Článek
Vláda Andreje Babiše v pondělí rozhodla, že Česká republika zažaluje Evropskou komisi u Soudního dvora EU kvůli pozastavení dotací pro holding Agrofert. Nejde o důvěrnou ani tajnou, zato o velmi významnou informaci.
Po schůzi kabinetu se konala běžná tisková konference – kde o žalobě ale členové vlády neztratili ani slovo.
Na záležitost upozornil až v úterý večer Deník N. Ve zprávě o výsledcích pondělního jednání, která je k dispozici na vládním webu, je o ní zmínka pod bodem 22: „Návrh dalšího postupu ČR ve věci podání žaloby na neplatnost prováděcího rozhodnutí Evropské komise ze dne 28. listopadu 2019 o pozastavení průběžných plateb spojených s Programem rozvoje venkova České republiky na období 2014–2020 a souvisejících s výdaji uskutečněnými v období od 16. října 2018 do 31. prosince 2018 a od 1. ledna 2019 do 31. března 2019.“
Tisková konference podle audiozáznamu trvala 27 minut a 42 vteřin. Přesto se na klíčovou informaci nedostalo. To je skandální. A neprofesionální – tiskovky jsou přece od toho, aby ministři komunikovali s tiskem o podstatných věcech a mohli se tím pádem ocitat pod veřejnou kontrolou. Zdálo by se.
Nejde o nějakou uraženou ješitnost novinářů, kteří se nemohli ptát rovnou, protože se k informaci o podání žaloby dostali až později, což se ministrům v čele s Andrejem Babišem rozhodně hodilo. Jde o to, že vláda má hrát na rovinu. Netutlat. (Anebo nepořádat tiskovky, kde se tváří, že skládá účty.)
Vyznívá to trochu dětinsky – ve středu samozřejmě novináři celý den politiky bombardovali otázkami, proč ta žaloba, co si od toho slibují a co tomu říkají. Psalo se plus minus to samé, jen o dva dny později.
Dětinsky. Takže asi jako když dítě přijde ze školy domů.
„Ahoj, tak co bylo ve škole, nějaké známky, psali jste písemku?“
„Ale jo, nic moc, jednička z matiky, dvojka z češtiny z toho slohu… Jinak dobrý.“
A o té důtce za pět pozdních příchodů se rodiče dozvědí až na třídních schůzkách.
Takže příště se na vládní tiskovce nezapomenout ujistit: „Opravdu je to úplně všechno, co jste nám chtěli říct? Nezapomněli jste náhodou na něco?“
