Článek
Obrovská masa vody, horniny a sutin zpustošila úzké údolí řeky Trišuli na hranici Nepálu s Tibetem. Hladina toku po pádu ledovce stoupla během půl hodiny až o devět metrů. Tam, kde se prohnala povodňová vlna, nezůstalo prakticky nic. Zničené jsou silnice, domy, nefunguje elektřina, telefonní signál ani internet.
„Byla to vlastně taková ledová kaše, v podstatě kamenno-sněhová lavina,“ popisuje glaciolog Jan Kavan z Geografického ústavu Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity v Brně. Řítící se hmota podle něj před sebou údolím tlačila vodu. Za první povodňovou vlnou následoval proud bahna, kamenů a tajícího ledu.
Sesunutý materiál navíc přehradil hlavní údolí a vytvořil nestabilní přírodní hráz. Za ní se začala hromadit voda z okolních toků, kvůli čemuž hrozí její protržení a vznik další povodňové vlny. „Velmi často může být ta druhá vlna mnohem horší,“ upozorňuje Kavan.
Kolaps části ledovce nebo horského svahu a následná povodeň nejsou podle glaciologa Kavana rizikem pouze v Himálajích. Podobná katastrofa se odehrála loni v květnu ve švýcarském Blattenu. Alpskou vesnici prakticky pohřbila masa horniny a ledu. Sesuv také přehradil řeku a vytvořil jezero. Úřady stihly místní obyvatele - na rozdíl od Nepálu - včas evakuovat.
Pravděpodobnost odtržení části ledovce ovlivňuje především charakter terénu. Nebezpečná jsou například místa, kde ledovec překonává výraznou terénní hranu. Led se tam deformuje a může být méně stabilní. Čím větší jsou ledovec a převýšení svahu, tím pravděpodobněji se v mase objeví oslabené místo.
„Ve Švýcarsku to vypadalo velmi podobně. Ten proces je v podstatě stejný,“ říká expert Jan Kavan. Obdobné nebezpečí představují také nestabilní skalní masivy nad některými norskými fjordy. Pokud by se zřítily do vody, mohly by vyvolat vysokou vlnu podobnou tsunami.
Rozsah potenciální katastrofy je ale v evropských horách menší než v Himálaji. „Nepál je řádově extrémnější prostředí. Hory i ledovce jsou mnohem větší a je jich tam ohromné množství,“ vysvětluje glaciolog. Rozsáhlá a obtížně dostupná území podle něj není možné kompletně sledovat ani personálně a technicky zabezpečit, jako tomu bývá v Evropě.
„Měli bychom na to být připraveni a lidi včas varovat. Samotný přírodní proces odvrátit nedokážeme, dokážeme ale zachytit signály, které nám řeknou, že se k němu schyluje,“ vysvětluje Kavan.
Rozdíl spočívá také ve finančních možnostech a připravenosti jednotlivých států. Evropské země mohou využívat pravidelné satelitní snímkování, automatické vyhodnocování změn povrchu, seismická čidla nebo mapy oblastí ohrožených lavinami a skalním řícením. Ve Švýcarsku odborníci o nestabilitě svahu u Blattenu věděli několik let a obyvatele ohrožené obce před kolapsem zachránili.
Tající voda může urychlit pohyb ledovce
Stabilitu ledovce ovlivňují rovněž klimatické podmínky. Při mimořádně teplém počasí, které je nejen v Evropě stále častější, se mezi ledovec a jeho skalní podloží dostává větší množství tající vody.
„Voda funguje v podstatě jako lubrikant. Ledovec potom mnohem snadněji klouže, takže se může také snadněji odtrhnout,“ vysvětluje Jan Kavan. Podobné události jsou proto pravděpodobnější v létě. V zimě bývá ledovec k podloží více přimrzlý a pohybuje se pomaleji.
Schéma zřícení ledovce v Nepálu
Ledovce také odtávají na povrchu a postupně se ztenčují. Tím mohou slábnout vnitřní síly, které masu ledu drží pohromadě. „Čím více a delších mimořádně teplých epizod máme, tím větší je šance, že se něco takového někde stane,“ upozorňuje glaciolog.
I když vědci už vědí, že příčinou tragédie v Nepálu bylo zřícení části ledovce, bezprostřední mechanismus kolapsu však zatím není jasný a nemusí se ho podařit jednoznačně určit.
„Vyšší teploty mohly ovlivnit rychlost pohybu ledu i jeho těžiště. Tající voda navíc mohla pronikat do podloží, destabilizovat svah a přispět k sesuvu ledovce i horniny,“ říká k tomu klimatolog Aleš Farda z Ústavu výzkumu globální změny AV ČR – CzechGlobe. „Hypotéza, že ke katastrofě přispěly vyšší teploty v důsledku změny klimatu, je relevantní a budeme ji dále prověřovat,“ dodává.
Led přestává držet horské stěny pohromadě
Jinou roli než voda pod ledovcem hraje rozmrzání permafrostu v okolních skalních masivech. Permafrost je půda nebo hornina, která zůstává zmrzlá nejméně dva roky. Led v puklinách může dlouhodobě spojovat jednotlivé části horniny. Jakmile ale začne tát, skála ztrácí oporu a mohou se z ní uvolňovat kameny i celé bloky.
Glaciolog Jan Kavan upozorňuje, že permafrost nelze automaticky označit za příčinu samotného pohybu nepálského ledovce. Pod ledovcem se zpravidla nenachází, důležitou roli ale může hrát v okolních skalních svazích. Jeho rozmrzání přispívá k tomu, že se horské stěny stávají méně stabilními a nebezpečnějšími.
Proměnu vysokohorského terénu pozorují také čeští horolezci. Podle předsedy Českého horolezeckého svazu Jana Bloudka je v některých oblastech stále více volné horniny. „Tím, jak je větší teplo, se uvolňuje více kamení, které dřív drželo nahoře v ledu. Stává se z toho volnější terén a kameny padají při pohybu lidí i samovolně,“ popisuje.
Ústup ledovců je dobře viditelný například v masivu Mont Blancu, nejvyšší hory západní Evropy. Chybějící desítky až stovky metrů ledu tam při cestě k některým horským chatám nahrazují žebříky, které se musejí prodlužovat a přesouvat. Některé cesty jsou průchodné jen za specifických podmínek, jiné mohou úplně zaniknout. Horolezci proto některé trasy v létě vynechávají a vyrážejí na ně na konci jara nebo na začátku sezóny, kdy bývá terén stabilnější.
Podobnou proměnu pozoroval přední horolezec Radek Jaroš na severní stěně peruánského Huascaránu. Na místech, kde dříve postupoval pomocí maček a cepínů po souvislé vrstvě ledu, zůstala po jeho ústupu hladká skála vybroušená ledovcem. „Tam, kde byl led a souvislá vrstva, se odhalí skalní podloží. Někdy to výstup usnadní, jindy ho ztíží nebo znemožní,“ popisuje Jaroš.
V katastrofou postiženém Nepálu hlavní horolezecká sezóna začíná až na podzim. Letní období je kvůli počasí a nestabilním podmínkám pro výpravy méně vhodné. „V tuto chvíli nemám informace, že by v Nepálu byly nějaké české expedice,“ říká Jan Bloudek. V zasažené oblasti se podle něj žádní čeští horolezci nenacházejí.
