Hlavní obsah

Fakta: Je něco pravdy na tom, že „virus už není tak smrtící“?

Foto: Profimedia.cz

Ilustrační fotografie.

Reklama

17. 9. 8:00

Od premiéra Andreje Babiše i jiných jsme nedávno mohli slyšet tvrzení, že onemocnění covid-19, případně virus SARS-CoV-2, „naštěstí už není tak smrtící“. V rubrice Fakta rozebíráme, že tento výrok nestojí na pevných základech.

Článek

Co říkají čísla?

Smrtnost onemocnění covidu-19 podle oficiálních statistik skutečně výrazně klesá. Oproti vrcholu zhruba v půlce dubna je její aktuální sedmidenní klouzavý průměr méně než poloviční. Snižující se smrtnost ale nelze vnímat jako stoprocentní oporu pro tvrzení, že virus je „méně smrtící“, ve smyslu, že by se během uplynulých šesti měsíců snížil jeho smrtící potenciál.

Jde o statistický ukazatel, který na základě jednoduchého výpočtu vyjadřuje podíl mrtvých z určité množiny lidí. V našem případě je onou množinou počet nakažených nemocí covid-19, což je množina velice problematická. Smrtnost je kvůli tomu v případě nového koronaviru třeba vnímat spíše jako určitou konstrukci, která z vícero důvodů, které rozebereme, přímo neodpovídá tomu, jak je virus smrtící.

Mají zpoždění

Prvním problémem s ukazatelem smrtnosti je fakt, že její nárůst přichází se značným zpožděním po nárůstu nakažených. O jak dlouhý interval se jedná, není přesně vyčísleno. Například vědci z výzkumného institutu při lékařské fakultě Washingtonské univerzity Institute for Health Metrics and Evaluation (IHME) ve své databázi uvádí, že prodleva obvykle trvá mezi 17 až 21 dny. Jiné odhady mluví i o delší době. Například v Česku sedmidenní klouzavý průměr dosáhl svého maxima zhruba v polovině dubna, přičemž vrchol takzvané první nebo jarní vlny se odehrál na přelomu března a dubna. Absolutní vrchol ve smrtnosti spočítané na procenta pak přišel, jak vidno na grafu výše, až 23. května.

Je tak možné, že nárůst v počtu mrtvých, který pozorujeme na začátku září, není důsledkem prudkého zvýšení nárůstů případů nakažených z toho období, ale teprve méně strmého zvyšování denních počtů nakažených z druhé poloviny srpna.

Pro doplnění ještě vývoj počtu hospitalizovaných s podílem kritických případů. Ty vykazují velmi podobný trend, nedávný nárůst je v nich ale ještě o něco patrnější.

Chybí jim kontext

Rozdíl mezi tím, jak je virus smrtelný, a jeho statistickou smrtností může způsobovat i to, že smrtnost neřeší charakter vzorku nakažených. Roli může hrát celá řada faktorů.

V Česku můžeme například pozorovat značný posun ve věkovém profilu nakažených směrem dolů. Podle dat krajských hygienických stanic, která ČTK uváděla 13. dubna, totiž největší podíl nakažených tvořili lidé ve věku nad 65 let. Lidé z této skupiny tehdy tvořili téměř 20 procent z celkového vzorku.

Podle aktuálních dat se za celou dobu pandemie nakazilo celkem 4334 lidí nad 65 let, což odpovídá 12% podílu. Nejvíce zastoupení jsou aktuálně lidé v kategorii 25 až 34 let (18,5 %), na druhém místě je kategorie 45 až 64 (18 %) a na třetím 35 až 44 (17,2 %). Větší zastoupení než senioři mají dnes i ti ve věku od 15 do 24 let s 15,4 %. To se velmi pravděpodobně podepsalo i na menším procentu mrtvých z celkového vzorku, a tedy i na smrtnosti (bez ohledu na hypotetické snížení nebezpečnosti samotného viru).

Ze zahraničí víme, že kromě věku může mít vliv například i rozložení nakažených v prostoru, kdy se může stát, že jeden výrazně postižený region, kde zkolabuje zdravotnický systém, má výrazně vyšší smrtnost než jiný region ve stejné zemi, například v USA pak záleží i na barvě pleti nakažených, nejspíš kvůli špatné dostupnosti zdravotní péče pro černochy.

Jsou neúplná

Možná vůbec nejzřejmějším problémem koronavirových statistik je fakt, že z nich nikdy nevyčteme skutečný celkový počet nakažených, protože nelze testovat plošně celou populaci a odhalit tak i neznámé množství neodhalených případů s lehkým nebo bezpříznakovým průběhem. To ponechává místo pro značné zkreslení smrtnosti. Obecně platí, že čím víc případů nákazy úřadům uniká, tím vyšší bude smrtnost, protože beze sporu nejčastěji unikají právě lehké či bezpříznakové případy, které pochopitelně nekončí smrtí.

Právě tento faktor bývá často uváděn jako hlavní důvod, proč se s postupem času snižuje smrtnost koronaviru. Ta totiž postupem času neklesá jen v Česku, ale i v zahraničí. Už dříve jsme to podrobně rozebírali v samostatném článku. Ten mimo jiné odkazoval i na další důležitý údaj, kterým je podíl pozitivních testů. O něm se totiž hovoří jako o důležitém měřítku pro odhad, kolika nakažených si úřady v jednotlivých zemích nevšimnou. Platí, že čím vyšší procento testů vychází pozitivně, tím větší je pravděpodobnost dalších neodhalených případů, a tím pádem i zkreslení smrtnosti směrem vzhůru. V zemích, kde byl na začátku podíl pozitivních podstatně vyšší než později, tak lze neúplnost dat označit za jednu z příčin klesající smrtnosti.

To ale aktuálně není případ Česka. Tam totiž klouzavý sedmidenní průměr pozitivity testů v posledních dnech vyšplhal ještě o něco výš, než byl na jaře. Situace se liší jen v tom, že na jaře docházelo k výraznějším výkyvům této hodnoty v krátkém čase, kdy například 10. března vyšlo pozitivně přes 15 % testů a 11. března necelých sedm, zatímco aktuálně je křivka víc rovnoměrná. Nyní je také celkový počet testů násobně vyšší než na jaře. Není ale známo, že by tyto rozdíly hrály roli. Přesto je třeba při nahlížení na koronavirové statistiky na tento faktor myslet.

Co říkají vědci a odborníci?

Pro tvrzení, že by virus byl méně smrtící, neexistují vědecké důkazy. Je to spíš jedna z hypotéz, o které si někteří vědci myslí, že by mohla nastat.

Vědci od začátku pandemie předpokládají, že by mohlo dojít k mutaci viru SARS-CoV-2, který bude skutečně méně smrtelný, a bude mít naopak vyšší schopnost šířit se. Odvozují to od již pozorovaných mutací jiných virů a logiky, že virus primárně „nechce“ zabít svého hostitele, ale co nejvíc se šířit.

Kandidátem na takovou mutaci je mutace nazvaná D614G, která se v pozdější fázi pandemie rozšířila zejména v Evropě a Severní Americe. Ačkoliv vědci už měsíce pracují na jejím výzkumu, žádná studie zatím definitivně nepotvrdila, že by se mutace D614G jakýmkoliv způsobem zásadně lišila od „starší verze viru“. Potvrdila to i nedávná analýza publikovaná v prestižním časopise Nature, která popisuje celou řadu vědeckých výzkumů na toto téma.

Teorii o méně smrtícím viru popřela tento týden v rozhovoru pro Seznam Zprávy i primářka Kliniky infekčních parazitárních a tropických nemocí Nemocnice Na Bulovce Hana Roháčová. „Zrovna dneska jsem si četla pojednání z referenční laboratoře pro respirační onemocnění, oni se tím virem samozřejmě velmi intenzivně zabývají a ty výzkumy nadále pokračují, ale to resumé určitě nevyznívá v tom smyslu, že by se ten virus nějak zásadně změnil,“ odpověděla Roháčová na otázku, zda je virus méně nebezpečný než na jaře.

Takže ještě jednou, je virus méně smrtící?

S jistotou tak v tuto chvíli jde říct jedině to, že neexistuje žádný důkaz, který by potvrdil, že virus je méně nebezpečný. Naopak existuje víc nepřímých důkazů, které hovoří ve prospěch hypotézy, že je křivka smrtnosti zkreslená. S možností, že se v Evropě potýkáme s méně smrtící mutací viru, nicméně vědci nadále pracují a není vyloučeno, že se v budoucnu potvrdí.

Sdílejte článek

Seznam.cz zavádí tlačítko Líbí se

Dejte redakci i ostatním čtenářům vědět, jaký obsah stojí za přečtení.

Články s nejvyšším počtem Líbí se se budou častěji zobrazovat na hlavní stránce Seznamu a přečte si je více lidí. Nikomu tak neuniknou zajímavé zprávy.

Reklama

Doporučené