Článek
Americko-izraelská operace představuje historickou příležitost k přetvoření Blízkého východu. Tato slova údajně na konci března vzkázal Muhammad bin Salmán, korunní princ Saúdské Arábie a faktický vládce země, americkému prezidentovi Donaldu Trumpovi.
Podle zjištění amerického deníku The New York Times hraje arabská země v dalším pokračování ozbrojené kampaně Spojených států zásadní roli.
Zdroje z tamních zpravodajských služeb listu uvedly, že Rijád nejen vyzývá k pokračování vojenské akce, ale také k jejímu zintenzivnění. Trump tuto zprávu o roli korunního prince nepřímo potvrdil, když novinářům řekl: „Ano, je to bojovník. Bojuje s námi.“
Regionální mocnost se svou roli snaží popírat a veřejně drží pacifistickou linii. „Saúdskoarabské království vždy podporovalo mírové řešení tohoto konfliktu, a to ještě předtím, než vůbec vypukl,“ uvedla saúdská vláda ve svém prohlášení a dodala, že představitelé „zůstávají v úzkém kontaktu s Trumpovou administrativou a náš závazek se nemění.“
Země, která se považuje za ekonomického a politického lídra arabského světa, nicméně již dlouho vnímá Írán jako rivala a hrozbu. Na její straně stojí i menší bohaté státy v Zálivu, zejména Spojené arabské emiráty. Na začátku konfliktu si spojenci stěžovali, že nebyli o americko-izraelském útoku předem dostatečně informováni, a že USA ignorovaly jejich varování, že válka bude mít devastující důsledky pro celý region. Nyní naopak vidí otevřené okno příležitosti.
Před Washingtonem argumentují, že Teherán nebyl měsíční bombardovací kampaní vedenou USA dostatečně oslaben a Bílý dům by měl akci dotáhnout do konce. Zdroje agentury AP tvrdí, že podle spojenců USA v Zálivu by operace měla pokračovat dokud se do chování íránských představitelů nepromítnou výrazné změny.
Dvě vize pro region
Je důležité vědět, proč jsou Írán a Saúdská Arábie rivaly. Nepřátelství a nedůvěra mezi Araby a Peršany, kteří jsou původními obyvateli Íránu, sahají až do počátků islámu, jenž vznikl v 7. století v Mekce a Medíně – tedy na území dnešní Saúdské Arábie. Většina Saúdů patří k sunnitské větvi islámu, zatímco většina Íránců k rivalské šíitské větvi.
Sunnité a šíité
Rozdíl mezi sunnity a šíity vznikl po smrti proroka Mohameda v roce 632 a týká se hlavně otázky, kdo měl vést muslimskou obec: Sunnité uznávají jako legitimní první čtyři chalífy zvolené komunitou, zatímco šíité věří, že vedení mělo náležet výhradně prorokovu bratranci a zeťovi Alímu a jeho potomkům. Z toho se postupně vyvinuly i odlišné náboženské autority a teologické důrazy. Dnes tvoří sunnité většinu muslimů na světě, zatímco šíité jsou početní zejména v Íránu, a rozdíl mezi oběma větvemi má nejen náboženský, ale i historicko-politický rozměr.
V 70. letech minulého století se Saúdové pokoušeli uzavřít bezpečnostní dohodu, která by zahrnovala i Írán. Vztahy se prudce zhoršily, když byl v roce 1979 svržen íránský šáh Muhammad Rezá Pahlaví. Moci v Íránu se chopil ajatolláh Rúholláh Chomejní, jenž zavedl šíitský teokratický režim a začal prosazovat revoluční islám, který představoval přímou hrozbu pro náboženskou legitimitu saúdského království a tamní vládnoucí dynastie.
Rozpory však nemají pouze náboženský rozměr. Jde o vůdčí roli v regionu. Saúdsko-íránské soupeření se podle expertů v posledních letech stále více soustředí na dvě protichůdné vize pro celý Blízký a Střední východ.
Korunní princ Muhammad, který zahájil plán ekonomické a sociální transformace známý jako Vize 2030, tvrdí, že chce region vyvést z konfliktů a zaměřit se na rozvoj a prosperitu, která již nebude opřená pouze o export fosilních paliv. Arabský poloostrov i přilehlé oblasti by v této vizi zůstaly silným spojencem USA a politicky by mnohem více integrovaly i Izrael. Ostatně značná část muslimského světa v uplynulých letech opatrně nastoupila do procesu normalizace vztahů s Židovským státem.
Na druhé straně Írán pod vedením zesnulého ajatolláha Alího Chameneího a nyní jeho syna Modžtaby zůstává odhodlán k ozbrojenému odporu proti Izraeli a jeho podporovatelům, především USA. Jeho vůdci si představují region zbavený toho, co nazývají americkou a izraelskou hegemonií – ať už vojenskou, kulturní nebo ekonomickou – a chtějí větší roli pro mocnosti jako Čína a Rusko. Teherán využívá tuto vizi k rámcování současné války.
Přímé zapojení?
Náboženský režim v Íránu disponující nebezpečnými zbraněmi i mocnými spojenci navíc představuje značné bezpečnostní riziko nejen pro Saúdskou Arábii, ale i pro celý region. Mezi oběma stranami však dlouho panovalo opatrné příměří. Střetávaly se pouze nepřímo, například skrze podporu různých stran v občanské válce v Jemenu.
I před současnou eskalací státy Zálivu islámskou republiku ujišťovaly, že nedovolí, aby Spojené státy jejich území a vzdušný prostor využily k útoku. Saúdský korunní princ se k tomu na konci ledna osobně zavázal íránskému prezidentovi Masúdu Pezeškjánovi.
Navzdory svým předválečným diplomatickým snahám byly Saúdská Arábie, Katar a Spojené arabské emiráty – spolu s Bahrajnem a Kuvajtem – od začátku konfliktu zasaženy tisícovkami íránských dronů a raket. Zatímco hlavní nápor těchto útoků nesly Spojené arabské emiráty, íránské střely zasáhly mimo jiné i důležité saúdské ropné pole a rafinerie ve východní provincii, diplomatickou čtvrť v centru Rijádu a americkou leteckou základnu Prince Sultan poblíž hlavního města.
Saúdská Arábie se dosud zdržovala vojenské odvety proti Íránu z obavy, že by to království vystavilo ještě větší agresi. Její trpělivost však zřejmě slábne a spekuluje se dokonce i o možnosti přímého zapojení.
V dosud nejostřejším prohlášení saúdského představitele varoval ministr zahraničí princ Faisal bin Farhan 19. března Írán, že jeho země a její regionální partneři disponují „velmi významnými kapacitami a schopnostmi, které by mohly uplatnit“. Uvedl také, že malá důvěra, která byla s Íránem vybudována po obnovení diplomatických vztahů mezi oběma zeměmi v roce 2023, byla zcela zničena, a dodal, že pokračující agrese by v těchto vztazích nezanechala téměř nic, co by se dalo zachránit.
O dva dny později vyhostily saúdské úřady íránského vojenského atašé, jeho asistenta a další tři íránské diplomaty.
Podle lidí obeznámených se situací, kteří hovořili s agenturou Bloomberg, Rijád informoval Washington, že bude reagovat vojenskou akcí, pokud Írán zaútočí na jeho energetickou a vodohospodářskou infrastrukturu, jak to slíbil, pokud prezident Trump splní svou hrozbu a napadne íránská energetická zařízení.
Saúdským cílem by v ideálním případě byla změna íránského teokratického režimu. Ta se již nezdá být příliš reálná, nicméně i jeho podstatné oslabení by bylo pro monarchii politicky přínosné.
„Saúdové příliš nevěří, že by tato válka definitivně odstranila íránskou hrozbu, ani že by je USA, které nesou odpovědnost za vyvolání současného konfliktu, ochránily před íránskými útoky. To platí zejména v případě, že by se Saúdská Arábie zapojila do konfliktu přímo,“ napsal Michael Ratney, bývalý americký velvyslanec v Saúdské Arábii, v komentáři pro Centrum pro strategická a mezinárodní studia. „Až se prach z aktuálního konfliktu usadí, jejich nejlepším scénářem je Írán řízený oslabenou verzí téže Islámské republiky, která vládne zemi od roku 1979, doufejme s výrazně sníženou schopností a sklonem k exportu revoluce.“
Monarchie také podporuje rázné kroky USA k znovuotevření Hormuzského průlivu, klíčové úžiny pro vývoz ropy, plynu a dalších komodit z Perského zálivu.
Pokud Írán bude i nadále kontrolovat Hormuzský průliv a splní svou hrozbu narušit další klíčovou úžinu, průliv Báb-al-Mandab u ústí Rudého moře, znamenalo by to pro Saúdskou Arábii, největšího světového vývozce ropy, katastrofu.
