„Už žádné rozhovory.“ Fotbalisté Koreje před zápasem s Českem zavřeli dveře

/Od zvláštního zpravodaje v Mexiku/

„Podepíšeš mi dres?“

„Podepíšeš mi míč?“

„Podepíšeš mi plakát?“

Son Hung-min vystoupil z autobusu a po korejsku se mile usmál na čekající hlouček. Před načančaným hotelem The Westin Guadalajara rozdával autogramy místním i korejským fanouškům, kteří čekali na hvězdy klidně i několik hodin.

I kdybyste fotbal běžně nesledovali, z té scény byste poznali, že za rohem je něco velkého. Mistrovství světa startuje už zítra – a po 20 letech u toho budou i Češi. První překážka? Jižní Korea se slavným kapitánem Son Hung-minem.

Největší fotbalový bál se blíží, nervozita stoupá i přímo v Mexiku.

Ještě v pondělí měli Korejci klasický trénink, na který mohl přijít kdokoliv, v úterý už v prostorném areálu v západním cípu Guadalajary nekompromisně zavřeli dveře. Pro všechny včetně novinářů. „Děkujeme za zájem a za pochopení,“ vzkázal pro Seznam Zprávy korejský tiskový mluvčí.

Zatímco český tým do Mexika dorazí až na středeční předzápasový trénink, Korejci jsou v Guadalajaře už od víkendu. Na letišti je vítala folklorní kapela a pobavení hráči si na ranveji zkoušeli široká sombrera. Z týmu na první pohled sálá pohoda.

Korejci jsou známí tím, že neimprovizují. V životě, v byznysu ani ve fotbale. Na zápasy ve vysoké nadmořské výšce (Guadalajara leží v 1550 metrech nad mořem) se chystali na kempu v americkém Utahu, kam přiletěli už v polovině května. V součtu s časem stráveným před šampionátem v Mexiku si tak na pobyt v řídkém vzduchu zvykali tři týdny.

Na pečlivé plánování měli dost času: Zatímco Češi na mundial proklouzli až poslední březnový den díky zvládnuté baráži, Korejci měli vstupenku v kapse už před rokem.

Logistiku mají zpracovanou dokonale. Útulný areál v Chivas Valle Verde sice leží na okraji města, ale s obligátním policejním doprovodem se tam korejský tým může z hotelu dostat i za méně než 20 minut, což je na věčně ucpanou Guadalajaru báječný čas. A kousek od tréninkové základny stojí elegantní aréna Akron v Zapopanu, která hostí bitvu Česka s Koreou.

Žilo to tam už v úterý přes den. Stadion v pravidelných intervalech objížděli vojáci se samopaly na korbách, v okolí finišovaly práce a dvě minuty před polednem se v aréně rozezněla česká hymna. Zatím jen na zkoušku – a celou dobu do ní vrzal otravný zvuk vrtačky.

Mírně zneklidňoval jen pohled na šedivě zatažené nebe. Většinu úterka sice nepršelo, ale předpověď slibovala další vydatný déšť na následující dny. Tropická bouře Boris, před kterou české ministerstvo zahraničí varovalo prostřednictvím cestovatelského registru Drozd už v pondělí, se má nejvíc dotknout hlavně mexického pobřeží.

V Guadalajaře lijáky zatím život neomezily, prudké brzdění a zastavování aut před obřími lagunami na silnicích patří v období letních dešťů ke zdejšímu koloritu. Taxikáři nad vyděšenými poznámkami středoevropských pasažérů obvykle mávnou rukou a pobaveně se usmějí.

Jihokorejci ze 16 kvalifikačních duelů neprohráli ani jeden, nastříleli 40 gólů a na mistrovství světa jsou už pojedenácté za sebou. Pro zajímavost – delší šňůru si hýčkají už jen giganti Brazílie, Německo, Argentina a Španělsko.

Předchozí odstavec by mohl svádět k optimismu, ale s tím na náročné korejské fanoušky nechoďte. Už během kvalifikace hudrovali po remízách s Palestinou a po březnových porážkách v přátelácích s Pobřežím slonoviny a Rakouskem chtěli krk trenéra. Vadilo jim, že Hong Mjong-po nemá jasný plán a často šachuje s rozestavením.

Hong coby kapitán dovedl Koreu do semifinále domácího mistrovství světa v roce 2002. Vzpomínáte? Stateční Korejci, kterým velel nizozemský génius Guus Hiddink, na domácím šampionátu přešli přes Itálii či Španělsko a senzačně skončili čtvrtí.

Ovšem aura dávného hrdiny Honga je pryč, jako trenér slýchá pískot. Mimochodem, ročně vydělá 49 milionů korun, tedy osmkrát víc než český kouč Miroslav Koubek.

Solidní peklo u fanoušků zažil i Hongův předchůdce Jürgen Klinsmann. Legendárnímu německému útočníkovi kromě mizerných výsledků a sterilní hry vyčítali, že je málo v Koreji, ve funkci nakonec nevydržel ani rok. Pak se dlouho hledal nástupce – a volba padla na Honga, jehož portugalský asistent João Aroso v jednom rozhovoru přirovnal k loutce, která na tým nemá žádný reálný vliv.

Fanoušci zároveň s hořkostí vzpomínají na mistrovství světa v roce 2014, kdy Hong ve své první éře u korejské reprezentace s týmem uhrál jediný bod. A doufají, že mexická mise skončí happy endem.

Korejský národní tým zestárl, průměrný věk borců na soupisce pro mistrovství světa je přes 28 let. Nedivte se, třeba Sonovi bude za měsíc čtyřiatřicet. Dost možná ho čeká poslední šampionát.

V květnu se mu tleskalo za pět asistencí v zápase jeho Los Angeles FC proti Orlandu, ale ligový gól v této sezoně nestihl ani jeden.

„Nebojte, schoval jsem si to na mistrovství světa,“ usmál se chlapík, jehož dělí tři trefy od pozice historicky nejlepšího střelce korejské reprezentace.

Son navzdory veteránskému věku zůstává jasnou národní jedničkou známou i za hranicemi. Jen v roce 2020 podle expertů přinesl korejské ekonomice v přepočtu skoro 30 miliard korun.

Fotbalová Korea ale není jen kapitán se sedmičkou na zádech. Fanoušci v Mexiku touží po podpisech stopera Bayernu Kima Min-džeho nebo klíčového záložníka Hwanga In-beoma, jenž promarodil velkou část sezony.

Na soupisce 25. týmu žebříčku FIFA (Češi jsou na 39. místě) najdete jména z japonské, dánské, rakouské, čínské nebo skotské ligy. Parťákem českého kapitána Ladislava Krejčího ve Wolverhamptonu je útočník Hwang Hi-čchan, přezdívaný Hwangso, a zajímavý příběh má Jens Castrop: Obránce Mönchengladbachu hrál za německou jednadvacítku a pak se stal historicky prvním korejským reprezentantem s dvojím občanstvím.

Můžeme jen polemizovat, nakolik trefný je názor deníku The Korea Times před čtvrtečním mačem s Českem: „Co se týká hvězdné síly, Korea evropský tým zastiňuje.“

Ona „hvězdná síla“ ovšem nezafunguje pokaždé stoprocentně. Korejci se sice mohou opřít o rychlost, sveřepost a pestrý ofenzivní rejstřík, nicméně vzadu nápadně často selhávají. V kvalifikaci inkasovali průměrně z každé třetí střely, což je děsivá statistika.

Zatímco březnové porážky mohly znamenat důvod k panice, těsně před šampionátem se atmosféra v korejském fotbalovém národu vylepšila: dva zápasy, dvě vítězství. Pravda, v generálce se Salvadorem, jehož styl podle trenéra Honga připomíná českou reprezentaci, měli Son a spol. na víc než na upocených 1:0.

„Tímhle výsledkem jsme ale přece nic neztratili,“ bránil se trenér Hong.

V Utahu chtěl zmást české, mexické i jihoafrické pozorovatele, když hráčům mazaně dal jiná čísla než obvykle. „Nechtěli jsme prozrazovat víc, než je nutné,“ vysvětloval reportérům. „A v Mexiku budeme ještě silnější, uvidíte.“

Hodně napoví hned vstupní partie s Českem, kterou bude celá Korea sledovat v předobědovém čase.

„Myslím, že se naši hráči proti Salvadoru hodně naučili,“ vykládal Hong. „Češi jsou jiní než my a nebude snadné se s nimi vypořádat. Musíme si dát pozor na jejich standardky, centry a samozřejmě i na výškovou převahu.“

Pokud se to Korejcům ve čtvrtek nepovede, v Česku se nikdo zlobit nebude.