Hlavní obsah

Komentář: Až ČNB vyšroubuje úroky na 5 %. Kdo bude vítěz a kdo poražený?

Foto: Shutterstock.com

Na pražských Příkopech se v posledním čtvrtletí loňského roku odehrály velké věci, které budou mít velké dopady.

Reklama

5. 1. 11:00

Ostrá ofenziva České národní banky by měla mimo jiné pročistit a zklidnit Divoký západ, který se rozvinul na trhu firemních dluhopisů.

Článek

Česká národní banka (ČNB) i na svém posledním, předvánočním zasedání utáhla měnovou politiku více, než většina analytiků očekávala. Růstem sazeb o rovné procento na 3,75 % se dostala na úroveň naposledy viděnou v létě 2008, a zakončila tak z měnověpolitického hlediska skutečně překotné čtvrtletí. Vždyť ještě v září byla dvoutýdenní sazba ČNB o celé tři procentní body nižší.

Do roku 2022 budeme tedy vstupovat se sazbami, které mohou dobře pamatovat jen ti, jimž je kolem čtyřicítky. A to ještě nejsme s růstem u konce. V prvním čtvrtletí se dostaneme s repo sazbou ČNB na pět procent. Kdo budou vítězové a kdo poražení této měnové ofenzivy centrální banky?

Vyhněme se samozřejmým prohlášením o tom, že takto dramatický růst sazeb vyvolá recesi. To je přece důvod, proč to ČNB všechno dělá. Kdyby byla snazší a méně bolestivá cesta, jak lidi přesvědčit, aby ve svém ekonomickém jednání nepočítali se setrvalou vyšší inflací, jistě by se po ní centrální bankéři vydali. Ale jiná cesta bohužel není. Ne při minimální nezaměstnanosti, velkém (skoro řeckém a jasně proinflačním) strukturálním deficitu veřejných financí a s inflací na mnohaletých maximech.

Mezi poražené se v nadcházejících měsících a letech zařadí trh nemovitostí určených k bydlení. Ten byl přehřátý už před pandemií. Nadhodnocení bytů dosahovalo podle ČNB koncem roku 2019 patnácti až pětadvaceti procent. A gigantické vládní deficity, nulové sazby a naprosto nepochopitelné uvolnění limitů úvěrových ukazatelů centrální bankou v dubnu 2020 nedovolily, aby tato bublina během pandemie splaskla, což se jinak v krizích obvykle děje.

Výrazný nárůst inflace, zčásti živený právě trhem nemovitostí skrze takzvané imputované nájemné, vyvolal nakonec (byť trochu pozdě) adekvátní měnověpolitickou reakci ČNB. Společně s obnovením úvěrových limitů od letošního dubna to jistě vyvolá korekci cen rezidenčního bydlení.

Při hypotečních sazbách kolem 5,5 až 6 procent, které budou od druhého čtvrtletí 2022 v České republice realitou, totiž za stávajících cen dosáhne na hypotéku jen minimum lidí. A také investoři do nemovitostí budou mnohem více než dosud zvažovat, zda se jim vyplatí kupovat aktivum, u něhož příliš nelze očekávat další kapitálové zhodnocení a jehož hrubý roční výnos (výnos z pronájmu) je nakonec nižší než sazba na spořicím účtu v bance. A to ještě nebereme v potaz, jak s popsaným vývojem naloží investoři v mnoha českých realitních fondech.

Dalšími poraženými budou dlužníci bez přístupu k eurovému financování. Zejména menší a střední podniky, pro něž je obtížné půjčit si ve stále nízko úročeném euru, dostanou při nejbližší refixaci úvěru nebo při návštěvě banky studenou sprchu. Kromě cen energií a rostoucích nákladů práce se v příštím roce budou potýkat též s mnohem nákladnějším financováním. Pro některé z nich, zejména pro podniky, které fungují v modelu nízkých marží a vysokého zadlužení, to bude kombinace velmi nebezpečná.

A mezi poražené se zařadí i trh korporátních dluhopisů. V posledních letech se kvůli kombinaci nízkých sazeb a nešťastné regulace stal z tohoto trhu Divoký západ se spoustou pochybných projektů, minimální ochranou investora a neméně nízkou pravděpodobností splacení. V prostředí nejvyšších sazeb za 15 let to bude ještě mnohem horší. Kromě výrazného přecenění existujících dluhopisů také ubude nových emisí. Což tedy nebude v mnoha případech vůbec špatně. Vysoké sazby odstraní z trhu také spoustu projektů, které nikdy neměly vzniknout.

Profitovat z nové politiky ČNB naopak budou střadatelé. Po desetiletí, v němž pohled na úroky na spořicích nebo běžných účtech tlačil mnoho lidí do rizikových a často nerozumných investic, se situace zlepší. Jistě, z reálného pohledu to stále nebude žádná velká sláva. Ale čtyřprocentní sazby na spořicích účtech budou v novém roce přece jen lepší než donekonečna se opakující (skoro) nula. A podaří-li se centrální bance dostat alespoň domácí poptávkovou inflaci pod kontrolu, bude to nakonec i z reálného hlediska nejhezčí pohled za posledních deset let.

Radovat by se z podzimní ofenzivy ČNB měla také česká koruna. Pro všechny je asi překvapením, jak málo na dosavadní kroky ČNB reagovala. Viceguvernér Marek Mora dokonce v ČT řekl, že kurzový kanál „nefunguje“. Ale nakonec ji ČNB k nějakému posílení hrubou silou úrokového diferenciálu přece jenom dotlačí. Růst sazeb na pět procent v prvním čtvrtletí roku 2022, ke kterému jasně směřujeme, se na kurzu nakonec projeví. V příštím roce koruna posílí někam mezi 24,50 a 24,75 koruny za euro.

A nakonec se růst sazeb bude líbit i bankám. Objemy hypoték se sice propadnou o desítky procent a o spotřebitelské a firemní úvěry bude také mnohem menší zájem. Ale bankám to vynahradí obrovský objem lépe úročených vkladů u ČNB v kombinaci s faktem, že sazby na vkladech střadatelů zdaleka nekopírují růst sazeb ČNB v poměru jedna ku jedné.

Sdílejte článek

Reklama

Doporučované