Hormuzský průliv: Svět sleduje klíčovou ropnou tepnu u Íránu

Spojuje Perský záliv s Ománským zálivem a Indickým oceánem. Leží mezi Íránem a ománskou exklávou Musandam. Celé severní pobřeží průlivu kontroluje Írán, což mu dává přímou páku nad lodní dopravou. Jako jediná spojnice mezi Perským zálivem - centrem těžby ropy - a oceánem patří průliv mezi nejdůležitější strategická místa na světě.

Íránské Revoluční gardy v sobotu v reakci na operaci USA a Izraele rádiově odvysílaly varování lodím, že nemají proplouvat Hormuzským průlivem. Uvádějí, že „žádná loď nemá právo průlivem proplout“.

Někteří majitelé tankerů, například japonská společnost NYK, už svým lodím zakázali průlivem proplout. Spojené státy zároveň varují před plavbou v celé oblasti, tedy nejen v samotném Hormuzském průlivu, ale i v Perském a Ománském zálivu.

Před vstupem do průlivu i uvnitř Perského zálivu už se hromadí tankery. Některé lodě přestaly nakládat ropu, jiné vyčkávají na další vývoj.

Teherán sice zatím oficiálně neoznámil uzavření průlivu, ale část lodní dopravy situaci vyhodnocuje jako faktickou blokádu nebo neúměrné riziko.

Írán v minulosti opakovaně hrozil blokádou průlivu, ale zatím ji nikdy plně nerealizoval. V únoru při manévrech revolučních gard však dopravu na několik hodin zastavil a demonstroval, že blokádu může technicky provést.

Šířka průlivu je až 55 až 60 kilometrů na širších místech. Nejužší místo plavebních koridorů, kde je pro námořní dopravu odpovídající hloubka, má v každém směru zhruba tři až tři a půl kilometru. To dělá z průlivu neuralgický bod, který se dá snadno zablokovat.

Oblast je navíc posetá ostrovy, například Hormuz, Kešm a Larak, které mají pro Írán strategický význam.

U vstupu do průlivu leží ostrovy Abú Músá, Velký Tunb a Malý Tunb, které Írán kontroluje od roku 1971 a vybudoval na nich radarové a vojenské pozice. Ostrovy si dlouhodobě nárokují Spojené arabské emiráty.

Jde o jeden z nejdůležitějších energetických uzlů světa. Průlivem proudí přibližně pětina světové spotřeby ropy a ropných produktů, jde zhruba o 20 milionů barelů denně. Zhruba pětina globálního obchodu se zkapalněným zemním plynem prochází stejnou cestou, hlavně z Kataru.

Více než 80 procent ropy a plynu míří do Asie. Už samotná hrozba blokády obvykle vyvolává růst cen ropy na světových trzích.

Saúdská Arábie a Spojené arabské emiráty mají ropovody, které průliv obcházejí. Jejich kapacita je ale omezená, zhruba 2,6 milionu barelů denně. To by výpadek plně nenahradilo.

Námořní operace v Perském zálivu a Hormuzském průlivu obvykle kontrolují íránské revoluční gardy. K blokádě by Írán mohl využít miny, rychlé čluny i raketové systémy.

V regionu zároveň působí americká pátá flotila se sídlem v Bahrajnu. V Kataru je také největší americká základna na Blízkém východě.

Ano, opakovaně. Během války Íránu s Irákem v 80. letech probíhala takzvaná tankerová válka, při níž bylo poškozeno nebo zničeno přes 500 lodí. V roce 1988 americká fregata najela na íránskou minu. Ve stejném roce americký křižník USS Vincennes omylem sestřelil civilní letadlo Iran Air. Na palubě zahynulo 290 lidí.

Po roce 2018, kdy USA z rozhodnutí prezidenta Donalda Trumpa odstoupily od jaderné dohody s Íránem, se počet incidentů zvýšil. Docházelo k zabavování tankerů, útokům na lodě i k přímým střetům.

V roce 2021 došlo v Ománském zálivu k napadení tankeru spojenému s izraelským vlastníkem, dva lidé zahynuli. V dubnu 2024 íránské revoluční gardy obsadily kontejnerovou loď MSC Aries s vazbami na Izrael.

Letos v únoru se íránské čluny přiblížily k tankeru plujícímu pod americkou vlajkou a vyzvaly ho k zastavení.

Skokový nárůst cen ropy a plynu, tlak na inflaci a globální trhy. Z regionálního konfliktu by se stal problém světové ekonomiky.

Poškodil by tím totiž i vlastní ekonomiku. Přes stejný průliv proudí i íránská ropa, jejímž hlavním odběratelem je Čína. Blokáda je silná páka, ale zároveň riskantní krok.