Principál Čuba srovnal, co má Ostrava a Praha ne

Letos poprvé uspořádaly Seznam Zprávy setkání České elity na festivalu Colours of Ostrava. Kdysi akce regionálního významu se postupem let stala místem, kam se v půlce července sjíždí lidé z celého Česka. Vedle hudby napříč žánry se totiž Colours stále více stávají i místem zajímavých setkání a živých debat. Principál ostravského Divadla Mír Albert Čuba ve vítkovickém Future Café pro Seznam Zprávy vyprávěl o tom, jak těžké je dělat na Ostravsku divadlo. A také přiznal, že divadlo je byznys. Showbyznys.

Co člověka vede k tomu, že koupí v Ostravě zchátralé kino, udělá z něj prosperující divadlo a pak si řekne: Ještě jedno divadlo postavím?

Asi ta příležitost. Viděl jsem, jak se říká, díru na trhu. Jsem herec, stál jsem tady v Ostravě na mnoha jevištích a viděl jsem, co diváky zajímá, co je třeba zajímá méně, na co chodí, na co nechodí…

A třeba i to, že v přepočtu na počet obyvatel v Moravskoslezském kraji nebo v rámci ostravské aglomerace je tady těch divadel prostě málo.

Navíc jsem v hospodských diskuzích s ostatními kolegy herci vždycky říkal, že divadlo si na sebe může vydělat. Ne že musí, ale může. Oni se se mnou vždycky hádali, tak jsem v jednu chvíli to pivo přestal pít a pokusil jsem se jim činem dokázat, že mám pravdu.

Málo divadel, schopnost pokrýt náklady, možná i vydělat… Takže to byly statistiky na začátku.

Určitě tam byla nějaká matematicko-ekonomická kalkulace, protože při prvním úvěru jsem dokumenty podepsal jako fyzická osoba. To se tak dělá, když banka je ze záměrů, jako je kultura, divadlo, taková rozpačitá. Ano, museli jsme hodně počítat.

A nyní už chystáte další, nové divadlo. Kdy bude stát, kde bude stát a proč je ho třeba? Zase tomu nahrává statistika?

Určitě. A musím to hned upřesnit, protože my ta divadla vlastně chystáme dvě, respektive ty divadelní budovy.

Minulý týden jsme podepsali úvěrovou smlouvu, takže se nám podařilo po mnoha, vlastně po deseti letech prolomit nedůvěru bank vůči tomuto segmentu. Máme tedy podepsanou úvěrovou smlouvu na koupi a rekonstrukci bývalého kina Vítek tady v Ostravě, Ostraváci určitě znají.

Bude to nové Divadlo Odeon s kapacitou nějakých 550 až 600 míst. Pokud všechno dobře půjde po stránce stavebních procesů a podobně, tak do roka a do dne by Ostrava měla mít novou divadelní budovu pod naší produkcí.

Tak trochu ve hvězdách je zatím ten veliký projekt úplně nového divadla, postaveného vlastně na zelené louce. Nám se podařilo domluvit se s městem Ostrava, že nám odprodají pozemek, který je kousek od stávajícího Divadla Mír tady ve Vítkovicích, kde aktuálně jsme. A tam bychom za soukromé peníze rádi postavili opravdu něco, co tady od první republiky postaveno nebylo. Ale je to méně reálné prostě proto, že je to projekt za stovky milionů korun a tam ty banky jsou zase váhavé. Říkají: Dobře, ale aby to zafungovalo, přiveď taky nějaký soukromý kapitál.

Takže plánujete dluhopisy pro veřejnost?

No, to musím upřesnit. My jsme dluhopisy vydali na Divadlo Odeon. Vydali jsme dluhopisy, lidi si to kupovali, je to super, ale tím, že jsme podepsali bankovní financování, tak my těm věřitelům vlastně peníze vrátíme asi o pět let dřív, než to bylo napsané na tom dluhopisu. A tím pádem už to vlastně nebudeme nabízet.

A jak jste ty dluhopisy nabízeli? Vysvětlovali jste to třeba tím, že investice do divadla v Ostravě je lepší než investice do garsonky v Praze? Nebo jak?

Tak určitě bych to asi neřekl takhle, že to je lepší. Já bych řekl, že to je rozhodně jiné. Je to třeba sexy, můžeme říct. Není to taková nuda jako investice do bytů nebo do nějakého retailového parku a podobně. Je to investice do něčeho, kam si pak opravdu můžete zajít, můžete tam chodit pravidelně a vždycky si můžete říct: Když si koupím vstupenku, tak vlastně pracuji na splácení svého vlastního dluhu.

Já si z toho samozřejmě dělám legraci, ale my jsme to měli ekonomicky podložené, když jsme ty dluhopisy vydávali. Nevytvářeli jsme, jak je to občas zvykem, nějaké schránkové firmy, které existují dva měsíce, nemají žádnou historii… My jsme se vlastně účetně otevřeli, takže tam riziko samozřejmě nějaké bylo, vždycky je. Ale také nemusíme slibovat desetiprocentní výnosy a podobně.

Vy často říkáte, že Ostrava vás nijak nedefinuje. Ale přece jen, co umí Ostravsko nabídnout a Praha ne?

Myslím si, že tady jsou trošku nižší ceny realit.

Ale vážně, z pohledu developmentu umí Ostrava třeba nabídnout spoustu volných prostor. Ostrava nemá klasické historické centrum, které by nějak omezovalo výstavbu nových budov. Má velké industriální dědictví, které se proměnilo v brownfieldy, a to všechno umožňuje developerský rozhled, že člověk vlastně není omezen do prostoru, protože tady těch proluk v rámci ostravské aglomerace je tolik, že to opravdu dává velké možnosti. Pokud má někdo kapitál, má dobré nápady, má tah na branku, tak tady dokáže vytvořit spoustu věcí, které by třeba v jiných městech narážely na různá omezení. A samozřejmě je toho mnohem víc, teď se ale bavíme vyloženě o té developerské stránce.

A kam dál, až vám bude Česko malé?

Tohle je v našem oboru složité, protože my jsme vázáni na český jazyk. My tady v Ostravě těžko budeme hrát divadlo v němčině, a kdybychom chtěli jet do Berlína zahrát divadlo česky, tak to můžeme hrát maximálně pro krajany. A to asi nebude mít ten kýžený ekonomický výsledek.

Ale zase na druhou stranu je pravda, že to, co globální showbyznys produkuje, je naší konkurencí. Protože každý člověk, který večer sedí doma a kouká na Netflix, tak nesedí v divadle a nekouká na nás. Takže my s tím samozřejmě musíme nějakým způsobem pracovat. Máme například vlastní videoplatformu MírPlay, kde za předplatné lidé můžou sledovat třeba záznamy našich inscenací nebo i přímé přenosy nebo filmy z naší produkce. A tím už se třeba dá působit i mezinárodně.

V zahraničí existují společnosti, které provozují třeba 50 divadelních budov napříč celou západní Evropou. Jsou to mnohamiliardové společnosti, které vlastně produkují divadelní show, vlastní ty budovy, mají vlastní ticketingový systém… To je opravdu velký byznys. My se tam inspirujeme, koukáme na to, ale musíme to převést na ten český showbyznysový rybníček. Začali jsme v Ostravě, určitě chceme expandovat do České republiky a chceme vlastně ty naše show, které tady vyprodukujeme, které tady ověříme na publiku, vyvážet dál do České republiky.

Chceme se i formou akvizic rozšiřovat třeba do dalších měst, protože těch opuštěných kin je mnoho. A vlastně každá budova, kterou budeme mít ve správě, se pak přepočítává na jedno sedadlo, které se takzvaně vytěžuje. Takže je to vlastně byznys jako jakýkoliv jiný. Jenom tam ještě před tím máme to slovo show.

Partnerem setkání České elity na festivalu Colours of Ostrava je Promet Group.