Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
„Nejsem žádný antivaxer. Nechci být spojován s konspirátory. Soudní řízení jsou veřejná a já nechci, aby mi tam tito lidé přišli a aby to celou tu věc diskreditovalo,“ říká dnes čtyřiadvacetiletý Lukáš. Není to jeho skutečné jméno. Právě kvůli obavě, že by ho lidé řadili k dezinformátorům a šiřitelům konspirací, nechce vystupovat veřejně. Redakce ale jeho identitu zná.
„Nechal jsem se očkovat v Kongresovém centru v Praze. Ihned po očkování se mi udělalo špatně, nemohl jsem se nadechnout a cítil jsem lehčí závrať, ale ještě jsem byl schopen dojít do místnosti, kde se čeká před odchodem. Začalo se to zhoršovat, tak jsem oslovil jednoho pracovníka z personálu a požádal jsem ho, jestli by mi donesl kelímek s vodou. A v tu chvíli jsem zkolaboval a probrali mě až přivolaní záchranáři,“ vypráví Lukáš.
Očkování pro něj nakonec mělo dalekosáhlé důsledky. Ve svých 21 letech dokončoval třetí ročník vysoké školy, k tomu pracoval v oblasti filmu a marketingu, užíval si běžný studentský život a plánoval cestu do zahraničí. O tři roky později trpí zdravotními a psychickými problémy, studium má ze zdravotních důvodů přerušené, cesta do zahraničí je pro něj nemyslitelná a pracovat může pouze částečně z domova.
Závěr vyšetření: Akutní ohrožení života
Vraťme se ale do léta 2021, kdy se Lukáš nechal dobrovolně očkovat proti covidu-19.
„Byl jsem zmatený a nevěděl jsem, že se nacházím v Kongresovém centru. Posadili mě na vozík a převezli na polní lůžko přímo v Kongresovém centru. Ležel jsem tam, měl jsem křeče, nemohl jsem se nadechnout a měl jsem zimnici. Následně jsem byl převezen záchrannou službou do Všeobecné fakultní nemocnice.“
Jeho slova dokládají lékařské zprávy, které má redakce k dispozici.
„V nemocnici mi doktorka sdělila, že podle ní šlo pravděpodobně o hyperimunitní reakci. Odpoledne mě propustili. Toho dne jsem měl dál ještě dušnosti, měl jsem nateklé podpaží, měl jsem zimnice a horečku. Takhle mi dva dny nebylo dobře, přidal se k tomu ještě kašel, tak jsem navštívil zastupující obvodní lékařku. Ta mě poslala s antibiotiky domů. Jelikož v týdnu neodezníval ani kašel, ani závratě a další věci popsané v lékařských zprávách, tak mě doktorka poslala na další specializovaná vyšetření, která se táhla další rok,“ popisuje svoji anabázi.
Během následujícího roku podstoupil vyšetření srdce, magnetickou rezonanci, gastroskopii. Lékaři měli podezření na myokarditidu nebo roztroušenou sklerózu.
„Nakonec mě poslali na imunologii, kde to uzavřeli jako nežádoucí účinky po očkování. K tomu se mi rozjel posttraumatický syndrom, kvůli kterému jsem byl následně vyšetřen různými testy, a závěr zní, že došlo k akutnímu ohrožení života, z toho vzniklo posttrauma a k tomu se přidružily další zdravotní problémy, ať už s rovnováhou, bolesti těla, zimnice, výrazná ztráta hmotnosti. Dodnes chodím na nějaká specializovaná vyšetření, naposledy před týdnem jsem byl na hematologii a předepsali mi léky na ředění krve,“ vypráví Lukáš.
Mluvíme spolu krátce poté, co se vrátil domů z retraumatizačního sezení. Na terapii chodí pravidelně a za jedno sezení platí 1500 až 2500 korun za hodinu. Před očkováním přitom žádné fyzické ani psychické problémy neměl.
„Den před tím očkováním jsem byl i s kamarádem ještě na snídani v kavárně. A odpoledne jsem byl shodou okolností u zubaře, kdy byla plánovaná předoperační prohlídka kvůli trhání zubů, takže jsem tím prošel a byl úplně v pohodě,“ popisuje Lukáš.
Během roku 2021 se mu ale život převrátil naruby.
„Z důvodu posttraumatického syndromu jsem ze dne na den přestal spát. Nemohl jsem chodit ven, nemohl jsem pracovat. Přišel strach z otevřeného prostranství, z komunikace s lidmi. Vánoce 2021, tedy v roce, když jsem se nechal očkovat, jsem nebyl schopen strávit ani s vlastní rodinou,“ popisuje Lukáš.
Zavolejte si zítra, dneska tady nikdo není
Kvůli zdravotním potížím nakonec oslovil advokátku, nechal si zpracovat znalecký posudek v oblasti zdravotnictví, přiložil k němu desítky lékařských zpráv a v létě 2023 požádal Ministerstvo zdravotnictví o finanční náhradu, na kterou má podle zákona právo.
Žádná odpověď ale nepřišla. A to ani v šestiměsíční lhůtě, během které musí podle zákona ministerstvo žádost vyřídit, ani po opakovaných písemných urgencích.
Redakce se obrátila na ministerstvo s dotazem, proč na tuto žádost nijak nereagovalo. Ministerstvo uvedlo, že s ohledem na ochranu osobních údajů nemůže odpovědět.
„Napsal jsem dvě e-mailové zprávy a jednu písemnou zprávu na právní oddělení, aby mi sdělilo bližší informace, kdo se tou žádostí zabývá. Po uplynutí šestiměsíční lhůty jsem na ministerstvo více než osmkrát telefonoval, ale nikdy mě nespojili s právním oddělením,“ popisuje Lukáš.
Telefony si nakonec začal nahrávat. Na nahrávkách, které má redakce k dispozici, je slyšet, že telefon dlouho vyzvání naprázdno. V několika případech spojovatel na telefonní lince státního úřadu říká, že ten den už na právním oddělení nikdo není, ať tedy zavolá jindy. V jednom případě říká, že zaměstnanci právního oddělení dostali ten den svolení odejít domů.
„Nakonec jsme panu ministru Válkovi společně s paní advokátkou poslali takzvané opatření proti nečinnosti,“ dodává Lukáš.
6. února 2024, tedy dva a půl roku po očkování a osm měsíců po podání žádosti o odškodnění, nakonec přišla překvapivá zpráva: Ministerstvo zdravotnictví v dopise konstatuje, že v zákonné lhůtě žádost nijak neposoudilo a že se má obrátit na soud.
Žádost jsme nevyřídili, obraťte se na soud, píše právní odbor Ministerstva zdravotnictví.
„Vážený pane, Ministerstvo zdravotnictví si Vám s omluvou dovoluje sdělit, že Vaši žádost o náhradu újmy, způsobené očkováním proti covidu-19, která byla ministerstvu doručena 21. 6. 2023, nevyhovělo v 6měsíční lhůtě stanovené zákonem (…).
Současně si Vás ministerstvo dovoluje upozornit na Vaše právo vyplývající ze zákona (… ) domáhat se náhrady újmy u soudu, neboť Ministerstvo zdravotnictví Vám ve lhůtě 6 měsíců od podání žádosti nevyplatilo Vámi požadovanou částku,“ píše se v dopise podepsaném ředitelkou právního odboru Barborou Lindovou.
Kdo má peníze na roky soudních sporů?
Lukáš dnes odhaduje svoje náklady na léčbu a další výdaje způsobené nežádoucími účinky vakcíny na 2-8 milionů podle toho, v jaké míře se započítá ušlý zisk kvůli nemožnosti pracovat. Po ministerstvu žádá o náhradu ve spodní polovině tohoto rozmezí.
„Dal jsem nějakých 300 tisíc korun jenom za léčbu. Platím nájem, na který mi teď přispívá rodina. Dal jsem do toho všechny finanční úspory, stavební spoření a tak dále. Doteď nemám od státu jakoukoliv finanční podporu, ani invaliditu,“ popisuje.
Protože ministerstvo odpovědělo pozdě, Lukášovi už běží šestiměsíční lhůta na podání žaloby.
„Je to poměrně náročné rozhodnutí pro člověka, který nemá dostatek financí a který musí zaplatit veškeré náklady na ten soud. Jelikož takové soudní řízení může trvat několik let, tak ty náklady nebudou malé. V tuhle chvíli zvažuju, jaké jsou možnosti,“ přiznává.
Ministerstvo zdravotnictví k únoru 2023 eviduje 123 žádostí o náhradu újmy po očkování proti covidu-19. Některé odmítlo, jiné podle mluvčího Ondřeje Jakoba ministerstvo stále posuzuje.
„Stát podlamuje důvěru v očkování“
„Nikdo nikdy zatím odškodněný nebyl. Tenhle přístup Ministerstva zdravotnictví, kdy se snaží lidi neodškodnit, vede k tomu, že podlamují důvěru veřejnosti v očkování. Všechna léčiva mají nežádoucí účinky, i vakcíny. Stát na sebe vzal za očkování proti covidu odpovědnost, ale teď ji neplní,“ říká Lukáš.
On sám je přesvědčený, že pravda je na jeho straně a že by ji u soudu dokázal obhájit.
„Příčinná souvislost mezi mým očkováním a těmi problémy je jasně prokázaná. Záchranná služba mě odvezla přímo z očkovacího centra a ty problémy trvaly další rok. K tomu se navíc přidaly problémy způsobené posttraumatickým syndromem, který podle lékařské zprávy vyvolalo akutní ohrožení života. Jsem si jistý, že ty důkazy, které jsme ministerstvu předložili, jsou prokazatelné,“ dodává Lukáš.
Kromě finanční náročnosti ale zvažuje ještě jeden aspekt soudu se státem. Není antivaxer a nechce být spojovaný s dezinformátory.
„Nechci být spojován s paní (Janou) Peterkovou. Soudní řízení jsou veřejná a já nechci, aby mi tam tito lidé přišli a aby to celou tu věc diskreditovalo. Jak bych se potom od nich mohl distancovat? Studuju film, a jestli chci být někdy v médiích, tak jako člověk, který třeba něco natočil. Nechci si zničit reputaci. Nevím, jestli se mi podaří z toho vyhrabat, ale doufám, že ano,“ uzavírá.
