Penzijko, nebo DIP? Experti radí, jak z obou získat co nejvíc

Doplňkové penzijní spoření, takzvané penzijko, i dlouhodobý investiční produkt mají společné to, že jde o formu investování s vidinou zajištění peněz na stáří.

Sjednat je lze u institucí, na které dohlíží Česká národní banka (ČNB) a mají k tomu potřebné oprávnění. Jednoduše se však nedá určit, která z nich je nejvýhodnější a odborníci navíc doporučují produkty kombinovat.

Oba produkty je tedy možné využívat současně. „Vnímáme, že se český trh postupně posouvá od otázky ‚DPS, nebo DIP?‘ k otázce. Jak oba produkty efektivně kombinovat pro zajištění na stáří?‘ komentuje vývoj přístupu k jednotlivým produktům například mluvčí společnosti ČSOB Petr Milata, pod kterou spadá jak penzijní společnost, tak i investiční společnost Patria.

Upozorňuje společně s některými dalšími zástupci společností, že přesnější data, kolik lidí využívá obě možnosti najednou, se ale určují obtížně. „Obě skupiny klientů neustále rostou. DIP je zde teprve od roku 2024, zatímco DPS máme od roku 2013,“ uvádí finanční poradce společnosti Partners Lukáš Urbánek. „V praxi je nesmysl mít 20 smluv, ale zcela běžné je mít dvě smlouvy,“ pokračuje.

Doplňkové penzijní spoření u nás nabízí devět společností a člověk smí mít sjednané pouze jedno. U DIP je ale situace složitější, protože si jich jeden klient smí sjednat libovolný počet u různých zprostředkovatelů. Na oba produkty může lidem přispívat jejich zaměstnavatel. Pokud přispívá do 50 tisíc korun ročně na veškeré produkty na stáří, nemusí je firma danit jako mzdu a odvádět z nich sociální a zdravotní pojištění.

Nelze zjednodušeně určit, která z variant přilepšení na stáří je výhodnější nebo výnosnější. U obou variant nicméně platí daňová podpora. Je možné odečíst si od základu daně až 48 000 korun ročně, tedy 4000 korun měsíčně. Tento strop platí pro všechny podporované produkty na stáří dohromady.

„DPS bývá často základem dlouhodobého spoření díky státnímu příspěvku a příspěvku zaměstnavatele a profesionální správě. DIP naproti tomu oslovuje investory, kteří chtějí širší investiční možnosti, například investovat do fondů, ETF nebo dalších investičních nástrojů a zároveň využívat daňový odečet,“ vysvětluje Milata.

Jeden z rozdílů mezi DIP a penzijkem spočívá v tom, u koho si lze jednotlivé produkty sjednat. Penzijko je v Česku možné uzavřít pouze u jedné z devíti penzijních společností, které na našem území působí. Funguje pak na základě pravidelných měsíčních příspěvků do jednoho z typu účastnických fondů, kde se peníze investují buď dynamicky, smíšeně, konzervativně nebo alternativně. Na rozdíl od dlouhodobě investičního produktu je ale možné u penzijka získat státní podporu.

„Relativně často vidíme přístup, že klienti v rámci DPS optimalizují částku na maximalizaci státního příspěvku, případně jej využívají pro příspěvky zaměstnavatele, zatímco DIP využívají pro daňový odpočet,“ popisuje chování klientů společnosti Conseq její ředitel Richard Siuda.

V rámci penzijka měsíčně stát přidá 20 procent z každé vložené částky, když se pohybuje v rozmezí 500 až 1700 korun. Maximálně tak stát každý měsíc přispěje spořícím 340 korun měsíčně, což za celý rok činí 4080 korun.

Když střadatel zasílá na penzijko více než 1700 korun, státní příspěvek už si nezvýší, ale může si o tuto částku navíc snížit daně prostřednictvím daňového odpočtu.

Rozdíl mezi vloženou částkou a stropem pro státní podporu lze využít jako odpočet od daňového základu, celková částka ale nesmí překročit oněch 48 tisíc korun za rok a nelze do ní zahrnout ani státní příspěvky ani ty od zaměstnavatele. Pro maximální daňovou úlevu je pak potřeba zasílat měsíčně 5700 korun. Od těch se následně odečte 1700 korun a výsledný přebytek se použije k odpočtu od daňového základu.

Na druhé straně dlouhodobě investiční produkt funguje spíš jako taková daňová obálka, do které mohou lidé svoje investice zabalit. Investovat tak jde například přímo do akcií nebo do podílových fondů. Společností, které nabízejí DIP, je pak znatelně více než těch penzijních. Portfolio si lidé mohou individuálně poskládat podle svých preferencí, nebo do něj zahrnout již existující investice.

Pro zachování výhod DIP je potřeba splnit dvě podmínky - od uzavření smlouvy musí uběhnout alespoň deset let (120 měsíců) a klient musí dosáhnout 60 let. „To je již období, kdy by se mělo jednat o dynamickou strategii a nad 15 let by se mělo již jednat o výlučně akciovou strategii,“ míní například Lukáš Urbánek, finanční poradce Partners. Pokud si klient vybere prostředky dříve, přijde o daňové výhody a musí je zpětně dodanit, pokud tuto výhodu čerpal.

Na rozdíl od penzijka stát investorům sice neposkytuje žádný příspěvek, na druhé straně k možnosti využít daňový odpočet odpadá minimální limit pro výši měsíční investice. Teoreticky tak stačí investovat pouhou korunu.

„Ve výsledku se tedy již jedná o poměrně složitou kombinatoriku, které přes 90 procent lidí nerozumí,“ shrnuje systém produktů na stáří Urbánek.

Některé oslovené společnosti, které nabízí jak penzijko tak i DIP, se shodují na věkové skladbě jednotlivých produktů. „Nejčastěji si DIP zakládají klienti v kategorii 40 až 50 let. Následuje pak kategorie 30 až 40 let,“ uvádí například mluvčí České spořitelny Lukáš Kropík. Za letošní rok evidují téměř 3000 nově uzavřených DIP, přičemž celkový počet činí zhruba 13 tisíc.

„Zájem klientů o DIP je zatím stále nízký. Jedním z důvodů je omezené povědomí veřejnosti o tomto produktu a jeho výhodách,“ podotýká s tím, že z jejich zkušenosti klienti dlouhodobý investiční produkt moc neznají a ani jej aktivně nevyhledávají. „Pokud klienti řeší zajištění na důchod, častěji sahají po doplňkovém penzijním spoření, které je na trhu déle, je známější a pro řadu klientů představuje přirozenou první volbu,“ vysvětluje.

Podobně vypadá situace i ve společnosti Generali. „Zastoupeny jsou všechny věkové skupiny, ale největší podíl mají klienti mezi 40 až 50 lety (přes 35 procent), za nimi hned následuje věková skupina 30 až 40 a dále je významný podíl je i ve skupině mezi 50 až 60 lety,“ přibližuje zájem jednotlivých věkových skupin finanční ředitel Generali Investments CEE Marek Beneš. Ročně podle jeho slov uzavírají DIP nižší tisíce klientů.

Některé další společnosti uvádí, že DIP je atraktivnější i pro mladší ročníky. Například za ČSOB jde o klienty v rozmezí 25 až 45 let. „Tito klienti jsou zpravidla zvyklí investovat a více se zajímají o složení portfolia, nákladovost nebo možnost aktivněji ovlivňovat investiční strategii. Očekáváme však, že s rostoucím povědomím bude věkové spektrum klientů DIP postupně širší,“ říká například Milata za ČSOB. Penzijko pak mívá nejširší zastoupení.

Podle NN Penzijní společnosti, která poskytuje doplňkové penzijní spoření, tvoří klienti s DPS ve věku 25-54 let 70 procent. „Nejvíce jsou zastoupeni klienti ve věku kolem 45 až 50 let, následovaní skupinou 30 až 40 let,“ popisuje skladbu klientů mluvčí společnosti Iveta Končelíková. Lidé starší 55 let s penzijkem u nich tvoří 19 procent. Společnost navíc vnímá, že o spoření na stáří zájem stále roste. Ke konci letošního června zaznamenali meziroční nárůst počtu klientů s DPS o zhruba 17,5 procenta. DPS navíc mohou sjednat i rodiče svým dětem. Odborníci navíc upozorňují, že právě dlouhodobý horizont u spoření na stáří hraje významnou roli.

Vhodné je tedy od mládí investovat spíše dynamicky a až s blížícím se odchodem do důchodu investování přesunout ke konzervativnějším fondům. Právě na to se zaměřuje chystaná novela zákona o penzijku, která by kromě plošného snížení poplatků penzijním společnostem mohla přinést pro mladé ročníky například vyšší státní podporu nebo automatickou strategii životního cyklu při zakládání produktu.

„Obecně platí, že mladší klienti s dlouhým investičním horizontem častěji využívají dynamičtější fondy, které mají vyšší potenciál zhodnocení, ale zároveň více kolísají,“ dodává Končelíková.

Jak u penzijka, tak i u dlouhodobě investičního produktu hraje významnou roli výše povinných poplatků. U penzijka se v současnosti dělí na poplatek za správu a výkonnostní poplatek. Jednotlivé procentuální výše se pak dělí podle jednotlivých typů účastnických fondů a jejich maximální limit omezuje zákon. Průměrně vychází většinou poplatek kolem dvou procent ročně.

Nyní však poslanci projednávají u DPS zásadní snížení poplatků – pokud návrh projde, měl by penzijním společnostem stačit poplatek ve výši 0,5 procenta. To by náklady klasického penzijní fond posunulo na úroveň, kde se ještě před nedávnem pohybovaly poloautomatické investiční platformy.

Společnosti tvrdí, že kvůli tomu nebudou mít peníze na získávání nových klientů. Zabránit tomu může automatický vstup do systému, uvedla Asociace penzijních společností pro server Novinky.cz . Lidé by se do spoření automaticky zapojili v okamžiku, kdy vstoupí do systému sociálního pojištění. Tedy ve chvíli, kdy získají první zaměstnání nebo začnou podnikat. Měli by i možnost do jisté doby ze systému vystoupit.

U DIP je situace o něco složitější, protože pro jeho poplatky pravidla a jejich výše se často liší podle jednotlivých investičních nástrojů a poskytovatelů. Typicky mohou být poplatky vstupní nebo manažerské. Některé společnosti mohou nabízet i předplacené, řada odborníků ale varuje, že nejsou výhodné.

Dále je potřeba například počítat s poplatky za konverzi měn, pokud někdo investuje do aktiv v zahraničí.