Hlavní obsah

Galerie Rudolfinum ukazuje umění, které řeší otroctví a diskriminaci

Foto: Getty Images

Ilustrační foto.

Reklama

19. 11. 17:07

Otázky rasové nebo genderové diskriminace či otroctví a jeho důsledků a projevů v dalších generacích se snaží na uměleckých dílech několika zahraničních autorů předestřít nová výstava v pražské Galerii Rudolfinum.

Článek

Jmenuje se Nikoliv bez radosti (Not Without Joy) a je pokračováním dramaturgické řady galerie zaměřené na prezentaci umění založeného na pohybu v čase, tedy filmu, videí a pohyblivého obrazu.

Tato linie, která zahájila novou dramaturgii galerie, trvá několik let od pořádání výstavy s názvem Domestic Arenas. V programu se od té doby vrací k problematice rasy, násilí, války, kolonialismu, otroctví či migrace. Galerie se podle kurátora aktuální výstavy a svého ředitele Petra Nedomy snaží vytvářet prostor pro čtení pojmů a kontextů, které tu nemají oporu, tradici ani historický kontext.

Výstava Not Without Joy je podle něj prvním a zásadním pokusem předestřít českému publiku díla umělců, kteří žijí a reflektují životní situace, otázky a problémy, jejichž význam je vysoko nad lokální a individuální úrovní reflexe. Konkrétní příběhy, které formovaly jednotlivá vystavená díla, mohou podle něj diváci chápat jako jednotlivosti, ale i jako symbol některých problémů, které jsou v základech nevyřešených traumat mezi Afrikou, Evropou a Spojenými státy.

Americká umělkyně Kara Walkerová pracuje s grafikou, kresbou, malbou, sochou a filmem, které používá ke zkoumání mytologií rasy, genderu, sexuality, násilí a identity. V Rudolfinu diváci uvidí její nejznámější práce, velkoplošné obrazy vytvořené pomocí siluet vystřižených z papíru, povětšinou znázorňující černé figury na bílém pozadí. Prostřednictvím násilných výjevů se vztahují k historii amerického otroctví a rasismu.

Výstava připomíná také tvorbu Julia Eastmana (1940 až 1990), homosexuálního afroamerického skladatele, klavíristy a zpěváka. Byl jedním z prvních skladatelů, kteří spojili minimalistické procesy s prvky populární hudby, veřejně se vyjadřoval k otázkám rasové segregace a postavení Afroameričanů ve společnosti. Svým skladbám dával záměrně provokativní názvy jako třeba Crazy Nigger, Evil Nigger a Gay Guerrilla. První z nich během trvání výstavy třikrát zazní v provedení Iva Kahánka a jeho studentů, poprvé v sobotu večer.

V Rudolfinu vystavují ještě londýnská umělecká skupina The Otolith Group, která zkoumá archivní materiály a jejich vliv na podobu postkoloniálního světa, nebo norsko-nigerijská socioložka a umělkyně Frida Orupaboová. Vytváří portréty černošek, v nichž poukazuje na sexuálně násilný odkaz kolonialismu. Výstava potrvá do 20. února.

Sdílejte článek

Reklama

Doporučované