Evropa dál živí ruskou válku, říká ukrajinská poslankyně

Česko patří k jedněm z nejspolehlivějších partnerů Ukrajiny, alespoň podle ukrajinské poslankyně Ivanny Klympušové-Cincadzeové. Přesto po nedávných parlamentních volbách panuje nejistota, jakým směrem se nová česká vláda vydá a zda udrží svou podporu zemi, která se už přes tři roky brání ruské agresi.

Podle političky je Česká republika klíčovým článkem evropské bezpečnosti a spolehlivým prostředníkem, který dokáže ostatním zemím vysvětlovat, proč je obrana a podpora Ukrajiny pro celý kontinent zásadní. „Přijít o partnera, jako je Česko, by byla velká ztráta,“ říká a konkrétně zdůrazňuje přínos muniční iniciativy.

V rozhovoru, který vznikl na okraj konference Forum 2000, varuje před nedostatečným tlakem na Rusko a rizikem, že Evropa i Spojené státy mohou začít podceňovat hrozbu.

„Evropské peníze dál financují ruskou válku, zatímco podpora Ukrajiny stále nedosahuje potřebné rychlosti a rozsahu. Potřebujeme méně slov a více činů,“ upozorňuje.

Současně vyzdvihuje význam ukrajinské armády a technologií testovaných přímo na frontě, které mohou posílit evropskou bezpečnost a inovace. „Ukrajina předává spojencům zkušenosti s moderní válkou a dronovými útoky, což se může propojit i s civilním sektorem a posílit konkurenceschopnost Evropy.“

Věříte, že se Ukrajina v budoucnu stane členem EU a NATO?

Kdybych tomu nevěřila, nepracovala bych na tom celý svůj profesní život – v nevládních organizacích, ve vládě i v parlamentu. Jsem naprosto přesvědčená, že Ukrajina se nejen připojí, ale stane se skutečným přínosem jak pro NATO, tak pro Evropskou unii.

A věřím, že to bude ku prospěchu obou institucí. V rámci NATO je to nejlevnější a nejefektivnější způsob, jak zajistit lidskou bezpečnost. A z pohledu EU – pokud chce Evropa růst jako geopolitická i geoekonomická síla a být konkurenceschopná, Ukrajina k tomu může významně přispět. A uvnitř samotné Ukrajiny už tento proces běží.

Jak přesně může EU i NATO z členství Ukrajiny těžit?

Začněme Evropskou unií. Je zřejmé, že se právě rodí nová evropská bezpečnostní architektura. Ještě není hotová, ale vzniká. Evropské státy postupně přebírají větší odpovědnost za vlastní obranu – a Ukrajina je dnes její klíčovým, možná jediným, plně funkčním stavebním kamenem.

Ukrajinská armáda je jediná v Evropě a jedna z mála na světě, která má reálnou zkušenost s moderní válkou proti silnému protivníkovi. Díky této těžké zkušenosti dnes předává znalosti a know-how spojencům, kteří čelí hybridním a dronovým útokům, ať už v Polsku, Německu, nebo Dánsku. Naše zkušenost se už dnes stává evropským aktivem.

Druhou oblastí jsou inovace. Ukrajinci jsou mimořádně tvořivý a technologicky zdatný národ. Evropa, jak ukázala i Draghiho zpráva, zaostává za globálními konkurenty v oblasti technologií, výzkumu a inovací. Spojení evropských zdrojů s ukrajinskou kreativitou a lidským potenciálem může být silným impulzem pro celý kontinent.

A tou třetí oblastí je zemědělství, téma, které vyvolá mnoho diskuzí. Evropská zemědělská politika se bude muset reformovat tak jako tak, aby zůstala konkurenceschopná. A Ukrajina, se svou schopností produkovat i zpracovávat potraviny, může být strategickým partnerem.

Hodně se mluví také o energetice. Jak moc by to bylo reálné za války?

Dnes Rusko ničí naši energetickou infrastrukturu a snaží se nás odříznout od evropských sítí. Ale v dlouhodobé perspektivě se Ukrajina může stát přispěvatelem – producentem zelené energie, biometanu i zemního plynu. To vše může posílit energetickou nezávislost a bezpečnost celé Evropy.

Ukrajina tedy může přinést přidanou hodnotu v každém klíčovém sektoru, od obrany přes inovace a zemědělství až po energii.

Myslíte si, že si evropští lídři – a obecně Evropa, případně i Spojené státy – dostatečně uvědomují, že Ukrajina má kapacitu stát se významným přínosem pro celý kontinent?

Myslím, že čím dál více politiků to začíná chápat, zejména ti, kteří se o Ukrajině a jejím potenciálu dozvěděli víc. Nemyslím si ale, že je to dobře vysvětlené veřejnosti napříč Evropou.

Jsem si jistá, že Rusko se bude snažit zesilovat všechny pokřivené dojmy, manipulace a dezinformace o tom, co vlastně znamená vstup Ukrajiny do EU nebo NATO. A to je něco, čemu musíme společně čelit.

Je potřeba občanům lépe vysvětlovat, proč je to důležité a proč je to pro všechny výhodné. Falešné narativy se šíří snadno, ale jejich vyvracení je mnohem obtížnější. Musíme být proto aktivnější a srozumitelnější v komunikaci.

Ukrajina může nabídnout mnoho, včetně kulturního rozměru. Evropskou unii by obohatila rozmanitost a hloubka ukrajinské kultury. Většina Evropanů to zatím nevnímá, protože po staletí byla Ukrajina vymazávána z evropské mapy – geograficky, kulturně i mentálně. Kvůli ruské dominanci jsme zkrátka neexistovali.

Myslím ale, že se to pomalu začíná měnit, nemyslíte? Minulý týden jsem byla v Londýně na konferenci Drone Expo, kde se lidé doslova stavěli do front, aby mohli vidět a pochopit ukrajinskou dronovou technologii.

No, protože bohužel ty drony, které vyrábíme, jsou přímo ověřené v bojových podmínkách. Jsou okamžitě dolaďovány na základě toho, co se děje na frontě. Celá tato dronová technologie ale nebude mít dopad jen na obranný průmysl. Propojí se i s civilním sektorem a otevře nové možnosti pro různé části ekonomiky.

Myslím, že Evropa začíná chápat, že Ukrajina bude zemí, která nám ukáže, jak vést moderní válku. Mnohé postupy, které u nás dobře fungují, bychom chtěli zachovat a přenést i do Evropy.

Například naše železnice během války – přes raketové útoky – fungují přesně podle jízdního řádu. A pak si Evropané stěžují, že u nich vlaky mají zpoždění o hodiny. I takové zkušenosti, jak fungovat efektivně i během války, můžeme Evropě předat.

Myslíte si, že Rusku se daří prosazovat svou propagandu v Evropě?

Rusko se své propagandy nevzdává a bohužel v některých případech skutečně uspěje. Na druhou stranu se ale v mnoha případech vnímání Evropy zásadně změnilo – nejprve po roce 2014 a ještě více po roce 2022.

Najednou lidé v Evropě, i ti, kteří žijí blízko nás, pochopili, že Ukrajina je samostatný národ. Má vlastní hodnoty, schopnosti a mimořádnou, unikátní schopnost prokazovat odolnost. Myslím, že to mnohé překvapilo – že národ o 40 milionech lidí byl po tolik staletí takřka neviditelný.

Co je podle vás teď pro Ukrajinu nejdůležitější, aby se přiblížila členství v EU?

Myslím, že je třeba udržet tempo evropské rozšiřovací dynamiky, kterou EU nastartovala po ruské plnohodnotné invazi na Ukrajinu. Tato situace zároveň dala nové možnosti a impulz i západobalkánským zemím, které se rovněž potřebují posouvat směrem k EU.

Pro Ukrajinu je tedy nyní zásadní soustředit se na vnitřní transformaci, i když probíhá brutální válka a my bojujeme o přežití. Současně je ale důležité, aby EU prokázala svou ochotu a připravenost pokračovat na této cestě.

Je třeba zajistit, aby umělé blokace, například ze strany vlády Viktora Orbána, která brání otevření prvního hodnoticího clusteru pro Ukrajinu, byly řešeny na úrovni Evropské unie. Tyto blokace nemají nic společného s právem národnostních menšin v Ukrajině, jde o politickou hru.

Musím se také zeptat, protože se všichni zajímali o dění kolem protikorupčních institucí: Myslíte, že Ukrajina možná udělala krok zpět ve smyslu evropské integrace, například když prezident Zelenskyj původně podepsal zákon, který nezávislost těchto institucí omezoval?

Musím vás upozornit, že zastupuji určitý postoj. Ano, hlasovala jsem proti tomuto rozhodnutí. Snažila jsem se své kolegy varovat třikrát nebo čtyřikrát přímo z parlamentní tribuny, že jde o obrovskou chybu a že bychom to dělat neměli, protože to ohrožuje naši evropskou budoucnost.

Bohužel toto rozhodnutí nevzniklo v rámci parlamentní debaty a byl to velmi bolestný moment pro ty z nás, kteří to chápali. Nebyla to izolovaná událost, spíše vyvrcholení některých kroků zpět, které jsme během válečného stavu a omezené demokratické správy v Ukrajině zažili.

Je ale nesmírně důležité, že i přes všechna omezení válečného stavu a problémy, které válka přináší, společnost reagovala velmi upřímně a chránila naši evropskou budoucnost. Mladí lidé, jejichž bratři, otcové, sestry bojují na frontě za možnost svobodně si vybírat naše aliance a určovat směr našeho rozvoje, jasně dali najevo, že nemohou dopustit, aby vláda, úřady nebo parlament tuto možnost vzaly.

Díky reakci společnosti a našich mezinárodních partnerů prezident i vládnoucí strana pochopili, že rozhodnutí musí být zrušeno. V této souvislosti je proto ještě důležitější otevření prvního tematického okruhu, který se týká základních principů členství.

Jeho zahájení přinese Ukrajině mnohem větší pozornost ze strany partnerů, Evropské komise i jednotlivých členských států. To je silný pozitivní mechanismus, který bude rezonovat v civilní společnosti a mezi reformně smýšlejícími lidmi na Ukrajině a pomůže zajistit, že neztratíme směr, který jsme si zvolili.

Proč to Zelenskyj udělal? Respektive jak se zpátky díváte na to, že skutečně došlo k podpisu?

Myslím, že to z jejich strany byla velká chyba v odhadu. Už dříve došlo k určitým krokům zpět, které nevzbudily větší pozornost, takže zřejmě předpokládali, že i tentokrát to bude jen krátká informační vlna – den nebo dva a všechno utichne.

Spolehli se, že lidé tomu nebudou věnovat pozornost, protože hlavním cílem je přece zadržet ruský útok. Jenže tohle nevyšlo. A já jsem opravdu vděčná ukrajinské společnosti i našim mezinárodním partnerům, že na to reagovali jasně a rozhodně.

Byla jste překvapená, kolik mladých lidí vyšlo do ulic?

Nebyla. Patřím ke generaci, která zažila už tři revoluce, počínaje studentským hnutím na začátku 90. let. Dobře proto vím, že když se něco stane skutečně nepřijatelným, vždy se najde těch pět až osm procent obyvatel, kteří vyjdou do ulic. A já mezi ně patřím. Upřímně mě inspirovalo, že tentokrát to byly hlavně naše děti – moje dcery tam také byly – a cítily, že musí jít ven. Je povzbudivé vidět, že si dokážeme uchovat aktivní část společnosti, která nikdy nerezignuje na změnu a na transformaci.

Myslíte, že jsou evropské země a Spojené státy dnes dostatečně jednotné v tlaku na Rusko?

Mám obavy, že právě letos vlna řečí o takzvaných jednáních s Ruskem a očekávání, že „mír je na dosah“, některé partnery demobilizovala. Začali si říkat, že možná už není třeba tolik investovat – úsilí, finance, tlak na Rusko i podporu Ukrajině. Doufám, že teď, na podzim, se tohle mylné přesvědčení, že s Ruskem se dá domluvit na míru, konečně vytrácí.

Jsme nesmírně vděční všem zemím, které nám pomáhají, poprvé v historii totiž nejsme v našem boji sami. To jsme dosud nikdy nezažili, přestože to není poprvé, kdy se Rusko různými genocidními praktikami snaží Ukrajinu vymazat z mapy. Vážíme si tedy všeho, co bylo a je děláno.

Ale je jasné, že stále nejsme tam, kde bychom měli být, pokud jde o rozsah, rychlost a naléhavost pomoci, stejně jako o skutečný tlak na Rusko. Devatenáctý balíček sankcí se stále projednává a některé země ho znovu a znovu oslabují, místo aby vyvíjely soustavný tlak. Evropa by měla skutečně přestat kupovat ruský zemní plyn a zamezit fungování tzv. stínové flotily.

To zní jako výzva i směrem k evropským vládám…

Ano. Jen si vezměte, že za tyto roky zaplatila Evropa Rusku kolem 800 miliard eur, zatímco Ukrajině poskytla pomoc zhruba 170 miliard. To je absurdní, protože zatímco se snažíte pomáhat Ukrajině, tedy i sobě, aby byla lépe připravená a odolná, evropské peníze zároveň dál financují ruskou válku. Není to sice „politicky korektní“ říkat nahlas, ale je třeba se podívat pravdě do očí.

Velmi si cením evropských partnerů, kteří se snaží znovu aktivně zapojit Spojené státy do takzvané koalice ochotných. Jak řekl jeden můj zahraniční kolega, koalice ochotných by se měla změnit v koalici schopných a odhodlaných. Potřebujeme méně slov a více činů.

Zároveň jsme rádi, že zůstává zachována spolupráce v oblasti zpravodajství a že je možné nakupovat zbraně z USA. Ale zatím jsme neviděli žádný skutečný tlak na Rusko ze strany Spojených států a to je znepokojující. Rusko se totiž bude snažit využít rozdílných přístupů mezi USA a Evropou, aby vaši jednotu oslabilo.

Máte ještě naději, že Donald Trump může sehrát pozitivní roli – zvlášť teď, když ukončil válku na Blízkém východě?

Nemyslím si, že by jediný člověk mohl ukončit válku. Uvidíme, co vzejde ze schůzky Zelenského a Trumpa. Osobně bych si přála, aby se více ozýval americký Kongres, aby byl aktivnější v určování politiky. Na obou stranách, republikánské i demokratické, je dost lidí, kteří velmi dobře chápou hrozbu, kterou Rusko představuje, i jeho napojení na Čínu, kde vzniká další globální nebezpečí.

Bylo by důležité, aby právě tito lidé pomohli udržet a posílit změnu v přístupu, o které prezident Trump v poslední době mluví. Protože teď to vypadá, že je inspirovaný, a myslím, že všichni jsou inspirovaní výsledkem izraelsko-palestinské dohody. Ano, ale musíme být velmi opatrní.

Tento přístup totiž nelze jednoduše přenést na válku, kterou Rusko vede proti svobodnému světu. To je zcela jiný konflikt. Doufám, že si tohle všichni uvědomují. A samozřejmě využijeme každou příležitost, ať už s prezidentem Trumpem, nebo s jinými partnery, jak se přiblížit ukončení války. Trump často říká, že jde o „mír skrze sílu“. Rádi bychom viděli, aby se právě ta síla, o které mluví, projevila i vůči Ruské federaci.

Jak se cítíte, když slyšíte jeho ultimáta typu „Dám Putinovi dva týdny, a pokud válku neskončí, uvalím sankce“, a pak se nic nestane?

Takové emocionální výkyvy a prohlášení z Bílého domu jsou náročné i pro ukrajinskou společnost, protože neexistuje národ, který by si přál mír víc než my Ukrajinci. Nechceme bojovat. Chceme žít, plánovat, rozvíjet se, užívat si život. Ale jsme nuceni být neustále ve válečném režimu.

Proto tyto proklamace působí bolestivě. Dnes se Ukrajinci hodně spoléhají sami na sebe a na partnery, kteří za námi jasně stojí. Zároveň ale doufáme, že se podaří znovu aktivně zapojit americkou administrativu na naši stranu. Říkáme, že naděje umírá poslední – a my opravdu doufáme, že znovu uvidíme Spojené státy, které byly vzorem pro celý můj vědomý život.

Zda se to stane, nevím. Ale musíme využít všechny prostředky, abychom ubránili naši suverenitu, přežili – a pak mohli znovu růst a prosperovat. To zvládneme, ale jen pokud bude Rusko strategicky poraženo. A obávám se, že s tím zatím stále ne všichni souhlasí.

Jak těžké je pro vás při vaší práci oddělit osobní emoce od profesního přístupu? Umíte to vůbec?

V roce 2022 jsem si myslela, že emoce jsou správná cesta, jak oslovit ostatní společnosti. V roce 2023 jsem už ale cítila, že musíme argumentovat racionálně, a tak jsem se o to snažila, i když je to těžké. Ukrajinci nebývají vnímáni jako objektivní, i když používáme rozumové argumenty nebo zdůrazňujeme společné zájmy s partnery. Kvůli ruské propagandě jsme často označováni za panikáře nebo potížisty.

Teď, v roce 2025, si ale znovu myslím, že se musíme vrátit i k emocím – k vyprávění příběhů. Protože z mediálního prostoru mizíme a lidé už nerozumí, čím si procházíme. Nedokážou si představit, co znamená žít ve městě, které je týden bez elektřiny, bez vody, bez topení, a přitom se blíží zima. My zatím řešíme, jak zajistit generátory, powerbanky, záložní baterie nebo plynové vařiče, abychom vůbec přežili. Ve 21. století, kdy jsme moderní a inovativní národ, nás Rusko vrací do doby kamenné.

Oddělit emoce je těžké, ale myslím, že právě teď je ten emocionální rozměr znovu potřeba připomínat i společnostem, které nám na začátku invaze tak silně pomáhaly. A lidé často zapomínají, že tahle válka nezačala v roce 2022, ale už v roce 2014. Už tehdy jsme se snažili varovat, co přichází, a často jsme byli považováni za příliš emocionální, i když jsme používali racionální argumenty. Takže je to vždy směs, koktejl rozumu a emocí, který musíme používat, pokud chceme, aby nás svět slyšel.

Myslíte, že Rusko zaútočí na zemi NATO?

Rusko už na země NATO útočí, jen to dělá skrytě – hybridními prostředky, které se tváří jako neškodné. Takové „měkké útoky“ jsou ale jen iluze. Pokud Rusko nezastavíme na ukrajinském území, zbývá už jen krátký čas na přípravu.

Šéf německé rozvědky varoval, že Rusko může zaútočit na Německo do dvou let, ne až v roce 2029, jak se mluvilo dříve. Stejné hrozby míří i na Polsko. Cílem Ruska není jen zničit Ukrajinu.

Vladimir Putin to ukázal už v prosinci 2021 ve svých dopisech generálnímu tajemníkovi NATO a americkému prezidentovi, kde otevřeně prohlásil, že chce obnovit hranice z roku 1997. Připomeňme si, kde tehdy tyto hranice ležely, i vůči České republice.

Putin chce rozbít vaše aliance, vaše unie, váš způsob života. Nechce lepší budoucnost pro vlastní občany, chce jen šířit moc, vliv a znovu rozdělit svět podle síly.

To nesmíme dopustit, protože všechno, čeho jste dosáhli od vstupu do EU a od osvobození od sovětského vlivu, by přišlo vniveč.

V Česku právě proběhly volby a panuje nejistota, jakým směrem se nová vláda vydá – zejména pokud jde o další podporu Ukrajiny. Přitom Česká republika byla v posledních letech mimořádně silným a spolehlivým partnerem. Jak se na to díváte vy?

Jsme velmi vděční za to, co Česko po celou dobu dělalo. Že šlo příkladem, přicházelo s iniciativami, jako byla například ta muniční, a dokázalo ostatním vysvětlovat, co je v sázce.

Doufám, že bez ohledu na výsledky voleb bude nová vláda dál proevropská, pro NATO a pro společnou obranu, včetně podpory Ukrajiny. Je to v racionálním zájmu každého českého občana. Pokud si to Česká republika udrží, bude to přínosné pro všechny její obyvatele.

A kdyby Ukrajina přišla o partnera, jako je Česko?

To by byla obrovská ztráta. Česko není jen individuální partner, je klíčovým článkem v rámci EU i NATO. Jeho ztráta by otevřela prostor Rusku k dalšímu rozkladu jednoty a oslabení Západu zevnitř. Nechci si vůbec představit, že by se Česká republika mohla stát slabým článkem. Upřímně doufám, že se to nestane.