Hlavní obsah

Jaromír Bosák: Guardiolův vztah k Citizens se vyčerpal. Stejně jako jeho schéma

Foto: Profimedia.cz

Zamyšlení Jaromíra Bosáka nad průběhem závěrečného turnaje Ligy mistrů. Co stojí za vyřazením Manchesteru City francouzským Lyonem?

Reklama

16. 8. 2020 19:15

Letošní ročník Ligy mistrů se zapíše do historie. A to nejen proto, že se hraje v nezvyklém formátu poplatném podivné době, nýbrž i z toho důvodu, že většina favoritů dopadla tvrdě na ústa a o cenný pohár budou hrát jiní.

Článek

Povedou se bezpochyby dlouhé diskuze třeba o tom, jestli favorité z okruhu Barcelony, Realu Madrid nebo Manchesteru City nevypadli proto, že někteří jejich soupeři v lisabonském turnaji, zejména ti francouzští, měli během jara a léta výrazně delší pauzu než třeba španělské, italské a anglické kluby.

Podle mého to určitě roli hrálo. Byť asi ne klíčovou. Ale mám dojem, že v tomto případě nešlo ani tak o to, jak jsou fotbalisté připraveni fyzicky. Velký rozdíl bych viděl v tom, jak byla nastavena psychika jednotlivých týmů.

Když jsem sledoval výkony týmů Barcelony nebo Manchesteru City, zdálo se mi, že jsou oproti svým protějškům fotbalu přejedeny. Velké hvězdy přijely plnit povinnost. Nic víc. Nestačilo to.

Tím spíše, když se k této podstatě přidají i trenérské kopance a neschopnost, nebo nechuť reagovat na negativní vývoj utkání. O chybné taktice Pepa Guardioly v zápase s Lyonem se toho už napsalo hodně, není třeba vše znovu podrobně rozebírat. Ale je zarážející, jak špatnou může mít defenzívu tak ambiciózní tým jako právě Citizens.

Guardiola pro tak těžký a důležitý zápas použil neprozkoušenou variantu, a i když bylo jasné, že nefunguje, nic na ní nezměnil. Výsledkem je další výbuch v Lize mistrů, což je pro majitele klubu hodně špatná zpráva.

Pro šejka Mansúra, který je představitelem vlastníka klubu, je vítězství v Champions League bezpochyby prioritním cílem. A zase nic. Tím pádem je Guardiolova mise neúspěšná.

Nejsem si jist, že španělský kouč dostane šanci k nápravě. Nechci se připojit ke štvanici na tohoto veleúspěšného kouče. Jeho minulé úspěchy hovoří jasnou řečí. Zároveň bych si ale dovolil tezi, že jeho vztah s Manchesterem City se vyčerpal, stejně jako jeho základní herní schéma.

Ve velké části utkání proti Lyonu jsem měl dojem, že místo Citizens vidím Barcelonu, když jí chybí Messi. Dlouhé držení míče bez valného nebezpečí pro branku soupeře, čekání, že de Bruyne něco vymyslí, jinak spíše bezradnost. S tímhle se opravdu vyhrávat nedá.

Už proto, že ostatní trenéři nespí a již se naučili, jak proti takovéto taktice uspět. Někdo by navíc ve vyřazení Manchesteru City mohl vidět zdvižený prst fotbalové prozřetelnosti poté, co „sportovní soudy“ byly k tomuto klubu příliš milosrdné a nechaly jej hrát Ligu mistrů i v dalších sezonách, i když původně měl být Manchester City kvůli překročení pravidel o Financial Fair Play dva roky mimo hru.

Španělská či anglická nadvláda se letos nekoná. Protentokrát vítězící němečtí trenéři v semifinále jsou hned tři, i když Thomas Tuchel s PSG s velkou porcí štěstí. Stát proti francouzskému mistrovi o něco ostřílenější soupeř než Atalanta, bůh ví…

Recept na úspěch se zdá jednoduchý. Technické dovednosti, rychlá práce s míčem, přesouvání se po hřišti sprintem, agresivita, vynikající kondice, práce pro tým, zastupitelnost hráčů na jednotlivých postech.

To se ale lehko řekne. S již zmíněným Messim se tohle hrát nedá. To pak dozadu pracujete v devíti. A to je něco, co by Hans Flick nebo Julian Nagelsmann, tedy trenéři Bayernu a Lipska, těžko vydýchávali. Upřímně proto pochybuji, že by do týmu chtěli třeba Neymara. Bayern i Lipsko prostě produkují jiný fotbal.

Bundesliga je třeba ve srovnání s Premier League poněkud podceňovaná. Ukazuje se, že neprávem. V Německu se hraje často velmi atraktivní fotbal, tzv. pro lidi, padají góly, stadiony jsou plné. I když dlouholetá dominance Bayernu asi také není úplně ideální, německý fotbal udělal výrazný krok vpřed.

Z diváckého hlediska mi přijde dobré, že se dostává na nová jména. I když to pro mě jako komentátora znamená o několik dnů delší přípravu na finále, protože je třeba důkladně prostudovat mnohé nové informace. Ale je to lepší varianta, než vidět stále dokola ty samé tváře.

Osvěžením ve finále byl loni třeba Tottenham, teď to může být Lipsko nebo Lyon. Zároveň dostali ti velcí pohlavek, tak třeba přestanou být zahleděni sami do sebe a poohlédnou se, jak se dělá fotbal jinde.

A je jedno, jestli jde o Barcu, Atlético Madrid nebo Manchester City. Všechny tyto kluby potřebují změnu filozofie herního procesu, když se zaběhlé možnosti vyčerpaly. Jsem zvědav, jak dlouho to bude trvat.

Sdílejte článek

Reklama

Doporučované