Článek
Napjatý spor mezi bývalými partnery vyústil v dramatickou scénu, kterou mnoho lidí sdílí na sociálních sítích. Video zachycuje situaci krátce po soudním líčení, jež rozhodlo o svěření jejich dítěte do péče otce. Sedmiletý chlapec na něm ale zoufale pláče a volá o pomoc.
Jeho křik byl tak hlasitý, že přilákal kolemjdoucí – ti si prý mysleli, že jde o únos. Jedna z žen proto scénu natočila.
„Jedeme domů,“ říká otec na videu.
„Já nechci,“ vzlyká malý syn.
„Nechcete zavřít ty dveře?“ ptá se otec ženy, která video pořídila.
„Nechci je zavřít, ten kluk evidentně není v pořádku,“ zní odpověď.
„Není, protože matka ho takhle naučila,“ odsekává otec.
Tomu se chlapec brání a začne naříkat hlasitěji: „To není pravda!“
„Kde máš maminku?“ ptá se dál žena.
„Na soudě. Jsou obklíčený, je to pravda. Pomozte mi,“ křičí očividně rozrušený chlapec.
Institucionální násilí
Video vyvolalo silnou odezvu. Na sociálních sítích ho viděly téměř dva miliony lidí.
„To, co zachycuje, je velmi zneklidňující. Je třeba se ptát, zda a jak dokážeme dostatečně chránit práva dětí v případě rodičovských konfliktů a jak velké míře určitého institucionálního násilí musí děti čelit,“ varuje zmocněnkyně pro lidská práva Klára Šimáčková Laurenčíková, která se případem začala zabývat.
V podobných konfliktech podle ní musí být pro všechny zúčastněné orgány i instituce na prvním místě nejlepší zájem a bezpečí dítěte - tento princip je nadřazený zájmu rodiče o styk s dítětem.
„Dítě nesmí být nuceno ke kontaktu, který mu působí trauma. Má právo být slyšeno a jeho přání musí být brána vážně,“ zdůrazňuje.
O případ se zajímá i dětský ombudsman Vít Alexander Schorm. Blíže ho však komentovat nemůže. „Mohu pouze potvrdit, že se případem aktuálně zabývám. S ohledem na zákonnou povinnost mlčenlivosti však nemohu být konkrétnější,“ uvedl.
Doplnil však, že předmětem jeho šetření může být pouze orgán sociálně-právní ochrany dětí (OSPOD), nemůže změnit rozhodnutí soudu. Ve výjimečných a odůvodněných případech je ale oprávněn vstoupit do probíhajícího soudního řízení a vyjádřit v něm svůj názor jako jeden z účastníků řízení s cílem hájit zájem dítěte.
„Může jít o týrání“
Za videem, které se nyní šíří po sociálních sítích, je delší příběh. Podle matky, Terezy Franzové, se událost odehrála letos v květnu – krátce po soudním jednání, které rozhodovalo o tom, komu bude sedmiletý chlapec svěřen do péče.
Franzová tvrdí, že otec se o dítě do jeho tří let nezajímal, poté ale požádal o svěření do péče – a nakonec uspěl.
„Syn s ním být nechtěl, bojí se ho. Otec se ho ještě před soudem domáhal velkým násilím, několikrát na nás zavolal policii. Choval se hrubě, křičel. Přitom mám psychologickou zprávu, v níž psycholožka uvádí, že styky s otcem nejsou vhodné a že může jít o systematické týrání dítěte, které k otci odmítá odejít,“ popisuje. Znalecké posudky má redakce Seznam Zpráv k dispozici, neprošly nicméně revizním ověřením jiného znalce (na což poukazuje protistrana).
Podle matky dále chlapec u soudu vypověděl, že mu otec vyhrožoval, aby před policií říkal, že se má dobře, jinak matku neuvidí. Mluvil také o fyzickém ubližování, například tahání za vlasy.
Soud nicméně svěřil dítě do otcovy péče. Matka nyní svého syna vídá podle svých slov jen jednou týdně v centru pro rodinu Marsellus, jiný kontakt otec údajně neumožňuje.
Otec nařčení popírá
Seznam Zprávy se snažily spojit s otcem dítěte Martinem Putzem. Telefon nejdříve nebral, zareagoval až po několika dnech. Tvrdil, že zmíněné video neviděl.
„Nebudu vám k tomu nic dalšího říkat, obraťte se na moji právní zástupkyni,“ ukončil rychle rozhovor.
Komentář redakci následně poskytla advokátka otce Lucie Kýčková. Uvedla, že video je snahou vytvořit tlak na probíhající soudní řízení. „Chování nezletilého, které je ve videu zachyceno, je výsledkem dlouhodobého tlaku ze strany matky. Ta nezletilého na setkání s otcem opakovaně připravovala negativním způsobem, byť navenek tvrdí opak,“ uvedla.
Odmítá také jakékoli nařčení o psychickém i fyzickém násilí. Rovněž popírá tvrzení matky, že otec o dítě do tří let nejevil zájem. „Otec o nezletilého jevil zájem od jeho narození, nicméně matka mu od samého počátku bránila v kontaktu s dítětem,“ tvrdí.
„Dlouhodobě a opakovaně mařila výkon soudních rozhodnutí o styku otce s nezletilým, za což je proti ní vedeno několik trestních řízení a v minulosti bylo vedeno i několik výkonů rozhodnutí. Soudy i OSPOD tuto skutečnost opakovaně konstatovaly, a právě tato neochota matky respektovat rozhodnutí soudů byla jedním z důvodů, proč byl nezletilý svěřen do péče otce,“ popsala právnička.
Násilník, nebo oběť?
Tereza Franzová se nyní obrátila na spolek Maják pro Tebe, který pomáhá dětem a obětem domácího násilí. Právě tento spolek později zveřejnil i video, které rozpoutalo veřejnou debatu.
„Ta maminka je zoufalá. Kontaktovala mě s prosbou, že už neví, co má dělat, že o synovi kromě návštěv v centru neslyší. Má vypnutý telefon, otec dle matky neumožňuje téměř žádný kontakt,“ komentuje předsedkyně spolku Monika Růt.
Soudní výkon rozhodnutí podle ní byl necitlivý a chlapce traumatizoval. „Už jenom to, jakou bezcitnou formou je dítě odebráno druhému rodiči, a to, že dítě prosí o pomoc a nikdo mu nepomůže – to jsou zásadní věci. To dítě v tu chvíli potřebuje odborníka, ne aby ho někdo drasticky zavíral do auta. To je úplně špatně,“ hodnotí případ.
Z pohledu vývojové psychologie podle ní jde o extrémní zásah do psychiky dítěte, který může zanechat dlouhodobé následky. „Nechceme hodnotit důvody na straně rodičů, ale zásadně se vymezujeme vůči způsobu, jakým byla tato exekuce provedena. Tento postup považujeme za absolutně nevhodný, krutý a bezcitný vůči dítěti,“ dodává.
Podobné situace navíc bohužel nejsou výjimečné. Podle Moniky Růt je problém mnohem hlubší - a zakořeněný ve špatně fungujícím systému.
„Máme opravdu tisíce poškozených pečujících rodičů a dětí. Kolikrát je problém, že na OSPOD ani na soudu nedokážou rozpoznat, kdo je násilník a kdo oběť,“ myslí si.
„Už ten základ nefunguje – nezajímá je, co dítě říká. Pořád staví matku i otce do stejné role, i v případech domácího násilí. Máme dokonce nahrávku, kdy jedna úřednice řekla, že dítě je rozmazlený fracek a že si nebude vymýšlet, u koho chce být. Takové zacházení s dětmi je špatné,“ popisuje Monika Růt.
Některé extrémní případy navíc mají i velmi smutnou dohru. A často v nich nejvíc trpí právě dotčené děti. „Někteří lidé nám posílají fotky dětí, jak se sebepoškozují. Máme i případy sebevražd. Jedna maminka to řešila dlouho, syn dostal střídavou péči, i když nechtěl chodit k otci, který manipuloval. Nezvládl to psychicky a spáchal sebevraždu,“ popisuje.
Dramatické a traumatizující podmínky
S tímto pohledem souhlasí i zmocněnkyně pro lidská práva Klára Šimáčková Laurenčíková. Poukazuje na několik oblastí, které podle ní vyžadují zlepšení.
Podle ní by se soudci měli systematicky vzdělávat v tom, jak s dětmi citlivě komunikovat a zjišťovat jejich názor. Jak v praxi naplňovat závazky dané Úmluvou o právech dětí - například právo na participaci, tedy možnost ovlivňovat záležitosti, které se dětí bezprostředně týkají, a být při rozhodování skutečně vyslyšeny.
„Trauma-informovaný přístup k dětem by měl patřit k základní výbavě každého soudce a soudkyně,“ myslí si.
Zároveň považuje za klíčové standardizovat práci soudních znalců a orgánů sociálně-právní ochrany dětí (OSPOD) a zajistit nezávislou kontrolu jejich výstupů.
Mezery má český systém i v nabídce služeb pomoci rodičům, již se dostávají do vážných rodičovských konfliktů.
„Řada rodin se do eskalujících konfliktů a dramat propadá ve chvíli, kdy se včas nedostane k odborné pomoci, jako je mediace či rodinná terapie. Konflikt tak graduje a má devastující dopady na psychiku dětí v takových rodinách vyrůstajících. Odborná pomoc je často nedostupná. Buď v daném místě neexistuje vůbec, nebo je zpoplatněná tak, že si ji chudší rodiny nemohou dovolit. Přitom víme, že při jejím včasném zajištění nemusí k eskalaci potíží vůbec dojít,“ popisuje Šimáčková Laurenčíková.
Hlubší problém
Dalším problémem je nedostatek informací. Řada rodin o možnosti využít podpůrné služby vůbec neví. Je proto potřeba na zvýšení informovanosti intenzivně pracovat. Mediace může být užitečná zejména v počáteční fázi sporů, kdy napětí mezi rodiči teprve vzniká. Naopak v případech, kde už dochází k domácímu násilí, vhodná není. V některých regionech podobné služby zcela chybějí.
„Příliš mnoho dětí se nachází v traumatizujících podmínkách. Je potřeba systém jejich ochrany zefektivnit a řešit případy institucionálního násilí, jež ukazují na hlubší systémový problém,“ myslí si zmocněnkyně pro lidská práva.
Zároveň však připomíná, že v poslední době se podařilo prosadit několik důležitých změn. Od letošního července má Česká republika dětského ombudsmana a v regionech začnou vznikat advokační centra pro dětské oběti násilí, vstoupil také v platnost zákon o domácím násilí, který zaručuje lepší ochranu obětí. Schválen byl i zákon Lex Anička, jebž zavádí povinné vzdělávání soudců a soudkyň v agendě vztahového a sexualizovaného násilí.
Podporu získala také novelizace občanského zákoníku, jež definuje nepřijatelnost fyzických trestů a jiným forem ponižujícího zacházení s dětmi. Schválen byl i tzv. Dětský certifikát. Lidé, kteří v minulosti spáchali zvlášť závažný trestný čin na dětech, nebudou smět po výkonu trestu v profesích pracujících s dětmi působit.
Rodiče v náročných situacích se pak mohou obrátit také na organizace, které nabízejí právní či psychologickou pomoc – například Aperio, Rosa centrum, proFem nebo Lociku.
