Článek
Monoklonální látky se podávají na pracovišti neurologické kliniky Všeobecné fakultní nemocnice v Praze na Karlově náměstí.
Lidé sem chodí pro naději, že se kvůli svému dlouhodobému zdravotnímu stavu nestanou dalšími oběťmi koronaviru nebo je nákaza nepošle do péče intenzivistů.
Ze studií vyplývá, že léky mohou snižovat riziko hospitalizace a úmrtí až o sedmdesát procent.
Vedlejší účinky jsou vzácné, může jít třeba o přechodné snížení krevního tlaku.
Náklady za jednu aplikaci se pohybují kolem 65 tisíc korun.
Na pokoji se čtyřmi lůžky leží pacienti se zavedenou infuzí. Na postelích mohou ležet ve svém oblečení pouze s nasazenými respirátory.
Aplikace trvá asi půl hodiny. Spolu s dalšími záležitostmi, sledováním a měřeními zabere podání monoklonálních protilátek přibližně dvě hodiny.
Po aplikaci protilátek se pacienti mohou vrátit do domácí izolace a mají poměrně dobrou šanci, že se do nemocnice kvůli covidu už nevrátí.
Pacienti odcházejí s tím, že je třeba méně bolí svaly. Nebo volají druhý den s tím, že jim je lépe.
Léčba má největší smysl u přesně indikovaných rizikových pacientů. Lékaři proto radí, ať na ni lidé nespoléhají a primárně se nechají očkovat.
Podle lékaře Jana Krupičky jsou vhodnými adepty na léčbu monoklonálními látkami senioři s přidruženými chorobami.
Podávání monoklonálních látek lékaři přirovnávají k hašení již probíhajícího požáru s tím, že očkování je prevencí, která požár udusí už na začátku, a ne až po několika dnech.
Monoklonální látky jsou v organismu přítomny tři týdny až měsíc, a léčí tedy akutní infekci. Na rozdíl od očkování neslouží k prevenci.
Zdravotníci musejí být opatrní, protože pacienti jsou infekční a někteří ošklivě kašlou.
Před nákazou se zdravotníci chrání speciálními obleky.
Personál tvoří na první pohled dobře sehraný tým.
Většina pacientů je za tuto léčbu vděčná. Zdravotníci již ale zažili případy lidí, kteří přišli a léčbu odmítli. Zabrali tak místo někomu jinému, kdo by podání v tu chvíli potřeboval.
