Článek
Evropa chce do vědy a biotechnologií poslat miliardy a nový Biotech Act (návrh evropské legislativy, který má posílit konkurenceschopnost EU v biotechnologiích zjednodušením regulace, urychlením klinických studií a podporou investic) má za cíl zrychlit klinické studie. Pokud ale nebude fungovat technologický transfer, nejlepší objevy dál skončí u publikace nebo patentu, případně v rukou dravých amerických investorů.
Další miliardy na vědu ani nové investiční fondy samy o sobě silné evropské biotechnologické firmy nevytvoří. Chybí to hlavní: propojení mezi objevy z laboratoří a trhem.
Právě zde z pohledu investora vidím jedno z nejkritičtějších míst evropského inovačního ekosystému. Mezi akademickým výzkumem a biotechnologickým start-upem, do kterého jsou investoři ochotni vložit peníze, existuje riziková fáze, ve které nestačí pouze prokázat, že vědecká hypotéza funguje. Je potřeba ověřit, zda z objevu může vzniknout skutečný produkt. To znamená doložit, že princip funguje (proof-of-concept), ochránit duševní vlastnictví, potvrdit, že produkt odpovídá na klinickou potřebu, připravit strategii pro schválení u regulatorních orgánů, detailně popsat výrobu a postupně také vybudovat tým schopný celý vývoj řídit.
Tady podle mě vzniká skutečné evropské „údolí smrti“. Projekt už bývá příliš aplikovaný na to, aby ho financovaly klasické grantové programy, a zároveň příliš nejistý a málo ověřený pro běžné investiční fondy rizikového kapitálu. Proto bych debatu o evropském biotechu nestavěl pouze jako otázku nedostatku peněz. Stejně důležité je, kde jsou v inovačním řetězci tyto peníze dostupné, a jakou konkrétní bariéru mají odstranit.
Evropa nepochybně trpí také nedostatkem kapitálu v pozdějších fázích. Problém má dvě části. Z evropské vědy potřebujeme vytvářet více firem, do kterých se investorům vyplatí vstoupit, a současně jim zajistit dostatek evropských peněz pro klinický vývoj a další růst. Pokud vyřešíme pouze první část, tak nejlepší společnosti budou na velká investiční kola potřebná pro klinické studie hledat kapitál ve Spojených státech. Logicky se tam postupně přesune i ekonomická hodnota, kterou vytvořily.
Proto by měl být profesionální technologický transfer zásadní součástí evropské strategie pro biotechnologie. Univerzity a výzkumné instituce bychom neměli posuzovat pouze podle počtu publikací a patentů. Patent sám o sobě není inovací ani produktem. Důležitější je, kolik technologií se podaří licencovat, kolik vznikne životaschopných spin-offů, tedy firem založených na výsledcích výzkumu, a kolik soukromého kapitálu přilákají. A především kolik objevů se reálně posune směrem k pacientům a na trh.
Zrychlení klinických studií, které Biotech Act navrhuje, jednoznačně vítám. Výsledkem by ale neměla být pouze kratší zákonná lhůta. Potřebujeme měřitelně zkrátit skutečnou dobu od chvíle, kdy je studie připravená do zařazení prvního pacienta. A to včetně procesů v nemocnicích a etických komisí.
Stejně pozitivně vnímám snahu přivést do České republiky více klinických studií. Je to přínosné pro nemocnice, lékaře i pacienty. Neměli bychom si ale plést schopnost realizovat klinické studie se schopností vytvářet vlastní biotechnologický průmysl. Pokud zahraniční společnost vlastní patent, technologii i produkt a v Česku provádí část klinického programu, získáváme cenné odborné zkušenosti a ekonomickou aktivitu. Hlavní hodnota, kterou úspěšný vývoj vytvoří však stále patří tomu, komu patří duševní vlastnictví.
Ambicí České republiky by nemělo být pouze čistě přilákat více zahraničních klinických studií. Měli bychom chtít, aby stále více těchto studií zadávaly firmy, které vznikly z české nebo evropské vědy.
Právě zde může mít smysl i diskutovaná česká věda. Její přínos bych neviděl pouze v tom, že zprostředkuje zahraničním firmám české výzkumné kapacity. Důležitější je opačný směr: systematicky vyhledávat kvalitní české vědecké výsledky, pomáhat je připravit na technologický transfer a propojovat je s investory, průmyslem a mezinárodními partnery. Jen tak štědře financovaná česká věda nebude končit u publikací či patentů.
Česká republika ani Evropa netrpí nedostatkem kvalitní vědy. Potíž je v tom, že vědecký, lidský a finanční kapitál neumějí proměnit v produkty a firmy. Biotech Act proto bude skutečně úspěšný jen tehdy, když nejen urychlí klinický vývoj existujících biotechnologických firem, ale pomůže Evropě systematicky zakládat na její vědě nové firmy, o které budou mít investoři zájem. Nepotřebujeme pouze více peněz na vědu, potřebujeme především efektivnější most mezi nimi.
