Článek
Společnost Zhongzhi Enterprise Group, která v čínském finančním systému fungovala jako „stínová banka“, podala žádost o vyhlášení konkurzu, čímž se rozběhl jeden z největších bankrotů v Číně za poslední roky. Společnost je provázána s dalšími subjekty a podle odborníků by její pád mohl představovat potenciální riziko pro celý tamní finanční systém.
Zhongzhi, která v minulosti ovládala aktiva v hodnotě více než bilionu jüanů, tedy přes tři biliony korun, se dostala do potíží už v srpnu. Tehdy investorům oznámila, že její prostředky nestačí na splátky a že spouští plán „sebezáchrany“, který bude zahrnovat i restrukturalizaci dluhu – jinými slovy investory připravovala na to, že ze svých peněz rozhodně všechny neuvidí.
V listopadu pak firma uvedla, že její závazky ve výši až 64 miliard dolarů převýšily její aktiva, která se tehdy odhadovala na asi 38 miliard dolarů. A zatím poslední dějství odstartoval páteční výrok pekingského soudu, který na sociální síti WeChat zveřejnil prohlášení, že majetek společnosti nestačí na splacení všech dluhů a společnost „zjevně postrádá schopnost splácet v plné výši“.
Kromě finanční roviny získal případ záhy i tu trestní, čínské úřady od listopadu přijaly „trestní donucovací opatření“ vůči „mnoha podezřelým“. Zatím však není podle BBC jasné, o koho by se mohlo jednat. Jisté je pouze to, že nejde o zakladatele společnosti Sie Č'-kchuna, protože ten zemřel v roce 2021 na infarkt.
Čínské úřady se v podobných případech obvykle snaží problém co nejrychleji vyřešit, aby se nešířil dál. A ani tentokrát to nebude jinak, bankovní regulátor již oznámil, že použije „silnou medicínu“. Jenže v tomto případě vzniklo nebezpečí mimo finanční systém – v realitním sektoru.
Realitní sektor v plamenech
Ten po mnoho let patřil k tahounům čínské ekonomiky a podle BBC tvoří až jednu třetinu HDP celé země. Jen za minulý rok vyrostlo v Číně podle údajů společnosti Statista 6,5 milionu nových nemovitostí – a to už byly nejlepší dny realitního boomu sečtené.
Kromě bytů rostly i nejrůznější infrastrukturní projekty, jenže u obou těchto kategorií se nejednou ukázalo, že šlo o „stavbu pro stavbu“, aniž by se vzala v úvahu rentabilita. A to vše na dluh.
Úvěry poskytovaly nejen oficiální banky, ale také jejich „stínové“ sestry – společnosti jako je Zhongzhi Enterprise Group. Často jde o fondy, které svůj kapitál čerpají třeba z vkladů bohatých investorů a jejichž byznys se začal prudce rozvíjet po roce 2008, kdy přísnější regulace omezila možnosti oficiálních bank. V době největšího rozmachu ovládaly stínové banky asi tři biliony dolarů a tyto prostředky často skončily v realitním sektoru.
Jenže jakmile se čínská i světová ekonomika nakazily následky covidové pandemie, dostaly se do úzkých i developerské firmy. Největší krach zatím představuje Evergrande, vážné finanční potíže řeší také Country Garden. Podle odhadů dluží developeři čínským bankám až 30 procent hodnoty jejich aktiv.
