Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
Novela zákona o ochraně ovzduší rozšiřuje počet firem, které budou muset nepřetržitě sledovat emise škodlivých látek. Zpřísňuje kroky na omezení prašnosti při stavbách i demolicích, a také nastavuje jednoznačná pravidla pro jednorázová měření emisí. Platnost jednotlivých nařízení ale bude nastupovat postupně.
Kontinuální měření emisí pro různá odvětví
„U provozů, které měří emise kontinuálně, se povinnost rozšiřuje na další zdroje, například na sektory výroby skla, zpracování kovů, výroby papíru nebo výroby dřevotřísky,“ potvrdila tisková mluvčí MŽP Veronika Krejčí. Jedná se o zdroje znečištění, které byly v některém z programů zlepšování kvality ovzduší identifikovány jako významné a současně je u nich kontinuální monitorování emisí považováno za nejlepší dostupné řešení.
Výsledky měření se budou nově hlásit ve 30minutových intervalech do elektronického informačního systému kvality ovzduší ČHMÚ (ISKO). Tím budou kontrolním orgánům dostupná data z měření v téměř reálném čase. Elektronické ohlašování výsledků měření se bude týkat všech zdrojů, které mají povinnost kontinuálního měření emisí, s výjimkou spalovacích zdrojů výhradně na zemní plyn.
Nenechte se zaskočit legislativními změnami.
Pro každého podnikatele je důležité průběžně sledovat legislativní změny a informovat se o jejich dopadu na vlastní podnikání. Je-li třeba provést v souvislosti se změnami legislativy jakékoliv kroky, vždy je dobré se na ně včas připravit. Proto připravují Seznam Zprávy ve spolupráci s právníky předních poradenských společností Právní poradnu pro podnikatele.
Sledujte důležité změny
Od začátku příštího roku se povinnost nepřetržité kontroly dotkne zhruba 7700 zdrojů, u kterých provozovatel zatím zjišťuje úroveň znečišťování pouze jednorázovým měřením, většinou jednou za rok. Od počátku roku 2028 se pak rozšíří i na sektory tavení nerostů, petrochemie, výroby vápna apod.
U vybraných zdrojů znečištění, kde provádí pouze jednorázové měření (jedenkrát za rok nebo jedenkrát za tři roky), bude nově povinnost nepřetržitě sledovat provozní parametr, který je spojen s řádným provozem zařízení ke snížení emisí.
Může se jednat například o spotřebu elektřiny u elektrostatických odlučovačů nebo o tlakovou ztrátu u tkaninových filtrů apod. Díky tomu bude možné i zpětně sledovat, zda jsou technologie na snižování znečištění celoročně v provozu a zda fungují. Měření provozních parametrů bude totiž povinně ukládáno pro případnou následnou kontrolu.
„Díky této povinnosti skončí dohady, zda firmy skutečně používají například filtry nebo odlučovače průběžně, i když se znečišťující látky měří například jen jednou za rok,“ řekl ministr životního prostředí Petr Hladík (KDU-ČSL).
Opatření proti prašnosti ze stavby měla být až dosud součástí projektové dokumentace, případně přímo stavebního povolení, kde je stanovovaly stavební úřady na základě stanovisek orgánů ochrany ovzduší.
Povinné odstupy výrobních podniků od bydlení
Další důležitou součástí novely zákona o ovzduší je zavedení minimálních vzdáleností obytné zástavby od zdrojů znečištění, a to kvůli obtěžování prachem a zápachem. Při plánování výstavby pro bydlení nebo občanskou vybavenost, nebo naopak při umístění nového, například výrobního podniku v blízkosti domů, musí být dodržována minimální vzdálenost odstupu. Ta se podle návrhu bude muset pohybovat obvykle okolo 200 metrů, maximálně až 500 metrů. Minimální vzdálenosti budou stanoveny pro vybrané typy činností a ploch ve vyhlášce a jejich hodnoty budou pevně dané.
Praxe však byla různá a ne vždy se pravidla plnila i kontrolovala. Nově proto základní opatření pro omezování prašnosti platí přímo ze zákona a ne „jen“ z vyhlášky. Má tedy větší právní sílu. Mezi základní opatření patří i povinné protiprašné sítě na lešení, čištění staveništních ploch, komunikací a vozidel, skladování prašných materiálů v uzavíratelných obalech nebo v krytých prostorech a další.
Řadu kroků už firmy dělaly automaticky a nejsou pro ně novinkou. „U demolic máme stavebního dělníka, který konstrukce průběžně zkrápí vodou. Při následném drcení stavebního odpadu na recyklační skládce se přípojka vody připojuje přímo k drtičce, která si zkrápí dopravníkový pás,“ popsal dnešní praxi David Vojíř, výrobní ředitel stavební firmy Bratři Gallové. Běžně používají mobilní clony z geotextilie a třeba na odstraňování starých nátěrů z ocelových konstrukcí ledové pelety. „To je vlastně stejný princip, jako takzvané opískování, ale při použití ledu je prašnost minimální,“ vysvětluje David Vojíř.
Někteří odborníci ale chystané kroky kritizují a vadí jim komplikace, které mohou hlavně menším firmám zásadně zvýšit náklady.
„Jakkoliv je ochrana ovzduší a proklamované zjednodušení administrativy chvályhodné, pravidelně se ukazuje, že tyto regulace představují pro malé a střední podniky značnou zátěž. Tyto firmy totiž obvykle nemají, na rozdíl od velkých korporací, administrativní aparát, který by se mohl plně věnovat plnění reportingových povinností vůči státu. Ani skutečnost, že budou reportovat o něco méně, nepřináší zásadní úlevu,“ okomentoval novelu Robert Novotný, partner v Haven Advisory.
Novela zavádí s platností od roku 2026 i nové sazby poplatků za znečišťování ovzduší, a ty by se měly od příštího roku každoročně navyšovat o inflaci.
Nízkoemisní zóny v obcích
České zákony také už přes deset let znají pojem nízkoemisní zóny, ale téměř nikdo je nepoužíval. Proto se mění podmínky jejich zavádění. „Obce si budou moci samy nastavit konkrétní parametry. Například, že do zavedené zóny nesmí jezdit vozy určité emisní kategorie, případně bude možné jejich vjezd zpoplatnit. Zkrátka chceme, aby radnice mohly najít takové řešení, které v konkrétním městě nejlépe pomůže zvýšit kvalitu ovzduší,“ říká ministr Hladík. Nyní totiž pravidla pro tyto oblasti nastavuje nařízení vlády.
Robert Novotný upozorňuje, že takové opatření by mělo dopad nejen na osobní dopravu, ale především na dopravce a řemeslníky, kteří se v městských centrech často pohybují. „Hlasitě o nich mluví pouze Praha, ale bude zajímavé pozorovat, zda k zavádění nízkoemisních zón nakonec bude docházet. Doposud se vůbec nevyužívaly,“ říká Novotný.
Novela také ruší některé podmínky, které zavedení zóny v řadě míst zcela znemožňují. Jedná se například o využívání objízdné trasy jen po stejně kvalitní komunikaci, plošné výjimky pro rezidenty a fyzické označování aut emisními plaketami. Na druhou stranu se zavádí možnost evidence vjezdu do nízkoemisní zóny pomocí poznávacích značek a propojení údajů s registrem vozidel. Stejně jako možnost zavést individuální výjimky pro rezidenty podle klíče, který si v mezích zákona určí sama obec.
Radnicím bude dále umožněno lépe reagovat v případě smogových situací, kdy budou moci regulovat více oblastí než jen silniční dopravu. To znamená například dočasně omezit spalování v otevřených ohništích, případně vytápění doplňkovými zdroji, jakými jsou třeba krby, tam, kde je k dispozici jiný zdroj tepla. Obce budou také moci vyhlásit dočasné omezení prašné činnosti například na stavbách.
