Rodičovství není imunita. Ústavní soud zamítl Ukrajinci stížnost proti vydání

Ústavní soud v Brně v úterý rozhodoval o stížnosti Ukrajince, který měl být vydán k trestnímu stíhání na Ukrajinu kvůli podezření z majetkové trestné činnosti. Ústavní soudce Tomáš Langášek zdůraznil, že soudy v těchto případech nerozhodují o tom, zda k trestné činnosti skutečně došlo.

„Z popisu skutku, který krajský soud převzal ze žádosti o vydání, je zřejmé, v jaké míře a jakým způsobem se měl stěžovatel zúčastnit některých inkriminovaných jednání,“ popsal Langášek. Podezření je podle něj dostatečně podložené pro posouzení žádosti o vydání.

Muž se odvolával na to, že je v České republice hluboce integrován a jeho manželka je těhotná, vydání by tak mohlo zasáhnout do jeho práva na rodinný život a ohrozit účast na péči o nenarozené dítě. Podle platné ukrajinské legislativy mu hrozí vojenská povinnost, jako bývalý voják by navíc byl povolán přednostně.

V případě vydání se muž podle ústavní stížnosti obává porušení svého práva nebýt mučen či podroben krutému, nelidskému nebo ponižujícímu zacházení nebo trestu, práva na osobní svobodu, práva na ochranu před neoprávněným zasahováním do soukromého a rodinného života a práva na soudní ochranu.

Záruky poskytnuté Generální prokuraturou Ukrajiny, které považoval vrchní soud za důvěryhodné a vážně míněné, mu mají tato práva v případě vydání zajistit, nevztahují se už ale na možnost návratu do České republiky, kterou Ukrajina v tomto případě negarantuje.

Langášek upozornil, že základní zásadou v mezinárodních závazcích je vydání každého podezřelého, pokud v tom nebrání jiné silnější mezinárodní závazky nebo jiné základní hodnoty českého ústavního pořádku.

I když podle soudce vydávající stát nemůže s jistotou zaručit, že dožadující stát v budoucnu základní práva a svobody vydávané osoby v budoucnu neporuší, porušení diplomatických záruk, které Ukrajina poskytla, by na ni mělo v rámci mezinárodních vztahů významně negativní dopad.

Důležité je podle soudce také to, že v rámci záruk je Ukrajina ochotná seznámit zástupce České republiky s podmínkami zařízení, kde by dotyčný případně vykonával trest, anebo že ukrajinský stát má nástroje na přerušení stíhání v případě ohrožení zdraví či života.

„Bezpečnostní situace na Ukrajině jistě není standardní. Mezi zárukami byla proto i skutečnost, že by stěžovatel případně nastoupil k výkonu vazby v západní části Ukrajiny v zařízení, které od počátku ruské agrese nezaznamenalo ostřelování,“ upřesnil Langášek.

Jako nedostatečný důvod pro přijmutí stížnosti shledal soud i rodinnou situaci muže. „Rodičovství, ani případné budoucí rodičovství, nemůže imunizovat z trestního stíhání ani souzení, a tedy ani před vydáním do jiného státu,“ uzavřel Langášek. Požadavky na respektování rodinného života mohou podle něj zabránit vydání trestnému stíhání jen zcela výjimečně.

Ústavní soud tak potvrdil dřívější rozhodnutí krajského soudu v Ústí nad Labem a pražského Vrchního soudu, který označil předpoklad muže, že vydání by bylo přípustné jen, pokud by měl garantováno právo vrátit se po skončení stíhání nebo výkonu trestu zpět do ČR, za „lichý“. Překážkou k vydání muže podle Vrchního soudu nebyla jeho branná povinnost ani osobní a rodinné poměry, časový odstup osmi let od údajného spáchání trestného činu podle soudu způsobil muž sám tím, že odjezdem do zahraničí znemožnil provádění úkonů trestního řízení na Ukrajině.

Rozhodnutí Ústavního soudu v této věci podle advokáta muže Pavla Maršálka není překvapivé. „Potvrzuje se tím praxe, která byla už v minulosti založena Nejvyšším soudem. Jestli zvolíme i další krok, který se ve věci nabízí, tedy Evropský soud pro lidská práva, to budeme s klientem teprve probírat,“ uvedl Maršálek.

Upozornil také na to, že zamítnutí stížnosti automaticky neznamená, že bude vydán. „Další krok je procesní, o vydání bude muset ještě rozhodnout Ministerstvo spravedlnosti,“ doplnil Maršálek.

Ukrajinský městský soud vydal na muže zatýkací rozkaz pro podezření z trestného činu přivlastnění si cizího majetku a získání práva na majetek podvodem spáchaného po předchozím spolčení skupiny osob. A to ve velkém rozsahu a za použití vědomě padělaného dokumentu.

Podle zatýkacího rozkazu měl vystupovat v rámci podvodného převodu nemovitostí organizovaného jinými osobami jako kupující s padělanými doklady. Maršálek namítl, že muž vystupoval pod svým jménem a identitou a na něj byly také nemovitosti převedeny. Čin se stal v roce 2016, když bylo muži 23 let a byl nezaměstnaný po odchodu z armády.

Podle Maršálka muž ve věci působil jako bílý kůň a sám za tuto činnost dostal jen drobnou úplatu, v rámci mezinárodní spolupráce by mohl být muž podle advokáta například vyslechnut na dálku. „Na Ukrajině fungují vězeňství i orgány činné v trestním řízení dobře, objektivní skutečností ale je, že v podobných situacích je dotyčným často nabídnuto, že se celá věc nebude řešit, pokud nastoupí do armády,“ řekl Maršálek.

Maršálek také zdůraznil, že je v této situaci pochopitelný jak postup soudu, tak postoj muže. „Z lidského hlediska plně chápu jeho pohled na situaci. Bude tady mít novorozené dítě, má manželku, která má brzy dostat trvalý pobyt, jemu samotnému chybělo zhruba půl roku k tomu, aby si o trvalý pobyt mohl zažádat také. Už před vypuknutím války zde pracoval a měl zaměstnaneckou kartu. Pokud by byl teď vydán, jako mobilizovaný už by se nemohl vrátit do konce války a ztratil by naději na získání trvalého pobytu v České republice. Problém je i výživa dítěte a manželky a základní lidské právo na celistvost rodiny,“ popsal Maršálek. Obecnou skutečností podle něj je, že během války je riziko ohrožení života a zdraví vysoké.