Článek
Epidemiolog a bývalý ministr zdravotnictví Roman Prymula kritizuje postup českých úřadů v kauze kontaminovaného kojeneckého mléka. Vysoké koncentrace toxinu cereulid, které Seznam Zprávy odhalily ve vzorcích stahované výživy, označuje za závažný nález. Ještě ostřeji ale kritizuje postup státu, který podle něj dotčené šarže vůbec neotestoval.
„Stát zásadně pochybil. Měl zjistit, jestli toxinu nebylo v mléce ještě víc,“ říká v rozhovoru pro Seznam Zprávy a dodává, že bez dat z testování zkrátka nelze vyhodnotit skutečné riziko pro populaci. Stát měl podle něj udělat vše pro to, aby zjistil, jakému riziku byly děti vystaveny.
Co říkáte na naměřené hodnoty toxinu v kojeneckém mléce, které nechala redakce otestovat? Připomeňme, že hodnoty změřené belgickou laboratoří patří k nejvyšším veřejně známým koncentracím cereulidu ve stahované kojenecké výživě v Evropě.
Ty hodnoty jsou zhruba jedenáctkrát vyšší než referenční hodnoty Evropského úřadu pro bezpečnost potravin. Tyto limity byly nedávno výrazně zpřísněny a jsou nastaveny velmi konzervativně. Nemyslím si proto, že by naměřené koncentrace samy o sobě představovaly bezprostřední ohrožení života. Přesto jde o velmi závažný nález. Pokud by bylo dítě toxinu vystaveno opakovaně nebo by se u něj rozvinulo výrazné zvracení, mohly by nastat komplikace, včetně dehydratace. Takové množství toxinu v kojeneckém mléce zkrátka nemá co dělat.
Je standardní, že úřady netestovaly ani neuchovaly vzorky z těchto stahovaných šarží?
Nepovažuji to za standardní. Analýza měla být provedena, abychom byli schopni kvantifikovat riziko. Překvapila mě i reakce výrobce. Prakticky se chlubí tím, že výrobky stáhl bezprostředně poté, co zjistil kontaminaci vstupní suroviny. Podle mého názoru měl ale tuto surovinu analyzovat ještě předtím, než se výrobek dostal na trh.
Jak tedy hodnotíte roli státu?
Celkově jde o zásadní pochybení. Stát by se měl velmi zajímat o to, zda koncentrace toxinu nebyly ještě vyšší. Jenže žádné testování neproběhlo.
Kdo měl podle vás nařídit analýzu stahovaných šarží?
Nařídit ji může Státní zemědělská a potravinářská inspekce nebo ministerstvo zdravotnictví prostřednictvím Státního zdravotního ústavu nebo Krajských hygienických stanic. Aby stát měl k dispozici data a věděl, zda je potřeba zasáhnout. Už z toho, kolik institucí může kontrolu nařídit, je zřejmé, že kompetence nemusejí být zcela jasné, a já se osobně domnívám, že tak trochu doplácíme na ne úplně šťastný částečný převod kompetencí v oblasti potravin z ministerstva zdravotnictví na ministerstvo zemědělství v uplynulém volebním období.
Co říkáte argumentu státu, že nemělo smysl mléko testovat, protože už bylo staženo z trhu? Nebo že se potravinářská inspekce soustředila na výrobky, které zůstaly na trhu?
Nemyslím si, že je to správný postup. Lidé měli mléko doma a mohli ho dál používat. Varování ze strany státu mělo být podstatně důraznější. Analýza měla být provedena, abychom mohli říct, zda výrobek překračuje bezpečnostní limity a zda představuje zdravotní riziko. To bychom měli vědět.
Může být problém, že příznaky jako zvracení a průjem rodiče přisoudí běžné viróze a hygieně nic nehlásí?
To může být významný problém. Pokud nemám dostatek hlášení, nemám ani podklad pro další kroky.
Když stát netestoval stahované šarže, můžeme vůbec vyhodnotit rozsah celé aféry?
Bez dat nelze vyhodnotit skutečné riziko pro populaci. K dispozici jsou pouze vaše testy. Analyzovali jste jednu šarži ve třech vzorcích a rozptyl výsledků je minimální. To naznačuje, že kontaminace byla v rámci celé šarže poměrně konzistentní.
Může se toxin v těle dítěte při opakované konzumaci hromadit?
Může. Cereulid se odbourává velmi složitě a v organismu může přetrvávat poměrně dlouho. Nelze proto vyloučit kumulaci ani výraznější chronické dopady. Studie, které by to spolehlivě hodnotily, však zatím chybí a nevíme, co přesně může dlouhodobá expozice způsobit.
Jak hodnotíte skutečnost, že šlo o mléko určené pro zvláštní lékařské účely, tedy pro nemocné děti?
To je znepokojující. Jde o výživu, která by měla být sledována se zvláštní pečlivostí. Je rozdíl mezi expozicí zdravého dospělého člověka a dítěte s oslabenou imunitou nebo jiným zdravotním problémem. U těchto dětí mohou být následky závažnější. Individuální riziko proto může být výrazně vyšší než při hodnocení rizika pro populaci jako celek.
Systém stojí na důvěře ve výrobce, kteří odpovídají za kvalitu výrobků uváděných na trh. Je v pořádku, když si úřady informace od výrobce samy neověřují?
Určitá míra důvěry je nezbytná, protože nelze testovat všechny výrobky na trhu. Proto existují namátkové kontroly. Na druhou stranu kontaminace kojenecké výživy bakterií Bacillus cereus a jejím toxinem není nic nového. Výrobce tím nemohl být překvapen. Opravdu se divím, že monitoring neprobíhá ještě předtím, než šarže opustí výrobní závod.
Přelomová vědecká práce o cereulidu v kojenecké výživě vyšla už v roce 2006. Kdo tedy podle vás selhal? Evropské úřady, které výrobcům nenařídily povinné testování cereulidu?
Hlavní selhání vidím na straně výrobců. Měli používat skutečně prověřené suroviny a finální výrobek testovat. To považuji za jejich základní odpovědnost. Vyrobené šarže by měli testovat výrobci preventivně, ještě před uvedením na trh. Po vzniku podobné události musí ale adekvátně a včas reagovat také státní orgány. Ani to se nestalo.
