Stavitel nemocnic si půjčí přes miliardu a chce zatopit státní konkurenci

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Původem řecký podnikatel Sotirios Zavalianis si naděluje k šedesátinám nezvyklý dárek – velkou porci dluhu na další porci práce.

Jeho holding Akeso je po skupině Agel druhým největším privátním hráčem v českém zdravotnictví. Kvůli novým plánům vydává velký balík dluhopisů, vybrat chce od jedné do jedné a půl miliardy korun v závislosti na poptávce. Úrok činí 6,7 procenta, splatnost cenných papírů je pět let.

Tento týden Česká národní banka schválila firmě informační prospekt. Emisi pro Akeso připravovaly Komerční banka a Unicredit, přes oba tyto ústavy jdou nyní obligace do prodeje. Obchodovat se budou také na pražské burze.

„Máme před sebou investiční záměry, které na první pohled nebudou dávat všem smysl,“ uvádí Zavalianis na vysvětlenou, proč si znovu nepůjčuje klasicky u bank, jak to dělal v posledních letech. Sám říká, že v holdingu potřebuje „dobudovat ekosystém“ a veřejnou nabídku si vyhodnotil jako vhodný doplněk bankovních úvěrů.

Zavalianis žije v Česku od 80. let, šedesátku slaví v září. Ve zdravotnictví podniká od roku 1998. Dnes jeho skupina funguje jako univerzální poskytovatel komplexní péče hrazené přes pojišťovny stejně jako ve státních nebo komunálních nemocnicích. Těm chce Zavalianis v budoucnu ještě víc konkurovat a nový kapitál má rozvoj skupiny urychlit.

Donedávna ctil strategii, kterou líčí jako „pomalý organický růst“, kdy firmu rozvíjel hlavně z provozního zisku. „Před třemi lety jsem si ale řekl, že to musím změnit,“ říká. S pomocí bankovních půjček se pustil do miliardových projektů v nemocničních areálech v Berouně a Hořovicích, v Praze začal stavět novou polikliniku. Výnos z dluhopisů má jít na dotažení těchto akcí.

Konkrétně na nový sedmipatrový pavilon v Hořovicích, který už stojí jako hrubá stavba a příští rok se má začít otvírat. Ale i na stavby, které s léčením bezprostředně nesouvisí. V Berouně na novou administrativní budovu, v Hořovicích na druhou mateřskou školku pro děti budoucích zaměstnanců.

Celý holding za loňský rok vykázal tržby 5,5 miliardy a hrubý zisk před odpisy (EBITDA) 753 milionů. Ke konci roku disponoval vlastním kapitálem 5,2 miliardy, cizí zdroje činily 3,15 miliardy. Nově vybrané peníze z dluhopisů část tohoto dluhu umoří. Čtvrt miliardy půjde na refinancování tří stávajících úvěrů u Komerční banky, dále prospekt mluví o „snížení obchodních závazků“ a „snížení factoringu pohledávek“.

Firemní dluhopisy jsou v Česku čím dál častější. Jen za poslední měsíc s podobnými emisemi přišla zbrojařská skupina CSG, pojišťovna Direct nebo investiční skupina Emma Capital končícího šéfa PPF Jiřího Šmejce. Ve všech třech případech i v případě Akesa půjde nakupovat i v malých objemech od deseti tisíc korun.

Podle Martina Dočekala, známého recenzenta cenných papírů z portálu dluhopisar.cz, se na mladém českém trhu drobní investoři často spálí, když někdo z podnikatelů vybírá přes dluhopisy jen startovní rizikový kapitál. Akeso je však podle něj jiný případ splňující parametry solidní akce, kdy si zkušená firma půjčuje na „škálování“ fungujícího byznysu a dluh má dostatečně krytý vlastním majetkem a ziskem.

Nemocnice v Berouně a Hořovicích Zavalianis koupil v roce 2007 od Středočeského kraje. Klasický okresní špitál v Berouně přebudoval na rehabilitační komplex a centrum jednodenní chirurgie, vedle nechal postavit psychiatrickou kliniku.

Hořovický areál funguje jako velká všeobecná nemocnice s vyhledávanou porodnicí. Kromě toho Akeso provozuje onkologické centrum v Pardubicích a ambulantní ordinace v Praze.

Do nového pavilonu v Hořovicích bude Zavalianis potřebovat 500 nových zaměstnanců. Chce pro ně postavit v první fázi 280 bytů se zlevněným nájmem, což lze brát jako zaměstnanecký benefit, ale také jako realitní investici, která se zároveň vrátí firmě – a to, jak říká majitel, formou „stabilizace pracovní síly“.

Přetahovat personál jen penězi mu nepřijde fér, pokud by zároveň nezvedl platy všem. Tedy i stávajícím zaměstnancům, což by ale zas bylo příliš drahé. Perspektivnější je hýčkat personál nepřímo, což je přístup, do kterého zapadá i plán s novou mateřskou školkou.

Nově chystané byty s dluhopisy přímo nesouvisí. Stavět by se měly na klasický investiční úvěr, způsob financování se podle prospektu ještě diskutuje, v přípravě jsou i povolovací procedury. Výhledově má Zavalianis ještě další vize.

„Jednáme o připojení vysoké zdravotnické školy,“ plánuje a má prý už i vyhlédnutý konkrétní cíl. Víc nechce zatím prozrazovat, kromě obecné představy, že by firmě pomohla vlastní líheň zdravotníků s diplomem i bez. Tedy lékařů, sester, záchranářů, porodních asistentek nebo „koordinátorů zdravotní péče“, jak Zavalianis říká profesi, kterou líčí jako svůj vynález a která podle něj neefektivnímu českému zdravotnictví hodně chybí.

Privátní zdravotnické firmy jsou pro část politiků i veřejnosti zdrojem neklidu a námitek, že na státem placené péči by neměl nikdo vydělávat. Podle provozovatelů je to ale základní nepochopení.

„Celý náš zázrak je v efektivitě. V maximálním využití výrobních prostředků,“ přibližuje svůj pohled na podnikání Zavalianis, absolvent VŠE v Praze ještě v 80. letech. Stížnosti ohledně zisku bere jako mentální návrat do socialismu, když vysvětluje, že nepodniká na ničí úkor, ale že se naopak snaží mít lepší služby – tím pádem i víc pacientů a větší díl z koláče pojistného, se kterým se pak jako soukromník snaží nakládat hospodárněji než státní konkurenti.

Jako příklad uvádí vytížení operačních sálů, kdy každý z nich stojí ve splátkách přístrojů, mzdách a odpisech budov kolem sta milionů ročně. Vzhledem k fixním nákladům je potřeba maximální vytížení.

Z dnešních 17 tisíc operací ročně by se Zavalianis rád dostal výhledově na trojnásobek, tedy na desetinu všech operačních zákroků v Česku. K tomu vedou dvě cesty. Jednak demografie, díky níž celý „trh“ přirozeně roste. A jednak růst na úkor ostatních, tedy především menších regionálních nemocnic, odkud se pacienti tak jako tak stahují do větších center s lepší pověstí.

„Hodně nemocnic už má dnes prázdno a měly být dávno zavřené. Nemáme nemocniční síť stavěnou podle potřeb republiky, ale podle politických intervencí. Nikdo z politiků nechce, aby právě v jeho regionu nemocnice zavřela,“ říká k tomu, co vidí jako neduh zdejšího systému. Jako příklad uvádí porodnici v Rokycanech, což je sousední okres vedle Hořovic. Plzeňský kraj do ní před třemi lety investoval 70 milionů korun, ale po půl roce ji kvůli malé poptávce a provozním ztrátám zavřel.

Zbytečným plýtváním podle Zavalianise bylo rozpustit do menších regionálních špitálů tolik evropských dotací, místo aby se péče koncentrovala. Špitály by se pak mohly specializovat a tím zlepšovat svoji péči. „Pokud by si někdo troufl síť racionalizovat a koncentrovat, ukázalo by se, že by odpadl i problém s nedostatkem nemocničních lékařů,“ věří řecko-český podnikatel.