Článek
Ačkoli napětí mezi Spojenými státy a Íránem v posledních týdnech eskalovalo a americký prezident Donald Trump do regionu poslal ohromnou vojenskou sílu, vedle toho stále probíhaly i rozhovory diplomatů obou stran o omezení íránského jaderného programu.
Dva dny - ani ne celých 48 hodin - od poslední schůzky však ukázaly, který přístup se v tuto chvíli uplatní. Zatímco ve čtvrtek si obě strany pochvalovaly aktuální vývoj vzájemných jednání, v sobotu brzy ráno už na Írán padaly bomby.
Těsně předtím Trump řekl, že z jednání „není nadšený“, ale zároveň tvrdil, že o úderu ještě nerozhodl.
Ještě před dvěma dny se přitom situace u jednacího stolu zdála být poměrně slibná. Vyslanci Washingtonu i Teheránu se ve čtvrtek sešli ve švýcarské Ženevě.
Dohody se zatím dosáhnout nepodařilo, ovšem diplomaté obou stran hovořili o zatím vůbec nejintenzivnějším kole jednání a Badr Busajdí - ománský ministr zahraničí, který byl prostředníkem rozhovorů - se dokonce nechal slyšet, že američtí a íránští představitelé dosáhli „významného pokroku“.
„Obě strany se vrátí ke konzultacím se svými hlavními městy a diskuse na technické úrovni se uskuteční příští týden ve Vídni,“ doplnil neutrální mediátor. Jednání měla být už v pondělí.
O progresu hovořil íránský šéfdiplomat Abbás Arakčí. „Existuje vzájemné porozumění, že obě strany budou pokračovat v jednání podrobnějším způsobem,“ dodal.
Donald Trump, kterého ve městě na Rhôně zastupoval jeho zvláštní vyslanec pro Blízký východ Steve Witkoff a prezidentův zeť Jared Kushner, pak v pátek souhlasil s dalšími rozhovory, ačkoli dal znovu najevo nespokojenost s tím, že nedošlo k dohodě.
Jared Kushner, Steve Witkoff a Badr Albusaidi ve čtvrtek 26. února v Ženevě na jednáních o íránském jaderném programu.
„Nejsem spokojen s tím, že nám nechtějí dát to, co potřebujeme,“ řekl novinářům při odletu z Bílého domu do Texasu. „Nejsem z toho nadšený, uvidíme, co se stane.“ Jestli tou dobou už Donald Trump s úderem počítal, není jasné.
Agentura Reuters každopádně od anonymního zdroje z administrativy zjistila, že se prezident rozhodoval na základě informací od svých poradců, kteří ještě ve čtvrtek potenciální útok zhodnotili jako „scénář s vysokým rizikem, ale také vysokým ziskem.“
Informace měly obsahovat nekompromisní hodnocení rizika velkých ztrát na straně USA, ale zvažovaly také vyhlídky na generační změnu na Blízkém východě ve prospěch zájmů Washingtonu.
Šéf Bílého domu Írán už před časem důrazně varoval. Už 19. února prohlásil, že Írán musí dosáhnout dohody do 10 až 15 dnů, jinak se stanou „opravdu špatné věci“.
Konec trpělivosti
Do uplynutí lhůty v její kratší verzi stále ještě jeden den sice zbýval, ale hlášený (ne)pokrok mohl Trumpa donutit ultimátum posunout. Podobně nečekaná rozhodnutí přijal už v minulosti.
Někteří experti věřili, že k dohodě skutečně dojít může. I ředitel Mezinárodní agentury pro atomovou energii Rafael Grossi dříve uvedl pro BBC, že nová dohoda je možná a naléhavě potřebná, podle něj však existující diplomatické okno nemusí zůstat otevřené dlouho.
Trump tak vyvíjel mohutný tlak. Nařídil největší posílení americké vojenské přítomnosti na Blízkém východě od invaze USA do Iráku v roce 2003 a tlačil i ekonomicky. Na začátku týdne USA oznámily rozšíření sankcí zaměřených na subjekty spojené s Íránem a stínové flotily.
„Íránský režim nadále špatně spravuje svou ekonomiku, což má katastrofální důsledky pro jeho obyvatelstvo, a upřednostňuje financování zahraničních zástupců a raket před základními potřebami obyčejných Íránců,“ uvádí se v prohlášení amerického ministerstva zahraničí ze dne 25. února. „Dnešní sankce se zaměřují na nelegální finanční prostředky, které režim využívá k prosazování svých zlovolných a destabilizujících cílů.“
Zejména tato taktika mohla působit jako snaha zlepšit pozici svých vyjednávačů. Sám ministr Arakčí pro íránskou televizi poznamenal, že zrušení sankcí, které ochromily íránskou ekonomiku, vyjednavači Teheránu položili na stůl jako svůj hlavní požadavek.
I pokud posilováním armády v regionu a sankcemi Trump skutečně jen ukazoval své trumfy, zdá se, že momentální neúspěch dosáhnout dohody ho připravil o trpělivost. A rozhodnul se americké zájmy prosazovat silou, což už několikrát dříve naznačil.
Republikán, který se jindy snaží mírové dohody uzavírat za každou cenu, v tomto případě šanci na její dosažení velmi pravděpodobně minimálně na čas odložil.
Ostatně to se stalo i po jeho prvním útoku na blízkovýchodní mocnost v červnu loňského roku. Rozhovory - které i tak neprobíhají v přímém formátu, ale pouze přes prostředníka - po operaci zaměřené na íránský jaderný program ustaly. Teherán dokonce situace využil k tomu, aby pozastavil spolupráci s Mezinárodní agenturou pro atomovou energii OSN a vyhostil její inspektory.
Loňský útok měl přitom podle Trumpa celý jaderný program - a tedy i potřebu rozhovorů - ukončit. Program byl podle něj zcela zničený, byť experti to viděli jinak. Podle MAAE nehrozilo, že by Írán bezprostředně vyvinul jadernou zbraň.
Posléze se opět usedlo k jednáním, kde Íránci svůj program argumentačně využívali ve snaze dosáhnout odstranění mezinárodních sankcí, které drtí jejich ekonomiku.
Podle Josefa Krause, politologa a experta na Írán z Masarykovy univerzity, který krátce po sobotním útoku poskytl Seznam Zprávám rozhovor, byl Teherán připravený svůj jaderný program v souladu s mezinárodními podmínkami a smlouvami výrazně limitovat.
Podle íránských státních médií každopádně vyjednavači islámské republiky trvali na tom, že Írán má právo na mírové využití jaderné energie, a odmítli požadavky USA na úplné zastavení obohacování uranu na íránském území a převoz zásob 400 kg obohaceného uranu mimo zemi.
Teherán opakovaně popírá, že usiluje o získání atomové zbraně a tvrdí, že jeho program slouží výlučně na mírové účely. Ze států, které jaderné zbraně nevlastní, je to však pouze právě Írán, kdo dlouhodobě obohacuje uran na úroveň, která se blíží úrovni potřebné pro vývoj takové zbraně.
Podle britské stanice BBC přesto íránští vyjednávači měli protistraně skrze ománského ministra nabídnout jisté ústupky, ačkoli oficiálně tato informace z Teheránu nepřišla. Jednou z možností, o které se hovoří, bylo, že Íránu bude po tříletém až pětiletém pozastavení povoleno obohacovat uran na minimální úrovni - odpovídající třeba potřebám výroby energie v jaderných elektrárnách - pod mezinárodním dohledem.
