Hlavní obsah

Epidemie femicidy v Mexiku. Umírá tam rekordní počet žen

Foto: Profimedia.cz

Protesty v Mexico City o celosvětovém dni proti násilí na ženách, tedy 25. listopadu.

Reklama

18. 12. 2020 10:00

V Mexiku se mluví o krizi femicidy. Jen za letošek se v Mexiku stalo skoro 2900 žen a dívek obětí vraždy.

Článek

Od ledna do dubna hlásila tato latinskoamerická země necelých tisíc obětí, v polovině prosince je to už podle Národní občanské observatoře pro femicidu (ONCF) 2874 zavražděných žen. Problém, který dennodenně zasahuje do životů desítek milionů žen a dívek, se sestává z několika úrovní, jejichž řešení je v nedohlednu.

Říkej tomu femicida

Dřív se tomu chybně říkalo zločin z vášně. Femicida je vražda ženy z prostého důvodu: že je žena. Novinářský projekt Říkej tomu femicida si klade za cíl dostat do veřejného prostoru nejen tento termín, ale především to, co se za ním skrývá. Protože prevence je ta nejlepší zbraň.

Celý týden vycházejí na Seznam Zprávách texty, rozhovory a vysvětlovací grafy týkající se tématu femicida a násilí na ženách ve světě i v Česku. Sdílejte s námi vaše komentáře na sociálních sítích pod hashtagem #Rikejtomufemicida.

Bilance případů femicid je v Mexiku dlouhodobě alarmující, kroky, které by vedly alespoň ke zmírnění situace, však příslušné mexické orgány podnikají jen velmi sporadicky.

Seznam Zprávy mluvily s Argentinou Casanovou, mexickou novinářkou a zástupkyní organizace REDMYH, jež se zabývá genderovými otázkami a zvyšováním povědomí o nich ve státě Campeche. Podle Casanovy ztěžuje zlepšení krize mimo jiné beztrestnost pachatelů femicid v Mexiku.

„V rámci debaty o toleranci násilí na ženách je beztrestnost vrahů ta nejstrašnější věc. Situaci zhoršuje i skutečnost, že mnoha případům takového násilí se v Mexiku nedostane kvalitního, nebo vůbec nějakého vyšetřování, jež by vyústilo ve spravedlivý proces,“ popsala Casanova.

Ingrid Escamilla, 25 let

Letos v únoru dorazila policie v Mexico City na místo činu, kde našla tělo pětadvacetileté Ingrid Escamilly, stáhlé z kůže a bez některých orgánů. Podle americké CNN na místě byl i šestačtyřicetiletý muž, celý od krve, kterého policie okamžitě zatkla. Podle dalších informací to byl pachatel a také manžel oběti. Ingrid zabil několikanásobným pobodáním poté, co mezi nimi došlo k hádce. Některých Ingridiných orgánů se vrah snažil zbavit v kanalizaci, aby se zbavil důkazů.

Vražda otřásla celým Mexikem i kvůli tomu, že se obrázky a videa z místa činu dostaly do médií. Jedny z mexických novin, Pasala, použily titulek „Byla to Amorova chyba“.

„Beztrestnost navíc s koronavirovou krizí dostala novou podobu – pandemie podle vyšetřovacích orgánů brání provedení běžných postupů v obvyklém čase,“ podotkla Mexičanka. Koronakrize přitom v tomto kontextu jen přilila olej do ohně – v dubnu letošního roku zaznamenalo mexické ministerstvo veřejné bezpečnosti podle zpravodajského webu Expansion Politica nejvyšší počet femicid od roku 2015, necelých 300.

Ač země každoročně čelí v celosvětovém měřítku vysoce nadprůměrnému počtu femicid, čehož si všímají i média po celém světě, panuje kolem tohoto tématu na administrativní úrovni v Mexiku spíše nezájem a zmatek. Úřady vykazují jiná čísla než neziskové organizace – zatímco ONCF zaznamenala v roce 2020 skoro 2900 obětí, jako tento typ trestného činu ale mexické orgány vyšetřovaly jen necelou třetinu z nich.

Mexiko, celým názvem Spojené státy mexické, čítá dvaatřicet států, přičemž nejvyšší počty femicid hlásí šest z nich. Guanajuato, Chihuahua, stát Mexico, Baja California, Michoacán a Guerrero. Podle Casanovy není pochyb o tom, že v rozdílných počtech mrtvých žen hrají roli mimo jiné kulturní odlišnosti.

Fátima Aldrighett, 7 let

Sedmiletou Fátimu neznámá žena unesla ze školy v únoru letošního roku. Později byla nalezena mrtvá v plastovém pytli. Na jejím těle se našly známky sexuálního zneužití a násilí. Pozdější vyšetřování dokázalo dívčino znásilnění a znaky mučení. Pár dní poté byli tři pachatelé dopadeni.

„V Mexiku je každý stát jiný. Ať už jde o geografická specifika, nebo o společenské i kulturní praktiky. Ženy v jednotlivých státech proto v různé míře zažívají diskriminaci, misogynii a zesilující násilí, jež prohlubuje nerovnost, v níž vyrůstají už odmala,“ vysvětlila Casanova.

Do skládačky, která vede k pochopení rozdílů v mentalitě jednotlivých států, přidala novinářka i fakt, že entity s nejvyššími počty femicid jsou také ty s nejvyšší aktivitou zločineckých organizací. „Rozsáhlé násilí, jež ve společnosti rozpoutala válka proti drogám, již vyhlásil exprezident Felipe Calderón v roce 2009, mělo dopad i na bezpečnost, potažmo i životy mexických žen a dívek,“ upřesnila Casanova.

Mezi Mexičankami sice podle ní panuje strach, odbornice ale zdůraznila, že tuto emoci ve společnosti vystřídala odvaha. „Vnímáme to jako extrémní situaci – i přes strach, který pociťujeme, nám dává naše ženská komunita sílu jít dál. Víme, že nejsme samy a že naše příběhy budou vyslyšeny. Dodává nám to odvahu bojovat v každodenním životě proti tomu monstru, jakým násilí na ženách je,“ uvedla Casanova.

Desetitisíce Mexičanek v ulicích

Kromě každodenních bojů se Mexičanky pouští i do těch více viditelných. Třeba v podobě protestů. Desítky tisíc mexických žen vyšly do ulic za poslední čtyři roky několikrát. V roce 2016 zářila bulváry hlavního města fialová barva - proto se celé události začalo říkat „fialové jaro“. Hnutí se postupně rozšířilo po celé zemi a bojovalo obecně proti systémovému machismu v zemi, ale také proti násilí na ženách a femicidě.

Yesica Celene, 28 let

V březnu před dvěma lety skončil život osmadvacetileté matky tříletého Oscara Y. Celene poté, co ji její bývalý partner několikrát bodl nožem. Pracovala v obchodě s obuví v obchodním centru v Mexico City. Právě tam byla nalezena, při převozu do nemocnice zemřela. Pachatel se následně neúspěšně pokusil o sebevraždu.

Yesica žila v Mexico City od střední školy. Byla jedináčkem a s tříletým synem žila u své matky. Podle jednoho příbuzného se Yesičin bývalý partner neustále snažil o znovuobnovení vztahu, ona ale odmítala.

Její matka zase vypověděla, podle mexického deníku Excelsior, že docházelo k potyčkám. Bývalý partner její dcery dokonce zaútočil i na ni, když se snažila dceru bránit, a vyslovil i údajně výhrůžku, že by „Oscar mohl zůstat bez matky“. Samotný pachatel je nyní ve vězení, kde předtím byl už třikrát, na kontě měl už dříve obvinění z domácího násilí.

Situace se ale nezlepšila. A o tři roky později byly mexické ulice opět plné protestujících žen. Na nohy Mexičanky dostal příběh náctileté dívky, kterou znásilnili čtyři policisté. Tentokrát si série demonstrací vysloužila přízvisko „třpytková“, ženy totiž třpytky v ulicích používaly ke zviditelnění.

„Feminismus se dostal do ulic, a tedy i do médií a veřejného povědomí,“ komentuje protesty Casanova: „I když má hnutí původce v různých proudech, vysílá jednotný signál, a to napříč všemi věkovými kategoriemi.“ Podle novinářky jsou tyto momenty z nedávné mexické historie nepochybně nejsilnějšími a nejdůležitějšími momenty v mexickém ženském emancipačním hnutí.

Foto: Profimedia.cz

Protesty v první polovině listopadu v Mexico City. Některé z demonstrujících hlásily, že je policisté napadli a že došlo i na sexuální násilí.

Argentina Casanova však podtrhuje fakt, že desetitisíce žen v ulicích „dráždí“ mexickou vládu. „To, že ukazujeme prstem na agresory a že se dokážeme spojit v jeden hlas, je pro vládní aparaturu nesnesitelné,“ říká.

Mariana Lima, 29 let

Mariana se rozhodla v červnu před deseti lety opustit svého manžela, který se na ní dopouštěl násilí. „Budu si na něj stěžovat, vím, že se nic nestane. Říká mi vždycky, že se mu nemůže nic stát, protože je policista, ale stejně ho budu žalovat,“ řekla Marina Lima při posledním setkání se svou matkou Irineou Buendía. Její poslední slova směrem k matce byla, že se vrátí kolem třetí hodiny a dají si společně oběd. K tomu už nikdy nedošlo. Marinu Limu její manžel zavraždil. Bylo jí dvacet devět let.

V den, kdy Marina Lima zemřela, její matce zavolal její manžel a oznámil jí, že Marina spáchala sebevraždu. Ona ale tušila, že to bylo jinak a celých šest let bojovala za spravedlnost. Bojovala nejen s nespravedlností, ale také s vysokou mírou zkorumpovaného policejního a soudního systému v Mexiku.

Až v roce 2013 převzal celý případ mexický Nejvyšší soud. Po dlouhém administrativním procesu a vyšetřování se Irinea Buendía dočkala rozsudku v její prospěch, manžel její dcery byl zatčen. Dnes se Irinea snaží pomoci lidem v podobné situaci jako lidskoprávní aktivistka.

Když se v roce 2018 do prezidentského křesla dostal Andrés Manuel López Obrador, sliboval Mexiku zlepšit systém sociální spravedlnosti a pro ženské hnutí představoval naději. Mexico City si dokonce do čela zvolilo starostku Claudii Sheinbaumovou. Obrador ale svoje sliby nenaplnil, naopak začal spolupracovat s ultrakonzervativními politiky.

V letošním roce navíc prezident Obrador utáhl kohoutky financí tekoucích do ženských azylových domů. A to o tři čtvrtiny. „90 procent nouzových volání jsou plané poplachy,“ nechal se také slyšet mexický prezident s tím, že „Mexičanky ještě nikdy nebyly víc v bezpečí než dnes“. Letos v březnu protesty pokračovaly a miliony žen se přidaly i k historicky první stávce proti násilí na ženách.

„Prezident tvrdí, že ženské protesty zastiňují důležitější problémy,“ komentuje Casanova. Podle ní právě tím Obrador hnutí delegitimizuje a snaží se jej především oslabit.

Ve spojitosti s protipandemickými opatřeními se navíc demonstrace stávají ilegálními. „Vede to k tomu, že jsou účastníci protestních akcí zatýkáni a stigmatizováni, ospravedlňuje to projevy nenávisti proti nám,“ dodává.

Podle Argentiny Casanovy je pro budoucí změnu nezbytné především důkladné vzdělávání mladé generace. „A také pokračovat v boji proti nespravedlivému právnímu systému, který znevýhodňuje ženy. No a v neposlední řadě zviditelňovat všechny příběhy, převrátit dogma tak, aby ty otěže mohl převzít stát, aby nám garantoval a sám respektoval lidská práva,“ uzavírá mexická novinářka.

Sdílejte článek

Reklama

Doporučené