Nečekaná studená sprcha pro Kyjev, hodnotí analytik jednání Trump–Zelenskyj

Vliv ruského prezidenta Vladimira Putina na Donalda Trumpa pravděpodobně připravil Ukrajinu o americké zbraně dlouhého doletu Tomahawk. Připravená a optimistická ukrajinská delegace se po schůzce v Bílém domě musela vypořádat s realitou, která jejich očekávání výrazně zchladila.

Zelenskyj se při jednání s Trumpem naučil hrát jeho hru – novináři, kteří byli na místě, reportovali, že mu lichotil, cíleně argumentoval a snažil se prosadit své priority v oblasti obrany a energetiky. Když se ho pak nicméně po schůzce ptali, zda řešili i zbraně dlouhého doletu, odmítl to komentovat.

„Podle mě to buď padlo, nebo to vůbec není na stole,“ říká v rozhovoru pro Seznam Zprávy kanadský analytik a bývalý novinář Michael Bociurkiw, dlouhodobý expert na rusko-ukrajinské dění. Server Axios později s odkazem na své zdroje napsal, že Ukrajina střely skutečně nedostane.

Podle Bociurkiwa Trump pravděpodobně změnil názor po čtvrtečním telefonátu s Putinem. K tomu se prezident údajně dozvěděl, že použití střel Tomahawk by vyžadovalo aktivní zapojení amerických sil při cílení a řízení operací – a tomu se chce vyhnout. „Hraje roli i jeho dlouhodobý politický instinkt. Během kampaně totiž vždy zdůrazňoval, že chce ukončovat války, ne je začínat,“ dodává Bociurkiw.

Zelenskyj po setkání v Bílém domě řekl, že se s Trumpem bavili o zbraních dlouhého doletu, ale že o tom nebude veřejně mluvit. Myslíte, že plán dodat Ukrajině tyto zbraně selhal? Nebo je to spíš diplomatický způsob, jak říct, že se Spojené státy stáhly?

Podle mě to buď padlo, nebo to vůbec není na stole. Když čtu mezi řádky, mám silný dojem, že Trump o dodání těchto raket prostě nemá zájem. A tak trochu jsme to čekali už po tom telefonátu s Vladimirem Putinem.

Putin má na Donalda Trumpa nějaký zvláštní vliv, který nikdo nedokáže úplně vysvětlit. Ale zjevně mu stihl něco pošeptat do ucha a do jisté míry tím, myslím, zamíchal kartami proti Volodymyru Zelenskému.

Jaká byla hlavní očekávání Kyjeva před tímto setkáním?

Ukrajinci přijeli skvěle připravení a plní optimismu. Byli přesvědčení, že dohoda o zbraních dlouhého doletu je v podstatě hotová věc, vždyť už navštěvovali Raytheon a další zbrojovky, konzultovali to s obrannými experty. A pak přišla tahle studená sprcha.

Dalo se to vyčíst z jejich tváří ještě před tím, než se za nimi zavřely dveře jednací místnosti. Trump přitom dával od začátku všechny signály, že do toho nechce jít. Otevřeně řekl, že podle něj by to válku jen dál vyhrotilo.

Nakolik si tedy myslíte, že na dnešní Trumpův tón měla vliv Moskva?

Ne úplně, ale rozhodně výrazně. Zároveň tu ale působí ještě dva další faktory. Na jedné straně jsou to republikáni z jestřábího křídla, jeho vlastní základna, kteří tlačí na tvrdší sankce proti Rusku a další kroky tím směrem.

Na druhé straně je tu ale Trumpův dlouhodobý politický instinkt: On přece vždycky vedl kampaň s tím, že chce ukončovat války, ne je začínat, a že se má víc soustředit na domácí otázky. A teď se z něj stává, paradoxně, prezident–diplomat.

Tahle jeho pozice, pokud to vůbec můžeme nazvat rozhodnutím, vlastně hraje pro jeho voliče. V jejich očích už Ukrajina dostala dost – „tohle je evropská válka, Evropa by ji měla řešit“. A proč by ji vlastně USA měly dál podporovat? Trump tvrdí, že tomahawky potřebuje, ale k čemu? Stojí zhruba milion dolarů za kus, což v celkovém měřítku není tolik, a navíc jich je k dispozici dost. Nejde o složité systémy typu Patriot.

Tak proč mu je nechce dát?

Protože, a to je podstatné, tomahawky vyžadují americkou účast při cílení a řízení operací. A právě to, jak jsem slyšel, se také dostalo k Trumpovi. Nešlo by totiž jen o to, že by NATO předalo Ukrajině zbraně; znamenalo by to poměrně výrazné zapojení USA samotných.

Jak byste popsal Zelenského způsob komunikace s Trumpem? Na BBC zaznělo, že používá hodně lichotek – myslíte, že je to vědomá diplomatická taktika?

Ano, přesně tak. Zelenského tým se očividně naučil „tajnou přísadu“ stylu Keira Starmera nebo kanadského premiéra Marka Carneyho – lichotky a hraní na ego. Chválíte ho, uznáváte jeho zásluhy, ale nejde jen o komplimenty – přidáte i ekonomické pobídky.

Trump tentokrát sám trochu naznačil, o čem mluvili. Řekl několikrát: „Maďarsko je vnitrozemská země, ale sousedí s Ukrajinou, která má plynovody.“ Myslím, že to byla narážka na část rozhovorů, protože Zelenskyj už před schůzkou zmiňoval, že ukrajinské energetické zdroje by mohly hrát roli v nějaké dohodě se Spojenými státy.

Hovořil také o spolupráci USA a Ukrajiny v oblasti obrany, zejména v dronových technologiích. A tehdy mu Trump skočil do řeči a začal mluvit o tom, že Amerika má také spoustu dronů a že stíhačky je mohou snadno sestřelit – úplně odbočil, celé to bylo trochu bizarní. Ale i tak, myslím, že Zelenskyj v tomhle ohledu pochopil, jak s Trumpem hrát tuhle diplomatickou hru.

Takže už ví, jak na něj?

Řekněme, že si spíš osvojil, jak na Trumpa mluvit, dokonce se mu dostalo i komplimentu od něj samotného a od jednoho novináře. Přesto mezi nimi není ta osobní chemie, jakou vidíte třeba mezi Zelenským a Starmerem nebo Macronem, tam bývá vidět přirozenější blízkost, poplácávání po ramenou. Tady to zůstává formálnější, chladnější – a těžko říct proč.

Co může Ukrajina teď udělat strategicky, aby Trumpovi dokázala vysvětlit, že na Putina musí zvýšit tlak?

Myslím, že by se teď Zelenskyj spíš měl prostě víc začít obracet na Evropu, kde má své skutečné spojence.

Dlouhodobě říkám, že nejdůležitější věcí, kterou USA Ukrajině poskytují, nejsou zbraně, ale zpravodajské informace. Díky nim Ukrajina ví, kam udeřit, sleduje pohyb ruských jednotek a má předem varování před nálety. A ty díky bohu má. To je naprosto zásadní a musí to pokračovat.

Co se týče zbraní a další strategie, ukrajinský prezident by se měl více scházet například s německým kancléřem Friedrichem Merzem a možná trochu polichotit jemu. Německo totiž dosud neposkytlo střely Taurus, které jsou velmi pokročilé a ničivé – mohly by Ukrajině výrazně pomoci. NATO by mělo tlačit, aby je získali.

A kromě toho by Ukrajina měla dál rozvíjet vlastní technologie, drony a také svou novou střelu s názvem Flamingo, která má velký dosah i sílu. Musí se postupně stát víc soběstačnou, a to už se děje, ale tyhle věci prostě potřebují čas.

Nicméně nás čeká další summit v Maďarsku mezi Trumpem a Putinem. Co od něj očekáváte, zvlášť když Moskva pořád nejeví žádnou ochotu ke kompromisu?

Bude to jen pokračování toho, co jsme viděli už na setkání na Aljašce. Putin bude znovu „hrát“ Trumpa. Už za posledních čtyřiadvacet hodin po jejich telefonátu se objevily zvláštní ekonomické návrhy, třeba ten nápad postavit tunel mezi Aljaškou a ruským Dálným východem. To je přece absurdní. Ale Trump na tyhle ekonomické fantazie slyší.

Přestože se ruská ekonomika zmenšila a má dnes velikost zhruba jako Nizozemsko, Putin přesně ví, na jaké struny u Trumpa zahrát – mluví o obchodu, přírodních zdrojích, velkých dohodách. Trump je v tomhle silně transakční typ a Putin to dokonale chápe.

Je překvapivé, že se Trump z té zkušenosti z Aljašky nepoučil – tehdy podle Financial Times dokonce během jednání došlo k ostré výměně názorů, Trump byl frustrovaný, a teď se zase tváří přátelsky. Tedy pokud je to pravda, nebral bych tu zprávu totiž úplně jako bernou minci, ono o tom, jak to setkání na Aljašce probíhalo, skutečně nemůže vědět moc lidí.

Myslíte, že Trump stále může sehrát významnou roli a skutečně přispět k ukončení války? Zdá se, že je momentálně obzvlášť motivovaný dohodou na Blízkém východě.

Myslím, že on sám tomu chce věřit. Je v tom teď vtažený, hlavně kvůli tomu, co se děje na Blízkém východě, viděli jsme, jak jím pohnuly obrázky izraelských rukojmí, rodiny na něj silně zapůsobily. Vidí, co se děje v Gaze, a občas zmíní i ztráty na obou stranách, ukrajinské i ruské. Takže někde v něm přece jen je určitá lidskost, i když ji často neukazuje.

A také má pořád v hlavě Nobelovu cenu míru, nemůže se jí zbavit, vidí ji jako svůj cíl. Jenže to všechno je v rozporu s tím, na čem stavěl svou kampaň, že stáhne Ameriku z mezinárodních konfliktů. Je to prostě prezident plný rozporů a my s tím musíme žít.