Článek
Nová evropská obalová pravidla pro podnikatele, jimiž se má například snížit množství obalového odpadu nebo zvýšit jeho recyklovatelnost, čekají úpravy. Některé povinnosti nařízení o obalech (PPWR), které původně znevýhodňovaly malé podnikatele, se pravděpodobně zmírní.
Jde o takzvané rozšířené odpovědnosti výrobců (EPR), které podniky musejí dodržovat od 12. srpna. EPR přenáší odpovědnost za obaly výrobků na toho, kdo zboží uvedl na trh. Tato firma se musí starat o registraci, evidenci nebo třeba zajištění zpětného odběru obalu. Výrobci a dovozci baleného zboží či e-shopy a distributoři dovážející zboží ze zahraničí musejí vedle administrativních povinností také platit poplatek autorizované obalové společnosti, a to zvlášť v každé zemi, kam exportují.
EPR také znamená například povinnost mít pověřeného zástupce v každé zemi Evropské unie, kam chtějí výrobci zboží odesílat. Zástupce má výrobci pomáhat plnit obalové závazky v zemi.
Pro malé nebo střední e-shopy ovšem mohou být administrativní náklady vyšší než zisk z prodeje v dané zemi, a může je to tak znevýhodňovat.
„U velké společnosti se tyto náklady rozloží do velkého objemu prodaného zboží. U malého e-shopu ale může být fixní cena registrace, poradenství nebo zástupce vyšší než samotné EPR poplatky. Výsledkem pak může být, že podnikatel raději přestane do některých zemí prodávat. To jde proti myšlence jednotného evropského trhu,“ uvedla senior konzultantka poradenství v oblasti změny klimatu a udržitelnosti v EY Česká republika Kateřina Tichá.
Co chce EU změnit
Europoslanci proto tento týden schválili částečnou úlevu z obalových pravidel pro malé podnikatele. Podpořili pozastavení povinnosti ustanovit pověřeného zástupce pro malé firmy se sídlem v Evropské unii, které mají méně než 50 zaměstnanců a ročním obrat nebo bilanční sumu do deseti milionů eur. Pozastavení má platit do roku 2035 nebo do přijetí zákona o oběhovém hospodářství, podle toho, co nastane dříve.
S návrhem o pozastavení části EPR pro malé podniky vstupuje Parlament do trialogu, ve kterém jednají Parlament, Komise a Rada EU o společném řešení. Ještě před započetím vyjednávání musí své stanovisko předložit Rada EU.
„Spolu s kolegy z EPP (European People’s Party, pozn. red.) budeme ještě jednou naléhat na Radu, aby co nejdříve přijala svou pozici a aby se tato část omnibusu projednala v urgentním módu odděleně od ostatních, dosud neuzavřených textů. Jedině tak lze dohodu uzavřít do konce roku a začít ji vymáhat na začátku roku příštího. Záleží to ovšem na tom, zda se členské státy odhodlají k rozhodnutí v následujících týdnech,“ uvedla europoslankyně Danuše Nerudová (STAN).
Zásadní podle ní je, aby byla pravidla přiměřená. „Zjednodušení nesmí znamenat, že se povinnosti přestanou týkat těch, kdo na trh dávají opravdu velké množství výrobků. Zároveň ale nedává smysl, aby firma, která do jedné země pošle deset balíčků, nesla stejnou zátěž jako firma, která jich pošle deset tisíc,“ vysvětlila.
„Proto si dovedu představit prahové hodnoty podle množství odpadu, který firma v dané zemi uvede na trh. Pod určitou hranicí by stačily zjednodušené povinnosti nebo minimální paušál. Princip ,znečišťovatel platí’ by tím zůstal zachován. Velcí výrobci by dál plnili plné povinnosti a malí prodejci by přitom nebyli z evropského trhu vytlačováni byrokracií, která neodpovídá jejich skutečnému dopadu,“ míní Nerudová.
Evropské nařízení o obalech (PPWR) platí od roku 2025, ale do praxe se promítá až v poslední době. Od 12. srpna musí obchodníci dodržovat většinu nových povinností — včetně rozšířené odpovědnosti výrobců nebo omezení prakticky nerozložitelných „věčných chemikálií“ (PFAS).
Do 12. srpna v Česku platila pro produkci do 300 kilogramů obalů ročně a obratu do 25 milionů korun ročně výjimka z povinnosti zpětného odběru, evidence či registrace. Tento systém podle tiskové mluvčí odpadové společnosti Eko-kom Lucie Müllerové fungoval dobře.
„Tyto firmy celkově představují jen několik málo desetin procenta všech obalů na českém trhu a toto řešení bylo zcela funkční. Administrativa spojená se zapojením těchto firem a náklady s ní spojené totiž přesahují množství peněz, které taková malá firma do systému EPR vkládá za samotné prodané obaly,“ míní.
Jak na nařízení doplácejí firmy
Někteří drobní podnikatelé nyní kvůli novým pravidlům omezují export zboží. Mezi nimi je například Andrea Holzknechtová, která vyrábí proutěné kabelky. Ty prodává na mezinárodním tržišti Etsy.
„Jsem zaregistrovaná do německého systému LUCID (německý registr obalů, pozn. red.), ale další země už jsem vzdala. Přestala jsem do EU kabelky nabízet. Mimo ČR prodávám v řádu kusů a stane se, že ten rok zrovna do konkrétní země, kde jsem registrovaná, neprodám nic. Přesto musím strávit čas administrativou, zaplatit za předpokládaný objem odpadů a pak podat vyúčtování. Pro malé vývozce, jako jsem já, je to zbytečně složité. Zjednodušení a centrální registrace v rámci EU by mi rozhodně pomohla a prodeje bych obnovila,“ uvedla Holzknechtová.
Podle zakladatele poradenské firmy Suscon Adama Kubného představují nová obalová pravidla vysokou administrativní i finanční zátěž zejména v případě, kdy podnik prodává zboží do více členských států EU.
„Pro malý podnik prodávající například do deseti nebo dvaceti členských států tak nejde o jednu administrativní povinnost, ale o soubor národních režimů, které se mohou v jednotlivých zemích lišit. Právě proto může být případné pozastavení povinnosti ustanovit pověřeného zástupce pro mikro a malé podniky významným zjednodušením, samotnou administrativu spojenou s EPR však neodstraní,“ poznamenal Kubný.
Ideální by podle ředitele firmy Obalový hospodár Tomáše Schabjuka bylo vytvořit jednotný evropský registr namísto toho, aby měl každý stát vlastní systém. Současná složitá pravidla totiž některé firmy neodrazují jen od exportu do zahraničí, ale i od samotného dodržování povinností EPR.
„Jeden registr, jedno hlášení, jedna platba rozdělená automaticky mezi členské státy podle objemu. Technicky to není nemožné, PPWR to ale v současné podobě nezavádí a harmonizace EPR systémů napříč EU je zatím spíše vzdálenou vizí než blízkou realitou. Dokud to tak je, malí přeshraniční prodejci budou buď nést nepřiměřenou administrativní zátěž, nebo - a to je realita - povinnosti ignorovat,“ řekl.
S jednotným registrem souhlasí i ředitelka Obalového institutu Syba Iva Werbynská. „Firma by údaje předávala prostřednictvím jednoho rozhraní, podle jednotných definic a ve společném formátu. Financování by přitom dál směřovalo do zemí, kde její obaly končí jako odpad. Pro malé objemy obalů by měl existovat jednotný evropský zjednodušený režim: omezený rozsah údajů, například jedno roční hlášení a přiměřené administrativní náklady. Rozsah úlev by se měl odvíjet také od množství obalů, nejen od počtu zaměstnanců firmy,“ uvedla.
