, který se později rozšiřoval o další dřevěné stavby z regionu. „Založení Valašského muzea v přírodě bylo přelomové – šlo o první muzeum svého druhu v Československu. Stalo se vzorem pro další skanzeny a přispělo k uchování lidové kultury v autentickém prostředí,“ říká Jindřich Ondruš.

Jak uvádí muzeum na svých stránkách, už sami zakladatelé si uvědomovali, že městská expozice nevypovídá o životě na Valašsku dostatečně. Proto usilovali také o vybudování vesnického areálu. Podařilo se to až podstatně později, pod názvem Valašská dědina se začal budovat v 60. letech. Na počátku 80. let přibyl ještě technický areál Mlýnská dolina s funkčními historickými stavbami poháněnými vodou. Tři rožnovské areály se přitom v průběhu let postupně rozrůstají o další historické stavby.

V roce 1995 muzeum převzalo do správy i dřevěné stavby Maměnka a Libušín z konce 19. století od architekta Dušana Jurkoviče na Pustevnách. Staralo se i o jejich obnovu po požáru, který cenné stavby poničil v roce 2014. V rámci ní se jim vrátila původní barevnost, která se při údržbě během 20. století změnila.

Od roku 2018 je Rožnov pod Radhoštěm sídlem Národního muzea v přírodě, které kromě zdejšího skanzenu sdružuje další tři v různých koutech republiky – v Příkazech na Hané, v Hlinsku na Vysočině a v Zubrnicích na Ústecku. „Od svého vzniku přineslo propojení čtyř muzeí větší koordinaci, sdílení know-how a pestřejší nabídku pro návštěvníky. V roce 2024 navštívilo všechna čtyři muzea dohromady přes 376 tisíc lidí,“ poznamenává ředitel Ondruš.

Nová část Kolibiska, jejíž otevření je v plánu v roce 2027, bude expozicí asi 30 staveb s napojením na sousední Valašskou dědinu. Z části to budou zachráněné stavby přestěhované z jiných míst a dílem vědecké rekonstrukce historických staveb. „Kolibiska mají představit život v horských oblastech – salašnictví, dřevorubectví, milířnictví. Název odkazuje na koliby, tedy salašnické stavby. Areál má přiblížit, jak se žilo v horách před příchodem turismu,“ vysvětluje Ondruš.

Jak uvádí muzeum, do poloviny 20. století vypadaly Karpaty v oblasti Moravy a Slezska jinak než dnes. Lidé se zde snažili co nejlépe zužitkovat půdu i vše, co nabízel les. Na odlesněných svazích budovali skromná políčka a pásli dobytek, hlavně ovce. Bohatý zdroj dřeva používali jako palivo, stavební materiál nebo třeba k výrobě dřevěného uhlí. To vše bude k vidění v nové expozici.

Některé dokončené historické stavby, jako hájovnu a chlévy z Nového Hrozenkova a Bylnice nebo seníky z Morávky, je možné vidět už dneska – na dálku nebo při občasných prohlídkách a speciálních akcích.

Vstup bude u Jurkovičovy rozhledny, která i nadále zůstane mimo oplocený areál, ale bude s ním nyní více funkčně propojená. Právě vstupní budova nazvaná Výhledna je jedním ze tří projektů v podobě současné architektury, které pro Kolibiska navrhl generální projektant areálu, architekt Karel Janča se svým týmem.

Mají jiný účel než vystavené expozice, proto je chtěl autor stylově odlišit. „Nebudou tedy historické stavby napodobovat ani kopírovat, budou mít soudobou formu. Novodobý výraz vytvoříme pomocí tvarů a materiálů, jako beton, sklo a patinující ocel,“ vysvětluje Karel Janča.

Výhledna, sousedící s Jurkovičovou rozhlednou, bude mít podobu nízké podélné stavby s pochozí střechou, na kterou povede přístup po rampě. Lavice na terase vytvoří malý amfiteátr.

„Vstupní objekt určitě není rozhlednou v pravém slova smyslu. Rampa je zakončena platformou, odkud je ‚výhled na‘ část nově vznikajícího areálu Kolibiska. Zde je pro návštěvníka, který byl zlákán na cestu rampou, nachystána ochutnávka v podobě výhledu na polany, tedy vykácené mýtiny s kolibami. Může se tak rozhodnout, pokud tomu tak ještě nebylo, zda také navštíví tuto vrchní část areálu muzea,“ vysvětluje architekt Janča.

Platformu s výhledem mohou využít třeba i průvodci k prvním výkladům pro prováděné skupiny. V budově bude i zázemí s toaletami, které poslouží i návštěvníkům Jurkovičovy rozhledny.

Druhou moderní stavbou bude multimediální sál nabízející optické, zvukové i světelné vjemy, umístěný v kruhovém prostoru někdejšího vodojemu. „Revitalizací a drobnou dostavbou stávající srostlice technického zázemí dostane již nevyužívaný vodojem šanci na nový život. Multimediální sál je temný sál zahrnutý hromadou hlíny, proto jsme jej nazvali Kobka v kopce. Snažíme se jej upozadit vůči ostatním objektům, bude to taková tajemná stavba za prkenným plotem,“ popisuje Karel Janča.

Výhledna i Kobka v kopce jsou už ve výstavbě. Letos v říjnu by se pak měl začít budovat třetí projekt architekta Janči – betonový chodník Stužka, který bude návštěvníky provázet Valašskou dědinou napojí ji na Kolibiska. „Betonová linka – stužka – se bude vinout areálem a povede návštěvníka místy, kde se dnes složitě orientuje. Záměrně se odlišuje, je řešena jako subtilní mostovka na centrálních sloupcích. Vede v místech, kde by tradiční řešení formou chodníku s náspy a zářezy bylo mohutné, těžce realizovatelné a nepřátelské vůči stávajícím vzrostlým stromům,“ vysvětluje architekt.