Článek
Po dobu tří let má zajišťovat finanční podporu, pomoc s vědeckými a výzkumnými programy, hostování zahraničních profesorů, granty pro studentské a vědecké práce či například nové osvětlení výstavních prostor Karolina. Co za to ale může chtít na oplátku?
Byť je partnerství čistě komerčního subjektu a vysoké školy dnes už běžnou záležitostí, je spojení zrovna Home Creditu a Univerzity Karlovy trochu za obočí tahající.
Nejsme v USA a lidé se kvůli vzdělání nemusí nutně zadlužit – řádné studium Univerzity Karlovy je samo o sobě zdarma. Proč tedy skupina PPF, která má mimo jiné vlastní nadaci zaměřenou na podporu školství, posílá do partnerství s nejstarší středoevropskou univerzitou právě firmu, jejíž byznys model spoléhá z velké části na lidi v nouzi? Je na tom naše dlouhodobě podfinancované školství opravdu tak bídně, že se i věhlasná instituce spřáhne s podnikem sporné reputace? (Podle smlouvy dělá příspěvek HC jen půl milionu korun ročně.)
Nejedná se o žádné ryzí dobrodiní nebo mecenášství. Home Credit si takovým partnerstvím něco kupuje – ať už to je reklama, snaha o polidštění značky nebo i něco hrozivějšího. Ve smlouvě o spolupráci se totiž objevila věta „Strany se zavazují zdržet se všeho, co by mohlo poškodit dobré jméno a pověst stran nebo co by mohlo negativně ovlivnit jejich spolupráci”.
Právě ta vyvolává obavy a další otázky, zejména pak jednu palčivou – jak tato klauzule (ne)naruší akademická práva a svobody? Pod univerzitu totiž spadají i právníci, novináři či sinologové, kterých se, v souvislosti s působením HC v Číně, tento závazek také potenciálně notně dotýká. Věta, která se v podobných smlouvách objevuje často, se právě propojením dvou tak odlišných subjektů stává problematickou.
Home Credit je tradičně spojován spíše s vysokou školou života než s Univerzitou Karlovou a neumím si představit vesmír, ve kterém je takové spojení dobrou zprávou.
Autorka je copywriterka a autorka blogů 1000 věcí, co mě serou a Poslední důvod proč se nezabít.
