Vyvolávání deště skutečně funguje, říká meteorolog. A popisuje, jak se to dělá

Vyprahlá zem, nedostatek vody a zrychlující se rozšiřování pouště. Sucho vede některé země k umělým zásahům do počasí. Například Kazachstán se letos uchýlil k nouzové metodě osévání mraků, která se ve Střední Asii dosud nepoužívala.

Techniku úpravy počasí, při které se do mraků rozptylují látky podporující srážky, popisuje meteorolog Michal Žák z Matematicko-fyzikální fakulty Univerzity Karlovy.

Jak je možné „osít“ mrak?

Jde o to zesílit vlhkost, která je přítomná v dané oblasti v atmosféře v podobě oblaku. Cílem je zesílit kondenzaci vodní páry na mikroskopické vodní kapičky a potom zajistit, aby kapičky narostly do větší velikosti a byly schopny vypadnout z oblaku směrem k zemskému povrchu. Obrazně řečeno se snažíte atmosféru těmito zásahy jako pomyslnou houbu vyždímat.

Jaké látky se do mraků pouštějí?

Nejčastěji se používá jodid stříbrný, ale jsou i některé další látky, které mají podobné vlastnosti, jako jsou takzvaná kondenzační jádra v atmosféře, která jsou tam přirozeně. Tudíž vy se je snažíte „doplnit“, aby jich tam bylo více, nebo spíše, aby byly účinnější.

Tyto látky do mraků rozptýlí letadla?

Jsou dvě možnosti. Buďto tam tyto látky vyvezete letadlem, nebo je do oblaků střílíte pomocí raket.

Říkáte, že zmíněná technika má zvýšit srážky. Jde to udělat u každého mraku, nebo musí mít nějaký výchozí stav, aby osetí šlo vůbec udělat?

Musí mít už nějaké vlastnosti. Obecně řečeno, nějaká vlhkost v atmosféře už opravdu musí být. Čili opravdu se to nedá použít při všech situacích. Potřebujete specifičtější podmínky, které zaručí, že metoda bude mít úspěch. Na druhou stranu se úspěšnost vždycky poté těžko vyhodnocuje, protože nemůžeme udělat experiment, který by to dokázal. Atmosféra není laboratoř.

Podle vědeckých studií zmíněná technika může v nejlepším případě zvýšit srážky o 15 až 20 procent a zároveň je poměrně nákladná. Jak efektivní je osévání mraků pro širší využití?

To je dobrá otázka. Zase záleží na konkrétních podmínkách v daném regionu nebo sezoně. Poznámka z hlediska finančních nákladů je také namístě, protože to není levná záležitost. Nicméně pokud někde máte šanci, že vám spadnou srážky, které trošku zmírní extrémní nebo dlouhotrvající sucho, potom se to může vyplatit.

Ale nelze od toho čekat, že to zvýší srážky mnohonásobně. Když se bavíme o nárůstu kolem deseti, maximálně patnácti procent, není to moc. Ale pokud se to trefí do vhodné situace a vhodné oblasti, může to být celkem efektivní.

Hodně se to řeší ve Spojených arabských emirátech, kde metodu aplikují i v kopcovitých oblastech. Díky tvaru zemského povrchu potom voda steče i do omezenější oblasti, rozptýlí se na velkou část, a tudíž je efektivita zásahu větší.

Má metoda i nějaké negativní důsledky?

Látky, které se při ní používají, často nemají úplně pozitivní vliv na životní prostředí, takže i tento efekt se tam někdy zvažuje. I když záleží, jak často se zásahy dělají. Pokud je to jeden nebo dva zásahy, efekt nebude tak silný. Kdyby se to ale dělalo každý měsíc opakovaně, tak už dopady na životní prostředí nebudou úplně zanedbatelné.

Program umělého vyvolávání deště, který v Kazachstánu spustili v květnu, vyvolal obavy okolních států. Tvrdí, že to může negativně dopadnout případně i na celý region Střední Asie a umělé vyvolávání deště v jedné zemi by mohlo připravit sousední země o srážky. Jsou tyto obavy oprávněné?

Teoreticky ano. Když máte vlhkost v atmosféře a někde se vysráží, tak potom bude chybět jinde, pokud v mezičase není nějaký jiný zdroj vlhkosti. Ve vnitrozemí Střední Asie kromě Kaspického moře de facto žádný lokální zdroj vlhkosti není. Tam potom jde o dálkový přenos, ať už z Atlantiku, nebo z Indického oceánu, a to už jsou velké vzdálenosti.

Obava, že lokální umělé vyvolání deště může znamenat v jiné oblasti nebo v sousední oblasti určité snížení srážek, je trošku namístě. Na druhou stranu se dostáváme do problematické roviny, co se týká důkazů. Je otázka, jestli by srážky v jiné oblasti vypadly, pokud by je uměle nevyvolaly třeba ve zmíněném Kazachstánu, anebo by se stejně nic nestalo.

Dopady se do jisté míry dají modelovat a spočítat. Myslím, že budou spíše menší, nebo bych se rozhodně nedomníval, že to bude nějak dramatické.

Světová meteorologická organizace vyzvala k dalšímu vědeckému výzkumu osévání mraků. Zároveň metodu podle organizace používá už kolem 50 zemí světa. Nabízí se otázka, jestli se dá do budoucna podobné zásahy do počasí využívat celosvětově a potažmo tím zkusit zmírnit dopady klimatické změny.

Je to trochu složitější. Ještě existují jiné metody zásahu, jako je třeba ochrana proti krupobitím, což se dá relativně snáze aplikovat. Celkově náklady na to, aby osévání mraků bylo natolik efektivní, že to vykompenzuje změny způsobené změnou klimatu, budou dost vysoké.

Pokud je na tom některý stát ekonomicky dobře, tak to lokálně může zmírnit sucho, ale že by to šlo aplikovat globálně? Tady bych byl trošku obezřetný, respektive v masovém měřítku by to mohlo mít nezamýšlené dopady na jiné oblasti, které v danou chvíli neřešíme. Například Čína s tím hodně operuje a tam už se nabízí otázka, jak moc se to pak může projevit právě vedle u sousedů.

Sucho je problém i u nás. Například portál InterSucho zveřejnil, že délka období s nedostatkem půdní vláhy je letos v Česku rekordní. Předpokládáte, že by se metoda osévání mraků mohla v budoucnu využívat i v Evropě, potažmo přímo v Česku? Nebo se zkouší některé jiné metody umělého zásahu do počasí?

Pokud je mi známo, tak ne. Není to cesta, která by konkrétně v Česku významně pomohla. Obecně platí, že tyto techniky fungují lépe v oblastech, kde lokální faktory hrají větší roli než faktory nadregionální, což jsou právě sušší oblasti subtropů. Tady v mírných šířkách už přínosnost bude trošku komplikovanější.

Navíc už jsme říkali, že zvyšovat srážky jde jen za určité situace. Pokud bychom to chtěli dělat dlouhodobě, teoreticky bychom metodu museli aplikovat třeba každý týden nebo zkrátka v sušším období opakovaně. A i tak mluvíme o zvýšení srážek o deset nebo patnáct procent. A nám letos chybí podstatně více.

A druhá věc je, že sucho u nás je do velké míry způsobeno hlavně vyššími teplotami. Když je vzduch nad námi suchý, tak nevyždímáme nic. Vysoké teploty navíc sucho prohloubí, i když napadnou srážky. Při vyšších teplotách je zkrátka mnohem složitější sucho zmírňovat než při teplotách, které tady byly běžné před padesáti lety.