Článek
Na sklonku své dlouhé vlády získával íránský nejvyšší vůdce Alí Chameneí pocit, že skrze něj promlouvá Bůh. Alespoň to řekl 31. prosince 2023, kdy se sešel s rodinou bývalého vůdce Íránských revolučních gard Kásima Solejmáního.
Chameneí prohlásil, že před více než 20 lety předával důstojníkům Revolučních gard inspirativní poselství. „Všemohoucí Bůh mluvil! Ve skutečnosti to byl můj jazyk, ale byla to Boží slova; bylo to velmi mimořádné sezení,“ citoval ho tehdy server Iran International. V islámské teologii lze Chameneího tvrzení, že Bůh mluvil skrze něj, považovat za rouhání.
Aktuální válka na Blízkém východě v on-line reportáži:
„Megalomanie, sebestřednost, sebezbožštění, prohlašování, že je prorok nebo hlas Boží, smysl pro výjimečnou moudrost a extrémní narcismus, jsou považovány za vlastnosti despotů na konci jejich vlády. Despoté postupně upadají do pasti moci, lhostejní ke křehkosti autoritářské moci,“ reagoval na Chameneího slova Faradž Sarkúhí, známý íránský literární kritik a politický komentátor žijící v exilu.
Arbitr sporů i vůdce ozbrojených sil
Jaký vlastně Chameneí byl? Znalci íránského vůdce popisují jako mimořádně schopného politika – od roku 1989, kdy převzal roli zakladatele islámského režimu Ruholláha Chomejního, se dokázal vypořádat se všemi konkurenty, ať už to byl pragmatik Hášemí Rafsandžání, demokrat Muhammad Chátamí nebo radikál Mahmúd Ahmadínežád.
Zároveň zvládl udržovat dlouholetá nepřátelství hned s třemi silnými protivníky: Spojenými státy, Izraelem i Saúdskou Arábií. S poslední jmenovanou zemí se nicméně íránský režim s pomocí čínských zprostředkovatelů pragmaticky smířil.
Jeho vliv na íránský režim byl přitom zcela zásadní. V teokratickém Íránu sice funguje parlament, Rada dohlížitelů i mocné ozbrojené složky v čele s revolučními gardami, konečné slovo při klíčových rozhodnutích ale měl vždy Chameneí.
Byl zároveň hlavou státu, velitelem ozbrojených sil i ideologickým vůdcem. Ve chvílích, kdy propukaly spory mezi liberálnějším parlamentem a konzervativními kleriky, byl právě Chameneí nejvyšším arbitrem.
Alí Chameneí pochází z hluboce věřící rodiny z města Mašhad, imámem byl už jeho otec a stali se jimi i dva jeho bratři (celkem má Chameneí sedm sourozenců). Po krátkém pobytu v iráckém Nadžafu začal studovat islám ve svatém městě Kóm, kde ho učil mimo jiné i jeho pozdější předchůdce a vůdce islámské revoluce Chomejní.
Právě během studií se pozdější íránský muž číslo jedna začal silně zajímat o politiku, čímž se odlišil od většiny svých spolužáků.
Jak připomíná jeho portrét od Institutu Montaigne, Chameneí mimo jiné přeložil do perštiny dílo radikálního klerika Sajjída Qutba, z jehož prací dodnes vycházejí mnozí islamisté. Qutb ve svých spisech volal po islámské revoluci a vytvoření státu řízeném islámským právem.
Milovník poezie a nepřítel Západu
Záliba v literatuře je ostatně jednou z typických stránek Chameneího osobnosti – klerik zdaleka nečte jen tu islámskou, v minulosti se svěřil, že ho inspirovali například i Bídníci od Victora Huga. Rád četl i poezii, nechal se také vyfotit, jak s úsměvem na rtech pročítá americký bestseller Michaela Wolffa Oheň a hněv: Uvnitř Trumpova Bílého domu.
Stejně jako Chomejní byl i Chameneí přesvědčen o zkaženosti Západu, který navíc držel u moci islamisty nenáviděného íránského šáha. Chameneí začal pod vlivem Chomejního proti šáhovu režimu vystupovat, čímž si vysloužil hned několik zatčení.
Ve vězení byl údajně opakovaně mučen tajnou policií SAVAK a jak uvádí časopis The Time, možná právě z těchto zkušeností vyvěrá jeho nenávist k USA a Izraeli – šáhově tajné policii totiž údajně asistovali lidé z americké CIA a izraelského Mosadu.
Protesty za ženská práva v Íránu
Kvůli smrti ženy zatčené za nedodržení pravidel o nošení hidžábu v Íránu vypukly protesty. „Celý národ truchlí a cítí hněv,“ říká reportérka Golnaz Esfandiariová. Mohou demonstrace přimět režim k ústupkům?
Po islámské revoluci v roce 1979 Chameneího vliv rychle rostl – Chomejní svého žáka jmenoval klerikem vedoucím páteční modlitby v Teheránu, později se stal náměstkem ministra obrany.
Když v roce 1981 při jedné z pátečních modliteb vybuchla v mešitě nálož, utrpěl Chameneí četná zranění a od té doby neovládal svoji pravou ruku. Ještě v tentýž rok byl zvolen prezidentem, v této roli pak strávil dvě funkční období.
Po smrti Chomejního v roce 1989 byl pak jeho přirozeným nástupcem a zárukou kontinuity a ideologického směřování režimu.
V roce 2015 Írán podepsal spolu se světovými mocnostmi mezinárodní smlouvu o kontrole svého jaderného programu. Chameneí stál tehdy stranou a neskrýval skepsi. Dohodu známou pod zkratkou JCPOA nicméně až do jejího vypovězení Donaldem Trumpem Írán dodržoval, a to i podle amerických a izraelských tajných služeb.
Tvrdě proti „vlastizrádcům“
Navzdory svému intelektuálnímu zázemí a lásce k poezii byl Chameneí nelítostným diktátorem, stačí si připomenout takzvanou zelenou revoluci v roce 2009.
Když tehdy ve zfalšovaných prezidentských volbách zvítězil konzervativní tvrdý kritik Západu Mahmúd Ahmadínežád, vyšli stoupenci poraženého reformisty Hosejna Músávího do ulic. Revoluční gardy vyslané Chameneím pozabíjely nejméně deset tisíc lidí, další tisíce demonstrantů skončily ve vězení. Chameneí pak protestující označil za vlastizrádce.
Dalších asi 1500 lidí nechal režim postřílet při protestech, které se strhly na podzim 2019.
Jak se žije ženám v Íránu
Protesty v Íránu výrazně zeslábly. Kathy v pokračování revolučního hnutí už příliš nevěří: „Protesty nejsou asi tou správnou cestou, ztratili jsme už moc životů. Nemáme na ně sílu a žádná země nás nepodporuje. Možná to chce postupnou změnu vládnutí, to se mi zdá logičtější než protesty,“ myslí si. Protesty podle ní změnily jen dvě věci: Všechno se radikálně zdražilo a ženy a dívky se už odvažují chodit bez hidžábu.
Další vlnu protestů vyvolala v září 2022 násilná smrt mladé Kurdky Mahsá Amíníové. Tu zadržela mravnostní policie kvůli špatně nasazenému šátku, mladá žena pak zemřela ve vazbě. Úřady oznámily, že na následky infarktu.
Při masivních protestech, kdy vyšly do ulic statisíce Íránců, bezpečnostní složky zabily přes pět stovek lidí včetně 69 dětí, informovala na svém webu lidskoprávní organizace Human Rights Watch. Tisíce lidí skončily ve vězení, desítky protestujících poslali soudci na smrt.
Dalších nejméně 7 tisíc lidí - podle nejstřídmějších odhadů, podle jiných byly mrtvých desítky tisíc - zemřelo při dalších protivládních protestech na přelomu let 2025 a 2026.
Vedení blízkovýchodní mocnosti bohaté na ropu se odráží i na Chameneího majetku. Jak odhalila v roce 2013 agentura Reuters, Chameneí ovládal konglomerát firem v hodnotě 95 miliard dolarů.
Podnikatelské impérium vzniklo zejména ze zabaveného majetku odpůrců teokratického režimu, často pocházejících z početných národnostních menšin. Chameneího společnosti sahaly do různých sektorů, ať už jde o ropný průmysl, telekomunikace nebo chov pštrosů.
