Článek
V rubrice Aréna názorů nabízíme prostor pro diskuzi. Publikované komentáře procházejí redakčním výběrem a úpravou, nemusí však vyjadřovat stanovisko Seznam Zpráv.
Půjčit si v krizi je rozumné. Když přišel covid nebo drahé energie, stát si půjčil, aby lidem a firmám pomohl zlé časy přečkat. Tak to má být.
Dnes ale ekonomika v krizi není. Roste a nezaměstnanost je nízká. Podle ministerstva financí i České národní banky bude ekonomika příští rok poprvé po čtyřech letech nad svým potenciálem, tedy nad svými dlouhodobými možnostmi.
Přesto vláda v pondělí schválila rozpočet na rok 2027 se schodkem 386 miliard korun, jen o tři miliardy nižším, než původně navrhla. V korunách je to druhý nejvyšší schodek v historii. Je to krizový rozpočet v době bez krize.
Nejde jen o jedno velké číslo. Strukturální schodek, tedy ten, který nezmizí ani s dalším růstem ekonomiky, se podle podkladů ministerstva zvýší za jediný rok o celý procentní bod na 3,5 % HDP. Jak upozorňuje Národní rozpočtová rada, bude tak vyšší než v obou letech pandemie.
V knize Fantastické finance popisuji trilema, kterému žádná vláda neuteče: nízké daně, vysoké výdaje a nezadlužená budoucnost. Mít můžeme nanejvýš dvě z těchto tří položek. Vláda by přitom ráda všechny tři. Výdaje pro příští rok zvedá o 6,5 procenta, příjmy rostou o 3,8 procenta.
V programovém prohlášení se zavázala nezvyšovat žádné daně a snížit schodky slibuje později. To jsou fantastické finance v tom horším smyslu slova: založené na fantazii, ne na skutečnosti.
Na papíře v pořádku
Vláda se hájí tím, že si půjčuje na investice a obranu. Zvýšit výdaje na obranu na dvě procenta HDP je správné, i když jde jen o minimum našich závazků vůči NATO. A je fér dodat, že rozpočet díky evropské výjimce pro obranné výdaje dodržuje domácí i evropská pravidla.
Pravidla ale nejsou totéž co zdravé finance. Schodek není půjčka na konkrétní věc, ale rozdíl mezi všemi výdaji a všemi příjmy. Rozhodující je, co rozpočet jako celek dělá pro budoucnost.
Investice budou příští rok rekordní hlavně díky obraně. Téměř celý jejich meziroční nárůst připadá na ministerstvo obrany a ostatní investice podle analýzy Tomáše Holuba z Centra veřejných financí v souhrnu stagnují. Věda dostane o dvě miliardy víc, poroste tedy pomaleji než výdaje státu jako celek. Pro budoucnost toho tak rozpočet dělá méně, než se chlubí.
Podobně je to s červnovou garancí ministryně financí, že schodek nepřekročí tři procenta HDP. Formálně ji vláda splní: vládě vychází 2,8 %, což je číslo po odečtení zhruba 70 miliard obranných výdajů, jak to dovoluje evropská výjimka. Bez této úpravy to ale podle predikce samotného ministerstva bude 3,5 % HDP, a pokud se rozpočet vyčerpá celý, podle rozpočtové rady až 3,7 %.
Věřitelé nic neodečítají: stát si bude muset příští rok na trzích půjčit zhruba 390 miliard korun navíc.
Dieta od pondělí
Vedle otázky, proč a za co stát utrácí víc, než vybere, mě znepokojuje i rostoucí cena dluhu. Na úroky půjde ze státního rozpočtu příští rok 130 miliard korun, o 20 miliard víc než letos. A také víc, než dáme na vědu a vysoké školy dohromady. Do roku 2029 to má být podle výhledu ministerstva 160 miliard.
Průměrný úrok, který stát platí, je už teď nejvyšší od roku 2012 a podle Holubova propočtu zvýší samotný příští schodek budoucí náklady na úroky řádově o 20 miliard ročně. Dluh máme pořád nižší než většina Evropy a sám o sobě dnes problémem není. Tuto rezervu bychom si ale měli šetřit na příští krizi nebo na investice, které se vrátí. Ne ji utrácet v dobrých časech.
Vláda slibuje, že schodky začne snižovat od roku 2028. Připomíná mi to dietu od pondělí. Evropská výjimka pro obranu bude příští rok z velké části vyčerpána. Aby vláda dodržela svůj vlastní fiskální plán, bude podle rozpočtové rady muset v roce 2028 snížit schodek veřejných financí o 1,5 % HDP, tedy o 130 až 140 miliard v dnešních cenách.
Koalice zatím slibuje, že schodek státního rozpočtu v roce 2028 klesne „minimálně o 60 miliard“. Střednědobý výhled přitom v letech 2028 a 2029 počítá s výrazným poklesem investic do dopravy, tedy právě těch investic, kterými se dnes rozpočet chlubí. Plán, jak zhubnout, chybí.
Kde tedy škrtat?
Na kritiku vláda odpovídá otázkou: a kde tedy máme škrtat? Poctivá odpověď zní: nejen škrtat. Samotné zrušení superhrubé mzdy z roku 2021 připravuje veřejné rozpočty o více než sto miliard korun ročně. Bez příjmové strany se věrohodná konsolidace udělat nedá.
Ohlášené vyšší zdanění hazardu a tabákových či nikotinových výrobků jde správným směrem, na díru takové velikosti ale nestačí. Pomohly by chytřejší daně, například zdanění nemovitostí podle jejich hodnoty nebo nižší výdajové paušály.
Na straně výdajů nepomohou plošné škrty, ale revize výdajů a rozpočet řízený cíli: vědět, co za peníze dostáváme, a přestat platit to, co nefunguje. A k tomu jednoduché pravidlo: v krizi si půjčovat, v dobrých časech šetřit.
Rozpočet teď míří do Sněmovny a poslanci ho hypoteticky ještě mohou změnit. Nízké daně, vysoké výdaje a nezadluženou budoucnost najednou mít nemůžeme. Můžeme si ale vybírat poctivě a říkat nahlas, kdo co zaplatí. Schodek sám o sobě není zlo. Záleží na tom, kdy ho máme a co za utracené peníze dostaneme. Tento rozpočet má krizový schodek v dobrých časech a do budoucnosti přitom investuje málo.
