Hlavní obsah

Jaromír Bosák: K. O. systém je v pořádku, fotbalu prospívá

Foto: Profimedia.cz

Koronavirové dohrávání Ligy mistrů na jedno utkání nabízí jinak nevídané drama.

Reklama

14. 8. 2020 10:30

Asi jsem nebyl sám, kdo byl zvědav, jak bude vypadat dohrávání evropských pohárů. Léta jsme byli zvyklí vídat dvoukolová klání s rozličnou úrovní, současnost nabízí souboje na první dobrou, kde se každá chyba platí hodně draze.

Článek

Ve středu večer jsem si u televizní obrazovky říkal, co bychom asi viděli, kdyby se souboj mezi fotbalisty Bergama a PSG měl odehrát v klasickém rytmu dvou utkání doma–venku.

Tipuji, že by Bergamo, vzhledem ke svému naturelu, nejspíše hrálo stejně, ale fotbalisté pařížského klubu by dohráli zápas tak trochu na volnoběh, protože by měli před očima odvetné klání. Takže by to ke konci asi byla obvyklá nuda, při níž by se čekalo na konec za výsledku 0:1, který by vyhovoval víceméně všem. Namísto toho se odehrálo drama takřka antických rozměrů, dost podobné tomu, co se odehrálo v Barceloně v roce 1999 ve finále Ligy mistrů Manchester United – Bayern. Nebylo na co čekat, počítá se teď a tady. Proto se na hřišti objevil ne úplně doléčený Mbappé a děly se věci. Až na fanoušky Bergama mohli být ti, co si zvolili fotbal za večerní program, vrcholně spokojeni.

Nejspíš nás bude víc, kterým zkrácení duelů v závěrečné fázi nebude vadit. Ještě před zahájením finálového turnaje se nechal slyšet šéf Bayernu Mnichov Karl-Heinz Rummenigge, že jemu nový systém plně vyhovuje. Z jeho pohledu docela pochopitelně. Ubude zápasů z již velmi našlapaného kalendáře a zároveň se někdejšímu skvělému útočníkovi zamlouvá, že se zvýší možnost překvapení na úkor velkých favoritů. A to říká první muž jednoho z největších favoritů na trofej pro vítěze Ligy mistrů. Měl by tedy mít spíše zájem na tom, aby měli „ti velcí“ co nejvíce usnadněnou cestu až na vrchol. A ano, také pochopitelně věří svému týmu, že ho z cesty za ušatým pohárem nikdo jen tak neodfoukne.

Rummenigge je pochopitelně také velký pragmatik. Dobře ví, že budoucnost, a to nejen fotbalu, je zahalena covidovou mlhou. Nikdo v tuto chvíli nedokáže říci, jestli se nové ročníky soutěží rozběhnou dle plánu a jestli se dohrají. Jen několik dní je stár případ kosovského mistra KF Drita v předkole Ligy mistrů. Dva testy po sobě odhalily nákazu uvnitř týmu, a tak bez boje po kontumačním výsledku 3:0 postupuje severoirský Linfield. Je otázka, zda podobně tvrdá a důrazná bude UEFA i vůči gigantům typu Real Madrid. V každém případě selský rozum napovídá, že čím méně utkání bude třeba odehrát, tím pravděpodobnější je zdárný konec celé soutěže.

Když už jsem u Rummeniggeho, ze stejného soudku bude i jeho negativní postoj k připravované reorganizaci Champions League. K nápadu, že by se v blízké budoucnosti měly místo osmi čtyřčlenných skupin potkávat čtyři skupiny s osmi kluby. Znovu by narostl počet zápasů pro účastníky nejprestižnější evropské sportovní soutěže. Ovšem narostl by logicky i počet těch duelů, kde by v závěrečných kolech už o nic nemuselo jít, což by asi nijak neprospělo sledovanosti, a tím pádem ani spokojenosti sponzorů.

Zvýšila by se zátěž klíčových hráčů, pravděpodobnost zranění by také letěla vzhůru, termínovka by nabrala šílenou podobu a zvýšené prémie by výše zmíněná negativa asi úplně nevyrovnaly. Tím spíše, že při takovém zápřahu by nejsilnějším klubům stejně nezbývalo nic jiného než nakoupit ještě více hráčů, rozšířit kádry. A to by také nebylo zadarmo. Nemluvě o tom, že by se mezi špičkou té či oné ligy a jejím zbytkem ještě více prohloubila propast, protože nejbohatší kluby by skupovaly všechno, co má ruce a nohy, aby si tito fotbalisté mohli zahrát třeba čtyři pět utkání za sezonu.

Nevím, jestli fotbal zrovna tohle potřebuje. Rummenigge má v tomhle jasno, já se k němu přidávám. Ovšem reakcí vrcholných představitelů UEFA si zrovna jist nejsem.

Sdílejte článek

Reklama

Doporučované