„Írán se přepočítal.“ Riskuje vztek sousedů, kteří k němu nebyli nepřátelští

Luxusní hotel v Dubaji v sobotu zachvátily plameny. Resort Fairmont The Palm na dubajském umělém ostrově Palm Jumeirah, který je domovem mnoha nejbohatších obyvatel města, zasáhl dron.

Ten svou dráhu začal na druhé straně Perského zálivu. Společně s dalšími bezpilotními letouny a salvou balistických střel vyletěl z Íránu. Teherán tak reagoval na předchozí úder izraelské a americké armády na svém území, při němž zemřel i nejvyšší vůdce země, ajatolláh Alí Chameneí.

A přestože íránský prezident Masúd Pezeškján později zásah popisoval jako otevřené vyhlášení války muslimům po celém světě, jeho země neváhala zasáhnout další státy islámského světa.

Státy Perského zálivu nesly hlavní tíhu odpovědi Teheránu, který o víkendu naplnil své hrozby, že v případě útoku zacílí na americké základny v regionu. Řada z nich se nachází právě i ve státech „naproti“ Íránu.

Bohaté ropné země - jako Katar, Bahrajn a Spojené arabské emiráty - platily do určité míry za ostrovy neutrality ve velmi komplikovaném islámském světě.

Na jednu stranu jsou spojenci USA (Američané tam mají zmíněné základny), ale zároveň kvůli svým byznysovým zájmům byly vždy státy schopné udržovat minimálně korektní vztahy se všemi významnými regionálními i světovými hráči.

Například Dubaj ve Spojených arabských emirátech byla dlouho považována za jedno z nejstabilnějších útočišť Blízkého východu. Tamní hotely poskytovaly luxusní život stejně tak íránským podnikatelům a ruským oligarchům, jako americkým celebritám.

Tento obraz byl o víkendu nenávratně otřesen, komentuje americký deník The New York Times.

Spojené arabské emiráty byly jedním z největších obchodních partnerů Íránu, který tak respektoval jejich bezpečnost.

Jenom na ně však v sobotu podle tamního ministerstva obrany mířilo více než 200 dronů a 137 balistických raket. Většina těchto projektilů byla zachycena, ale 14 dronů spadlo na území a do vod Emirátů. Úlomky zachycených raket a dronů dopadaly na město a způsobily další škody a zranění. Další škody hlásí i Saúdská Arábie, Bahrajn, Kuvajt, Katar a Omán.

Pro sousedy Íránu je to citlivý moment. Ocitli se uprostřed hry, které se v uplynulých měsících urputně snažili vyhnout.

Nejméně půl tuctu představitelů regionu, včetně dvou ministrů zahraničí, přijelo v uplynulém měsíci do Washingtonu, aby před útoky varovali. Je zřejmé, že Trumpova administrativa při zahájení útoku na Írán prosby spojenců v regionu ignorovala.

Druhá varianta je ta, že veřejně deklarovaná prohlášení vždy nemusela odpovídat realitě.

Deník Washington Post v neděli s odkazem na čtyři anonymní zdroje informoval, že saúdskoarabský korunní princ Mohammad bin Salmán během uplynulého měsíce několikrát telefonicky kontaktoval Trumpa a prosazoval útok USA, a to navzdory své veřejné podpoře diplomatického řešení.

Ať tak či onak, mnohé ze států Zálivu se spoléhají na obrannou podporu Spojených států a stále doufají, že budou mít nějaký vliv na průběh vojenské kampaně USA a Izraele. Nyní se ale také musí soustředit na ochranu svého vlastního vzdušného prostoru a kritické infrastruktury.

Šestice členů Rady pro spolupráci v Perském zálivu, která zahrnuje Bahrajn, Kuvajt, Omán, Katar, Saúdskou Arábii a Spojené arabské emiráty, nyní koordinuje reakci na celou krizi.

„Nadcházející dny budou složité,“ řekl pod podmínkou anonymity serveru Politico vysoký diplomat z jedné ze zemí Perského zálivu. „Írán se hrubě přepočítal, když zaútočil na GCC,“ odkázal zkratkou na celou skupinu. Konkrétní diskutované kroky však nesdělil.

Každá z cílových zemí vydala prohlášení odsuzující íránské útoky a slíbila, že se budou bránit. Vedoucí představitelé Spojených arabských emirátů a Saúdské Arábie, mezi nimiž panuje už několik měsíců napětí kvůli občanským válkám v Súdánu i v Jemenu, si v sobotu telefonicky promluvili. I to může být známkou toho, jak útok otřásl celým regionem.

„Je to špatné pro Záliv, zejména pro Emiráťany - nic je nezasáhne víc než drony a rakety na obloze nad Dubají nebo Abú Zabí. To je to poslední, co chtějí vidět,“ uvedl pro Financial Times Firas Maksad z konzultační společnosti Eurasia Group.

Připomíná, že lídři těchto států často vyzdvihovali hodnotu bezpečí. „Státy Zálivu velmi přehodnocují svůj postoj vůči Íránu, a pokud to bude pokračovat, budou se cítit nuceny reagovat,“ řekl.

Nicméně kritika nemíří jen na Írán. Schytaly to i Spojené státy. Ománský ministr zahraničí Badr Busajdí, který zprostředkovává jaderná jednání mezi USA a Íránem, v sobotu uvedl, že je „zděšen“ společnou operací, která byla zahájena jen několik hodin poté, co se setkal s americkým viceprezidentem J. D. Vancem v poslední snaze zabránit vojenským útokům.

„Tento krok neslouží dobře ani zájmům Spojených států, ani věci globálního míru,“ napsal Busajdí na X. „Naléhavě žádám Spojené státy, aby se do toho dále nezaplétaly. Tohle není vaše válka.“

Americký prezident Donald Trump v neděli nicméně překvapil a oznámil, že souhlasí s pokračováním dialogu s Íránem. Bude jednat s těmi íránskými představiteli, kteří americké a izraelské údery z posledních dvou dnů přežili.

K regionální diplomacii a rozhovorům vyzvalo třeba i Turecko, americký spojenec z NATO, který sdílí hranici s Íránem. „Vyzýváme všechny strany, aby okamžitě zastavily útoky,“ ozvalo se z Ankary.

Írán ještě má prostor situaci eskalovat. Pokud by zaútočil na energetickou infrastrukturu v Perském zálivu, dá se očekávat ještě silnější reakce ze strany USA a jejich arabských spojenců.

Příjmy těchto států jsou z velké míry tvořeny prodejem ropy, ten však Írán může přiškrtit, což pro země přináší riziko. Surovina totiž většinově proudí Hormuzským průlivem, který spojuje Perský záliv s Ománským zálivem a dále s oceánem.

K blokádě by Írán mohl využít miny, rychlé čluny i raketové systémy. Zatím je však zdrženlivý - takovým zásahem by totiž poškodil i vlastní ekonomiku. Přes stejný průliv proudí i íránská ropa, jejímž hlavním odběratelem je Čína. Blokáda je silná páka, ale zároveň riskantní krok.

Spojené arabské emiráty, jejichž zájem je v této úžině zřejmě největší, tak situaci bedlivě sledují. Už samotná skutečnost, že se monarchie stala cílem přímé vojenské akce, ohrožuje její ekonomický model - a zejména Dubaj, která se v uplynulých letech stala dominantním obchodním, turistickým a finančním centrem Blízkého východu.

Emirát se odklonil od závislosti na příjmech z ropy rozšířením turismu, finančních služeb a obchodu - a úspěšně se proměnil v prosperující bezdaňovou metropoli poháněnou velkým přílivem zahraničních pracovníků.