Vinice v Podkrkonoší i Českém ráji. Oteplování přepisuje vinařskou mapu

Vinná réva si umí sáhnout pro vodu až několik metrů hluboko a mohlo by se zdát, že má v boji se suchem vyhráno. Není to tak. Extrémy počasí komplikují každodenní práci vinařů. Vinohrady častěji čelí nejen rizikům sucha, ale i mrazů, škůdců či krupobití.

„Klimatická změna je hlavní světový ‚game changer‘ v našem oboru. Je to zásadní změna, která se odehrává velmi rychle. Během třiceti let se nám posunulo vinobraní o tři až čtyři týdny směrem k létu,“ vypráví Mojmír Baroň, jednatel vinařství Eisgrub Lednice a zároveň vedoucí Ústavu vinohradnictví a vinařství na Mendelově univerzitě v Brně.

Nejde jen o to, že se vinařům posunul zemědělský kalendář. Častěji se střídají extrémy počasí, kdy etapy dlouhého sucha střídá období přívalových dešťů. Půda tak není schopna zadržet vodu a srážky se kvůli oteplování rychleji odpařují. Právě to je nyní hlavním tématem v zemědělství, ale řeší jej i vinaři.

„Ve vinicích proto používáme prokypřující směsi, aby se přívalová voda lépe vsakovala. Z půdních sond víme, že díky tomu půda udrží vlhkost o 3-4 dny déle, než když je holá tráva,“ popsal manažer pro vinohradnictví Bohemia Sektu Petr Ptáček.

Vinařství ze skupiny, kam patří například Habánské sklepy, Vinařství Pavlov a Chateau Bzenec, obohacují půdu o organické směsi – například o vermikompost, jehož základem jsou žížalami zpracované slupky hroznů. Pro práci ve vinicích se snaží používat víceřádkové stroje, a tím omezit počet přejezdů techniky, aby se minimalizovalo udusávání půdy.

Oteplování jako zásadní překážku nevidí středočeské rodinné vinařství Klučov. „Teplo pro vinici není až takovým problémem,“ říká spolumajitel Pavel Šinka a pochvaluje si, že klima se v obci nedaleko Českého Brodu podobá Jižní Moravě. Ale s tím rozdílem, že v Klučově je víc srážek.

Za problém spíš považuje častější extrémy počasí. To se shoduje s názory vědců a akademiků, kteří se musí vypořádávat s argumenty popíračů klimatické změny. Také oni říkají, že samotné oteplování nemusí být pro některé oblasti až takovým nebezpečím, problémem je ale prudké střídání teplot a srážek.

Například v roce 2024 přišlo teplo velmi brzy na jaře a následně květnové mrazy zničily celou úrodu révy. „Letos to bylo těsné, nějak jsme mráz se štěstím přečkali,“ ohlíží se. Mnoho ovocnářů takové štěstí nemělo. Odhadované škody na úrodě z jarních mrazů dosahují 1 až 1,5 miliardy korun a Ministerstvo zemědělství se v Bruselu dožaduje uvolnění krizové finanční rezervy.

Graf CzechGlobe, který ilustruje oteplování vzduchu v Česku, ukazuje jasný posun teplot v čase. Tempo oteplování se zvyšuje poslední desítky let. Od 80. let 20. století se průměrná teplota vzduchu zvýšila o více než dva stupně Celsia na 8,8 °C.

Pro vinaře to znamená nejen rychlejší dozrávání révy a tedy komplikace při organizování sklizně, ale také ztrátu potřebných a pověstných „kyselinek“, bez nichž se víno neobejde. V Klučově to řeší rozdělením sklizně do několika etap.

„Některé odrůdy sbíráme nadvakrát – v rané fázi zralosti, abychom měli kyselinku, a část potom necháme dozrát do vyšších cukrů. To je samozřejmě pracné,“ popsal Šinka.

Obecně je dnešním trendem, že vinaři musejí vína častěji uměle dokyselovat. „Je to trend, ale nemyslím si, že to má nějaké nevýhody. Je to běžný technologický postup, který se používá už dlouho v Itálii, ve Španělsku a v dalších zemích,“ říká Petr Ptáček. Také on považuje za největší komplikaci extrémní výkyvy počasí.

„Když je horko a sucho, klesá hmotnost hroznu a výkonnost vinice padá. Například v roce 2024 na přelomu srpna a září bylo až 35 °C a hrozny kvůli tomu ztrácely až tři procenta hmotnosti denně,“ vzpomíná.

Uškodit může i opačný extrém, nejen mrazy, ale také přílišná vlhkost, která nahrává plísňovým chorobám. Na druhou stranu réva má oproti jiným plodinám značnou výhodu, protože si v období sucha klidně deset metrů dlouhými kořeny umí sáhnout hluboko pro vodu.

Oteplování nahrává výrobě sladších vín. Někteří vinaři proto věří, že červená vína mají velkou budoucnost. Dnes je v tuzemsku sedm z deseti vín bílých. Historicky byla v Česku spíš tradice pěstování modrých odrůd, ale s pádem komunismu se to otočilo. Tehdy se začala ve velkém importovat zahraniční červená vína za ceny, kterým místní vinaři neuměli konkurovat, a dali se proto na výrobu bílých vín.

Názory vinařů na to, jaký prostor na vinicích dostanou modré odrůdy, se však rozcházejí.

„Byla tady dominance bílých odrůd, ale to se může poměrně rychle otočit. Červená rostou na popularitě. Vinaři nakoupili sudy, naučili se s modrými odrůdami pracovat. Myslím, že poměr začne růst, v příštích dvaceti letech se změní klidně o deset procent ve prospěch červeného vína,“ odhaduje Mojmír Baroň a trendu jde naproti. Letos ještě vysadil 6,5 tisíce ryzlinků, na další roky už však plánuje pouze modré odrůdy.

„Rané odrůdy, jako Müller Thurgau, Irsai Oliver i Modrý Portugal, mizí z vinic a nahrazují je ty, které mají pozdější optimum vyzrávání, jako je Cabernet Sauvignon. Také už se objevují odrůdy, které nám dříve připadaly nemyslitelné – Sangiovese z Toskánska, odrůdy jako Carménère z Chile nebo Tempranillo, známé ze Španělska,“ uvedl.

Jiní vinaři však pochybují, že právě modré odrůdy sehrají v příštích letech nějak významnou roli ve skladbě českých vinic.

„Zákazník není zvyklý, že se bude pít ve velkém červené. Vinaři navíc plánují na desítky let dopředu. Nemyslím, že přijde masivní změna,“ namítá Petr Ptáček, který je také ředitelem Habánských sklepů.

Podobně to vidí Klára Šinková z Vinařství Klučov. „Osmdesát procent zákazníků stále chce bílé víno nebo rosé. Je pravda, že na Moravě se už vysazují odrůdy jako Merlot a Syrah, které tam krásně dozrávají. Jsou to nádherná vína,“ říká.

Vinařství se díky oteplování navíc přesouvá do severnějších poloh a vyšších nadmořských výšek. Vinice vznikají v Polsku, Nizozemsku, Belgii i ve Velké Británii.

„Vinařství půjde do míst, kde to dřív bylo nemyslitelné. Sám jsem už vysazoval vinohrad v Podkrkonoší a daří se mu velmi dobře. Hodně se osazuje Český ráj a víno se obecně vrací do Čech, kde už bylo ve 14. století. Problém je, že se to děje strašně rychle,“ říká Baroň.