Článek
Rozhovor si také můžete poslechnout v audioverzi.
Původně odjeli majitelé čokoládovny Steiner & Kovařík do Bolívie proto, aby dojednali nákup kakaa. Nakonec ale odjížděli s tím, že v přepočtu za dva miliony korun koupili celou plantáž.
„Nákup byl přitom jen prvotní investice, daleko dražší je tu půdu udržovat. Je v džungli, musíte tam mít vlastní lidi a platit i za to, že vám to čtyři až pět let nenese. Počítáme s tím, že pořádnou úrodu nám naše plantáž dá až v roce 2028,“ říká v rozhovoru pro Seznam Zprávy Byznys spolumajitel rodinné čokoládovny Petr Kovařík.
Bolivijská investice podle něj rozhodně nebyla ekonomická. Ale zato ví, že kvalitnější kakao pro svou čokoládu už mít nemohou. Amazonská část Bolívie je totiž kolébkou kakaa a celosvětově jedna z mála oblastí, kde ještě roste divoké kakao.
Jenže trh to podle Kovaříka zatím nedocení. „Když chcete doopravdy to nejkvalitnější kakao, ale nemáte zatím trh, který by to uměl ocenit, nemůžu a ani nechci prodávat čokoládu za dvojnásobek, aby se nám to vrátilo. Na jednu stranu jsme tomu oddáni, na druhou stranu mě to trápí, protože je to ekonomicky nevýhodné,“ říká s tím, že kdyby si koupil kakaové boby z burzy v Holandsku, bude to levnější. Vlastní plantáž je ale cestou, jak být nezávislý na trhu s kakaovými boby a jeho výkyvech.
Oscarová čokoláda
I díky kvalitě použité suroviny si ale jejich čokoláda připsala řadu světových triumfů – na Great Taste Awards, vyhlašovaných v polovině září, získala několik ocenění a bodovala i v soutěži International Chocolate Awards. V branži je taková cena přirovnávaná k získání filmového Oscara. Společnosti Steiner & Kovařík to pomáhá při vývozu. „Třeba v Japonsku, kam dodáváme už zhruba deset let, na to koukají hodně, to samé v Americe. Ve finále ale naneštěstí pro nás stejně rozhoduje cena a my nejsme úplně nejlevnější,“ dodává Kovařík.
Nejvíc čokolád společnost prodá v Česku, daří se jí i v Německu či ve Španělsku. „Export je ale malé procento a nám ani moc nedává smysl. Když exportujete, musíte extrémně snížit marži,“ dodává Kovařík.
Obrat firmy byl loni 120 milionů korun, letos by měla čokoládovna dosáhnout na 160 milionů korun. Ambice na výrazně větší růst nemá. „Abychom byli schopni dělat to v této kvalitě, je pro nás maximální hranice obratu 200 až 250 milionů korun. Bojím se, že více než čtvrt miliardy nejde – to bychom museli naše ruční stroje nahradit linkami a linka už ke kvalitě čokolády není tak shovívavá. Pak už do toho musíte přimíchávat palmové oleje nebo lecitiny, což my nechceme,“ vysvětluje Kovařík.
Čokoláda za dvacku. Nebo za dvě stovky
Dnes jejich 70gramové balení čokolády stojí v průměru asi 180 korun, bonboniéra s 25 pralinkami se pak blíží tisícovce. Jak je tedy možné, že hypermarkety prodávají čokoládu už za 26 korun?
„Čokoláda není tak krásný sladký byznys, jak to vypadá. 70 procent světové produkce je z Afriky a tam podle informací ministerstva práce USA stále dělá pět milionů nevolníků za extrémně malé platy a pracují tam i dva miliony dětí. Cena kakaového bobu je tak velmi nízká. Navíc ten bob je extrémně hnojen – je to vlastně vyšlechtěné kakao a ty lusky jsou obrovské. Čokolády jsou ještě odtučněné od kakaového másla a je tam tak menší množství toho hodnotného. Pak je možné tuto cenotvorbu takto dělat. Navíc to dělají na velkých strojích. Malé marže, ale extrémní kvantita,“ vysvětluje Kovařík.
Společnost teď vedle klasických tabulek čokolády nabízí i funkční čokolády, čokolády s kolagenem a longevity čokolády. Sází přitom na ingredience, jako je hlíva ústřičná, mořský kolagen či hericium. „Je to pořád niche market. Není to vůbec to, co by nás živilo, ale věříme, že by nás to mohlo do budoucna začít živit,“ dodává Kovařík.
