Pár dní do voleb a demokraté stále hledají sami sebe

Do amerických voleb do Kongresu zbývá jen pár dní. Demokraté mají příležitost uštědřit prezidentu Donaldu Trumpovi první výraznější volební porážku od jeho návratu do Bílého domu a získat zpět alespoň část politické moci.

Zatímco se ale snaží přesvědčit voliče, že právě oni představují alternativu k republikánům, uvnitř strany pokračuje spor o její vlastní směřování.

Téměř dva roky po porážce Kamaly Harrisové v prezidentských volbách totiž demokraté stále hledají odpověď na základní otázku: co vlastně musí změnit, aby dokázali znovu vyhrávat.

„Problém spočívá v tom, že strana se těší tak nízké důvěře, a to i mezi samotnými demokraty, a natolik postrádá jasné vedení a směr, že má jen omezenou schopnost řešit vnitřní neshody,“ uvedl v nedávném rozhovoru pro časopis Foreign Policy politolog Sam Rosenfeld z Colgate University.

Tyto neshody jsou patrné i v kampani před midterms. Zatímco progresivní křídlo, k jehož nejvýraznějším tvářím patří kongresmanka Alexandria Ocasio-Cortezová, prosazuje výraznější levicovou ekonomickou agendu a mobilizaci mladších voličů, umírněnější demokraté varují, že právě přílišný příklon doleva může stranu připravit o podporu politického středu.

Spor se přitom nevede pouze o jednotlivá politická témata. Demokraté se neshodnou ani na tom, jaké voliče by měli prioritně oslovovat, kdo má být tváří jejich budoucnosti a zda je cesta k dalším volebním vítězstvím v návratu ke středu, nebo naopak ve výraznější proměně strany.

Podle politologa Hanse Noela z Georgetownské univerzity přitom není jednoznačné, která z obou strategií může být volebně úspěšnější. „Ani nevím, jak bych mohl s jistotou určit, která ze skupin má u voličů větší podporu,“ uvedl už v srpnu v rozhovoru pro kanadskou stanici CBC News.

Jak nyní uvedl pro Seznam Zprávy, pokračující spory o směřování Demokratické strany podle něj nemusí nutně znamenat, že partaj prochází hlubokou krizí identity. Považuje je spíše za přirozený důsledek fungování široké politické koalice.

„Obě strany jsou různorodé, velmi decentralizované a ve srovnání se zbytkem světa otevřené vlivu nejrůznějších zájmových skupin. Pokud chcete do strany vstoupit a změnit její směřování, můžete. To znamená, že uvnitř budou vždy existovat spory o její budoucnost,“ vysvětlil politolog.

Porážka Kamaly Harrisové tuto debatu ještě rozvířila. Mnozí demokraté očekávali, že prezidentské volby v roce 2024 vyhrají, a nyní se snaží pochopit, kde udělali chybu. „Je ale možné, že toho nemohli udělat mnoho, aby překonali frustraci voličů z vládnoucích politiků, kterou po pandemii covidu pociťovali lidé po celém světě,“ dodal Noel.

Protože podle něj nelze s jistotou určit, zda demokraté mohli porážce zabránit, stává se právě hledání jejích příčin dalším zdrojem vnitrostranických sporů.

Podobné pochybnosti zaznívají i přímo z Demokratické strany. „Stále nemáme jasno v tom, kdo jsme a co vlastně zastáváme. A budeme si to muset dál ujasňovat,“ přiznal jeden z jejích sponzorů v říjnovém rozhovoru pro server The Hill. Varoval, že ani případný výrazný volební úspěch nemusí znamenat, že demokraté své dlouhodobé problémy překonali.

Na nedostatek jasného programu poukázala také demokratická senátorka za Michigan Elissa Slotkinová. „Demokraté veřejnosti dluží vlastní pozitivní program,“ prohlásila podle deníku The Washington Post. Varovala zároveň, že strana by neměla zaměňovat případné volební vítězství za obnovení důvěry Američanů.

Samotný odpor vůči Donaldu Trumpovi totiž podle části demokratů nestačí jako dlouhodobá politická strategie. Podobně se vyjádřila i výkonná ředitelka progresivní organizace Swing Left Yasmin Radjyová, která upozornila, že strana stále nemá dostatečně jasnou odpověď na otázku, co vlastně voličům nabízí kromě kritiky republikánského prezidenta.

Právě tato nejistota se promítá i do předvolebních kampaní jednotlivých demokratických kandidátů. Zatímco někteří se snaží využít popularity progresivních politiků k mobilizaci vlastní voličské základny, jiní se od nejvýraznějších tváří levicového křídla raději distancují. Obávají se, že by jim takové spojení mohlo uškodit u nezávislých a umírněných voličů, kteří mohou rozhodovat o výsledku v těsných volebních obvodech.

Výmluvným příkladem je kongresmanka Alexandria Ocasio-Cortezová, často označovaná jako AOC. Jak koncem září napsal server Axios, demokratický kandidát Sam Forstag z Montany, kterému politička pomáhala během primárek, před všeobecnými volbami odstranil zmínku o její podpoře ze svých volebních stránek.

Podobně se k možnosti společné kampaně s Ocasio-Cortezovou postavila Cait Conleyová, kandidující v jednom z konkurenčních obvodů státu New York.

Podle Noela však podobné rozdíly mezi jednotlivými kandidáty nemusí být známkou nejednotnosti, ale mohou naopak odpovídat samotnému fungování amerického volebního systému. O podobě kampaní se totiž do značné míry rozhoduje na místní úrovni a strategie, která funguje v jednom státě, nemusí být vhodná v jiném.

„To, co může být nejlepší strategií v New Yorku, nemusí fungovat v Jižní Karolíně,“ vysvětlil Seznam Zprávám.

Jednotliví kandidáti proto podle něj mohou přizpůsobovat své postoje a způsob komunikace voličům ve vlastním obvodu, aniž by tím nutně oslabovali celou stranu. „Strategie, která nejlépe odpovídá konkrétním voličům, se může v každém obvodu lišit. Chytrá strana proto bude na různých místech volit různé způsoby, jak voliče oslovit,“ dodal.

Progresivní část strany však namítá, že snaha přiblížit se politickému středu není sama o sobě receptem na volební úspěch. Podle jejích představitelů demokraté potřebují především přesvědčivější ekonomický program, který osloví pracující Američany a dokáže mobilizovat i ty, kteří nad tradiční politikou ztratili důvěru.

Sama AOC v srpnovém rozhovoru pro ABC News zdůraznila, že prioritou demokratů musí být právě pracující třída a konkrétní zlepšení životních podmínek.

Jiný pohled zastává například bývalá demokratická kongresmanka Carolyn Bourdeauxová. „Demokraté neprohrávají proto, že jsou příliš umírnění nebo že jim chybějí velké myšlenky. Prohrávají proto, že se v sociálních i ekonomických otázkách posunuli příliš doleva,“ napsala v srpnovém komentáři pro Atlanta Journal-Constitution.

Debata o budoucnosti demokratů se však neomezuje pouze na otázku, zda se má strana posunout doleva, nebo ke středu. Demokratická senátorka za Michigan Elissa Slotkinová v říjnovém rozhovoru pro server Vox argumentovala, že zásadnější rozdělení dnes podle ní vede mezi politiky ochotnými aktivně čelit Trumpově administrativě a těmi, kteří před konfrontací ustupují.

Kořeny současného sporu sahají především k prezidentským volbám v roce 2024. Porážka Kamaly Harrisové otevřela debatu nejen o tom, proč demokraté nedokázali zabránit Trumpovu návratu do Bílého domu, ale také o tom, zda se v posledních letech příliš nevzdálili části svých tradičních voličů.

Zvláštní pozornost se od té doby soustředí na pracující Američany, zejména voliče bez vysokoškolského vzdělání. Právě jejich podporu se demokraté snaží znovu získat. Uvnitř strany však nepanuje shoda na tom, jak toho dosáhnout.

Zatímco někteří představitelé demokratů považují za zásadní návrat k ekonomickým tématům a srozumitelnějšímu jazyku, progresivní politici argumentují tím, že strana potřebuje odvážnější návrhy, které lidem nabídnou hmatatelné změny v každodenním životě.

Rozdíly jsou patrné například v debatě o dostupnosti bydlení, zdravotní péči či životních nákladech. Jak v květnu popsal deník The Washington Post, progresivní část demokratů představila návrhy zahrnující státní výrobu některých léků, podporu pro lidi pořizující si první bydlení či zastropování nákladů na péči o děti. Jejich zastánci věří, že právě taková opatření mohou obnovit důvěru pracujících voličů.

Ekonomická témata přitom zdůrazňují i centristé. Rozcházejí se však v představách o rozsahu státních zásahů a o tom, jaké návrhy mohou získat podporu voličů mimo tradiční demokratickou základnu.

Samotný ekonomický program ale nemusí být pro získání ztracených voličů rozhodující. Jak minulý týden upozornili výzkumníci Joan C. Williamsová a Jared Abbott v komentáři pro Los Angeles Times, demokraté se s částí pracujících Američanů rozcházejí také v kulturních a společenských otázkách.

Jejich výzkum, v němž více než 40 tisíc respondentů hodnotilo hypotetické kandidáty, naznačuje, že demokratům nemusí nutně pomoci plošný posun k politickému středu. Některé progresivní ekonomické návrhy totiž mohou být mezi pracujícími voliči populární, zatímco jiné postoje strany, zejména v kulturních otázkách, mohou její podporu oslabovat.

Podle autorů tak nejde pouze o to, jaká ekonomická opatření demokraté prosazují, ale také o to, zda jejich postoje a způsob komunikace odpovídají hodnotám a každodenním zkušenostem voličů, které se snaží získat zpět.

Vedle sporů o ekonomický program a kulturní otázky ale demokraté řeší ještě jeden problém: jak přesvědčit Američany, že představují skutečnou politickou alternativu, a nikoli pouze opozici vůči Donaldu Trumpovi.

Odpor k republikánskému prezidentovi sice dokáže sjednotit různé proudy uvnitř strany, sám o sobě však nemusí stačit k obnovení důvěry voličů, kterou demokraté v posledních letech ztratili.

„Prezidentské volby nemůžete vyhrát jen na odporu vůči soupeři,“ řekl v březnovém rozhovoru pro Axios Jim Messina, někdejší šéf volební kampaně Baracka Obamy. Podle něj může být kritika Trumpa účinným nástrojem mobilizace před letošními kongresovými volbami, demokraté však nemohou předpokládat, že stejná strategie bude fungovat i při dalších prezidentských volbách v roce 2028.

To ovšem neznamená, že by demokraté neměli vlastní politický program. Lídr demokratické menšiny ve Sněmovně reprezentantů Hakeem Jeffries už představil priority pro případné převzetí většiny, včetně opatření ke snížení životních nákladů, změn ve zdravotním pojištění a posílení kongresové kontroly Trumpovy administrativy.

Otázkou však zůstává, zda se demokratům podaří jednotlivé návrhy spojit do přesvědčivé politické vize, kterou dokážou oslovit voliče i po skončení Trumpova prezidentství.