Glosa: Proč nejsem antibabišovcem

Babiš není žádné strašidlo, je naopak ikonou nemohoucnosti. To jasně prokázal za poslední rok a půl.

Máme protibabišovská média, některá politická uskupení nazýváme protibabišovskými. Pro mnoho lidí se z protibabišismu stala politická orientace, možná až ideologie. Avšak pozor, být protibabišovský je něco jiného než nesouhlasit s Babišem, případně ho nemít rád. To je program. A paradoxně je to v této chvíli to, co Andreji Babišovi pomáhá před volbami posilovat.

Jednoduše proto, že to dodává Babišovi substanci, kterou jeho politika ani vládnutí nemají. Pokud existuje něco jako babišismus, pak je to pragmatické a populistické prázdno, které ochotně vyplní cokoli, co pomůže nositele tohoto programu udržet u moci. A pokaždé to bude něco jiného, jen podobně servírované. Jako polední menu v levné hospodě s úlisným úsměvem od nešikovného pingla.

Před každými volbami od roku 1990 slyšíme, že právě ty nadcházející volby jsou důležité a zásadní, že je země na křižovatce a rozhoduje se o budoucnosti nás i našich dětí. A minimálně od poloviny devadesátých let je to vždycky účelový výmysl těch, kteří nemají dost argumentů pro svůj program a chtějí si ho vymoct tím, že tvrdí, že alternativou je konec demokracie a ztráta budoucnosti.

I proto si myslím, že stvořit strašidlo babišismu je chyba, jež blížícím se volbám dává étos, který si nezaslouží. Nebo který zkrátka nemají. Babiš není žádné strašidlo, je naopak ikonou nemohoucnosti. To jasně prokázal za poslední rok a půl, na to existují data a jeho politickým oponentům to stačí připomínat. Každý den. Každému voliči.

Babiš selhal jako krizový manažer i jako běžný provozní šéf, což dokládá například seznam lidí, kteří za poslední dva roky vykonávali funkci ministra zdravotnictví. Babiš selhal jako politik, protože nenabídl za celou dobu ani náznak vize. A selhal několikrát i lidsky.

Ano, covidovou pandemií neprošel asi žádný politik na světě takzvaně bez ztráty kytičky. Ale Babiš selhal ve všem a celkový účet České republiky to dokazuje. A omlouvám se za pragmatické a nehezké slovo účet, protože se bavíme o lidech, kteří zemřeli, přičemž část z nich zemřít nemusela.

Babiše v minulých a předminulých volbách volili lidé, kteří předpokládali, že tak, jako byl úspěšný byznysmen, bude i úspěšný manažer státu. To se nepotvrdilo. A dnes je Babiš bublinou, která splaskla. Nemá argumenty, proč by měl v politice pokračovat. A tak zvolil dobrou taktiku vycházející ze slavného Napoleonova bonmotu, že není třeba rušit soupeře, když dělá chyby. Jedinými Babišovými kladnými body jsou dnes chyby jeho zarputilých oponentů.

Babiš není geniální zloduch, démon ani systémová chyba. Babiš není ani ideologie. Babiš není nic víc než muž na špatném místě a nefungující součástka, kterou je třeba vyměnit. Volby jsou pro to výborná příležitost.