Hlavní obsah

Zlom po 75 letech: Dva bývalí premiéři se můžou zbavit cejchu zrádců národa

Foto: ČTK, ČTK

Jan Syrový a Rudolf Beran v prosinci 1938.

Reklama

3. 5. 15:50

Soud rozhodl, že vyšetřovatelé mohou zahájit nový proces s prvorepublikovým generálem Janem Syrovým a šéfem agrárníků Rudolfem Beranem. Oba byli odsouzeni v roce 1947 k dvaceti rokům vězení.

Článek

Pražský vrchní soud vynesl zlomové rozhodnutí v případu dvou bývalých československých premiérů Jana Syrového a Rudolfa Berana.

Ti byli v roce 1947 odsouzeni za spolupráci s nacisty k dvaceti letům ve vězení. Jenže loni státní zástupce Jan Kopečný z Městského státního zastupitelství v Praze soudu navrhl, aby povolil obnovu procesu.

Městský soud v Praze to sice loni v prosinci odmítl, ale advokát Jakub Backa, který zastupuje praprasynovce Syrového, proti tomu podal stížnost. A Vrchní soud v Praze jí nyní vyhověl.

Soudce Vladimír Stibořík rozhodnutí zdůvodnil tím, že by o případu Syrového a Berana měli rozhodovat nezávislí vyšetřovatelé.

„Došlo by tedy toliko k odstranění stavu, kdy o celé věci rozhodly osoby manipulované a ovlivněné, a namísto toho by rozhodly osoby nezávislé a nestranné s dostatečným odstupem od celé věci,“ zdůvodnil Stibořík mimo jiné v usnesení, proč obnovu procesu povolil.

Zrušil rovněž rozsudek nad Syrovým a Beranem z 21. dubna 1947 a vrátil případ zpět státnímu zástupci k došetření.

„Přepisuje zásadním způsobem nejen československé poválečné dějiny,“ komentoval nové rozhodnutí soudu advokát Lubomír Müller, na jehož popud státní zastupitelství žádalo o obnovu procesu. Stiboříkovo rozhodnutí je zásadní v tom, že v minulosti soudy žádost o přezkoumání poválečných rozsudků odmítly.

Kauzou se tak nyní opět budou zabývat vyšetřovatelé. „Státní zástupce či policejní orgán budou realizovat úkony přípravného řízení, tak aby věc řádně došetřili. Rozsah došetření, tedy otázky, kterými je nutné se zabývat, již přiblížil Vrchní soud v Praze ve svém usnesení,“ popsal mluvčí pražských státních zástupců Aleš Cimbala.

Podle soudce Stiboříka by měli vyšetřovatelé například posoudit historická zjištění o působení Syrového i Berana během předválečného Československa, jaké měli zásluhy o stát nebo jaký měli osud během druhé světové války a v době komunistického režimu.

Porady s vedením KSČ

Vrchní soud v Praze ve svém rozhodnutí upozornil také na to, že dva přísedící – Ervín Munk a Bedřich Kozelka – během soudního procesu se Syrovým a Beranem narušili soudcovskou povinnost.

Zmínil v této souvislosti například to, že se Munk a Kozelka pravidelně účastnili porad pořádaných KSČ a jejich nejvyššími funkcionáři. „Na nichž byly soudcům předávány přímé direktivy k tomu, jakým způsobem rozhodovat, jak ovlivňovat hlasování,“ doplnil soudce Stibořík.

Zmíněný advokát Müller, jenž se také dlouhodobě zaměřuje na rehabilitace, odhaduje, že nyní vyšetřovatelé obvinění jak Syrového, tak i Berana zastaví. „Podle mého názoru, který nemůže předjímat stanovisko státního zástupce, by tak mělo být trestní stíhání obou osob zastaveno pro nedostatek podkladů,“ uvedl. Mluvčí pražských státních zástupců Cimbala se k tomu ale nechtěl vyjadřovat, protože je podle něj takový závěr zatím předčasný.

Jan Syrový

Narodil se roku 1888 v Třebíči. Za první světové války působil v československých vojenských jednotkách v Rusku, později byl jmenován velitelem legií. Od roku 1926 byl náčelníkem Hlavní štábu branné moci Československa, od roku 1933 vedl generální inspektorát armády. V období mnichovské krize v září 1938 byl jmenován předsedou vlády a ministrem obrany. V prosinci jej v premiérské funkci nahradil Rudolf Beran, Syrový zůstal do dubna 1939 ministrem obrany, poté byl penzionován.

Pro připomenutí: verdikt nad Janem Syrovým a Rudolfem Beranem vynesl v dubnu 1947 Národní soud, který vznikl na základě dekretu prezidenta Edvarda Beneše. Podle rozsudků se oba politici provinili zrádným jednáním v období po mnichovské dohodě o odstoupení českého pohraničí Německu a hlavně na počátku okupace v březnu 1939.

Jana Syrového, který byl v době vyhlášení Protektorátu Čechy a Morava ministrem obrany, uznal soud vinným za to, že spolu s Beranem odsouhlasili prodej výzbroje Německu, dále za to, že v den obsazení českých zemí 15. března 1939 nedal rozkaz ke zničení vojenského materiálu, že následně podal německému vůdci Adolfu Hitlerovi ruku, případně že doprovázel německého generála Blaskowitze ke hrobu neznámého vojína a zúčastnil se přehlídek německé armády. Rozsudek mu vytkl také schůzku s předákem sudetských Němců Konradem Henleinem.

Někdejší velitel československých legií v Rusku byl sice některých obvinění zproštěn, přesto ale dostal dvacet let těžkého žaláře, přišel o občanská práva a veškerý majetek. Z vězení se Syrový dostal až v roce 1960, zpočátku nedostával žádnou penzi a musel si vydělávat jako noční vrátný. Zemřel v roce 1970.

Naopak Rudolf Beran se konce vězení nedožil. Zemřel v roce 1954 ve věznici v západoslovenském Leopoldově.

Právě Beran, který před válkou vedl nejsilnější českou stranu, agrárníky, byl hlavní postavou soudního procesu s členy bývalé protektorátní vlády. Za války ho přitom odsoudili nacisté – v roce 1942 dostal za podporu domácího odboje deset let a zabavení majetku.

Rudolf Beran

Narozen roku 1887 v Pracejovicích. Od mládí působil v agrárním hnutí, stal se blízkým spolupracovníkem šéfa agrární strany Antonína Švehly, v letech 1918 až 1933 byl ústředním tajemníkem a v letech 1935 až 1938 předsedou strany. Od listopadu 1938 do března 1939 byl předsedou Strany národní jednoty. Od prosince 1938 do 15. března 1939 předsedou vlády Česko-Slovenska, následně do 27. dubna 1939 předsedou protektorátní vlády. Následně odešel z politického života. V roce 1941 zatčen gestapem a poté odsouzen.

Konec války zastihl Berana v domácím vězení v Pracejovicích u Strakonic, už 14. května 1945 ho ale zatkla československá bezpečnost. Během následné vyšetřovací vazby na Pankráci Rudolfa Berana násilně vyslýchali.

Národní soud nakonec Berana zprostil obžaloby hned ve 27 bodech, jen tři body nicméně stačily na to, aby byl hlasy komunistických a sociálnědemokratických porotců odsouzen na 20 let. I tak byla skutková podstata sporná, zejména v případě prodeje válečného materiálu Německu. Bylo totiž známo, že materiál vláda původně nabídla spojenecké Británii, Francii a Rumunsku. Což nyní zmínil v rozsudku také pražský vrchní soud.

Sdílejte článek

Reklama

Doporučované