Článek
Redakce Seznam Zpráv vybrala do Fóra čtenářů nejzajímavější názory z diskuze u rozhovoru s lékařem Všeobecné fakultní nemocnice v Praze Petrem Baňařem na téma nočních pohotovostí a možného navýšení pohotovostních poplatků.
Jana Myčková: Pracovala jsem na urgentu 12 let a zneužití pohotovosti je každodenní případ hlavně ve spojení s víkendovým nákupem. Problém je, že nefungují praktičtí lékaři. Podívejme se na jejich pracovní dobu, v pátek většina nepracuje. Ale i tak prosím zvyšte poplatek minimálně na 500 Kč, lidi si ničeho neváží a zdravotníků vůbec. Potřebujeme americké zdravotnictví a taky, aby o sebe víc pečovali.
Miroslav Šilhavý: Byl jsem jednou s dcerou na pohotovosti, protože její máma ji nechtěla pustit na tábor se zarostlým palcem. Byla to přesně taková blbost, která na pohotovost nepatří. Vůbec by mi nepřišlo nefér za to platit – zdravotnictví nemůže za to, že jsme se nebyli schopní domluvit a zařídit to v týdnu. Velká část pohotovosti, co jsem kdy sledoval, byla o tom, že si lidé neumějí vzít do rána paralen nebo ho dát dětem. Ale je také pravda, že když člověk lékařům zavolá o radu, vždy řeknou, ať přijedeme, že na dálku radit nebudou. Takže ono by si i to zdravotnictví mělo trochu vybrat, jak se k tomu chce stavět. 300–500 Kč za návštěvu pohotovosti by mi přišlo v pořádku, a aby to nebolelo ty, co nezneužívají, mohly by mít pojišťovny pohotovost např. jednou za tři roky bez poplatku a u rizikových diagnóz (kde se dá očekávat pohotovostní péče) osvobození úplně.
Petr Pomalý: Na jednu stranu má pan doktor pravdu. Na druhou stranu jsme si vytvořili systém, kdy zdravotní pojišťovny nejsou správci zdravotní daně (protože to žádné pojištění není), ale jsou regulátory léčby, tj. s kým tři největší pojišťovny nepodepíší smlouvu, tak se neuživí, protože by musel brát úhrady cash a proč by je kdo měl platit, když platí on i zaměstnavatel odvody na zdravotní pojištění ze mzdy. A na třetí stranu: měl jsem nedávno taky „zarostlý palec“, před prodlouženým víkendem mi řekl praktický lékař, že tam zánět není, že to bude dobré „samo“, a po dvou dnech volna už jsem v noci ani nemohl spát, jak to bolelo. Takže očekávám, že mi na pohotovosti kromě přednášek o tom, že mám chodit k praktickému v pracovní dny, taky někdo pomůže, protože z nudy tam fakt nejdu a z nudy tam tři hodiny nesedím.
Václav Švagr: Když jsme s mladým seděli v čekárně s naštípnutou kostí, tak jsme chápali, že vezmou přednostně chlápka, ze kterého po bouračce kapala krev. A pokud tam bude sedět někdo s bolavou hlavou, může mít klidně krvácení do mozku a může klidně za hodinku vyhasnout. Takže bych asi také chápal, že se na něj doktor koukne. Podebraný palec od našlápnuté jehly známému způsobil takovou sepsi, že málem přišel o nohu, a nástup byl také během několika hodin. Nechápu, proč se kolem toho dělá takový humbuk. Každý platí ranec za pojištění a to, že to sežere fronta úředníků a krachující stát a pak je problém s financemi, je chyba systému.
Vojtěch Kroužek: Pokud máš zranění, které máš několik dní, na urgent to nepatří v žádném případě, obzvlášť v těch nočních. I doktoři jsou lidé, stejně jako pacienti. Všichni musí dodržovat jasná pravidla. Je úplně jedno, kdo doktory platí. Bolí tě něco několikátý den, zajdi si k praktikovi. Na urgentu se řeší pouze případy, které se stanou okamžitě v ten den.
David Dvořák: Mě zas rozčiluje arogance řady lékařů, kteří jedné polovině lidí vynadají, že jdou zbytečně, a druhé, že jdou moc pozdě. Jako by měl být každý stejný odborník jako oni. A vůbec jim nedochází, že kdyby tomu tam bylo, tak jsou zbyteční. Pracují ve službách a jsou za to zatraceně dobře placeni, tak by se podle toho měli chovat. Náš model veřejného zdravotnictví deformuje trh a lékařům nedochází, kdo je platí. Jejich zákazníkem opravdu nemá být pojišťovna, ale pacient. V zemích, kde se platí přímo lékaři, a to třeba jen jednou třetinou spoluúčasti, si lékaři mnohem víc váží klientů.
Naďa Coufalová: Prodělala jsem od roku 2001 sedm operací v našem městě, pak Na Homolce a v Motole. Mimo to jsem měla třikrát zlomené rameno a další úraz před dvěma měsíci, kdy mě záchranka odvezla do nemocnice na chirurgii. Sanita přijela do osmi minut. Ve špitále okamžité ošetření, perfektní přístup lékařů a sester, a to vždy i za mých operací. S ramenem jsem byla na pohotovosti v Thomayerově nemocnici ve 23 hodin a žádný problém. RTG, nahodili vykloubené rameno a na nalomeninu dali ortézu. Máme vynikající zdravotnictví, péči, léky. Bohužel se najdou lidé, kteří si jich začnou vážit, až když jim jde o kejhák. V každém povolání se najde člověk, který je někdy nepříjemný, ale není to v našem zdravotnictví pravidlem.
Andy Sklenář: S voláním na pohotovost mám také super zkušenost. „Tatínek bude v pořádku, v pondělí ho vezměte k jeho lékaři.“ Po hodině ještě jednou zopakováno i s patřičným důrazem na to, že nemám otravovat blbostmi. Ve 20 hodin v sobotu jsem tátu na pohotovost vezla, dostala jsem vynadáno, včetně poznámky: „To je ta kráva, co volala, tak se na něj koukneme.“ Přijali ho do nemocnice a během noci třikrát oživování, během dvou měsíců jim tam táta zemřel. Teď podobně probíhající situace s mamkou. Není lékař jako lékař a někdy je lepší jet „zbytečně“.
Fórum čtenářů
Redakce Seznam Zpráv vybírá nejzajímavější příspěvky z diskuze čtenářů (některé mohou být redakčně kráceny). Zajímají nás vaše názory na aktuální témata a vážíme si diskutérů, kteří debatují slušně, k věci a dodržují kodex diskuzí SZ.
Jiří Špalek: Když potřebujete v Teplicích pohotovostní službu večer, můžete lítat mezi Teplicemi a Ústím nad Labem klidně celou noc, přestože sotva lezete. V Teplicích doktor žádný, sestřička vám píchne injekci, když si přinesete svoji „náplň“. V Ústí vás s akutním výhřezem ploténky a ústřelem honí od čerta k ďáblu (vrátná na urgentu, zdravotní bratr/sestra, rentgen, musíte si zajet do budovy vedle za doktorem, který nepřijde ani za dvě hodiny, sestry se tváří, že jste tam navíc). A to není ojedinělý případ, takto to znám za poslední roky i s rodinnými příslušníky. Chápu, že možná někdo noční služby zneužívá, na druhou stranu neschopnost, arogance a „ochota“ některých lékařů jsou neuvěřitelné.
Zbyněk Šustala: Také se můžete rozčílit, když si vás lékař objedná rok dopředu na 12:00, vy jste tam pro jistotu půl hodiny předem, pak ve 12:00 odchází ošetřující na oběd, na což má samozřejmě právo, a vy tam nakonec čekáte čtyři až pět hodin, než přijdete na řadu. Objektivně to není jejich vina, ten pes je zakopaný jinde a slovo „pacient“ se překládá jako „trpělivý, trpící“, ale uznejte, na zvýšený adrenalin to je.
